Její paní

21. kapitola

Mamka držela v ruce teploměr „Třicet osm... dneska určitě zůstaneš doma..." přísně se na mě podívala „můžeš mi říct, co jsi dělala? Sice jsi přišla s dekou, ale byla jsi úplně promáčená..."

„Až tak mokrá jsem nebyla..."

„Cítila jsem z tebe, jak jsi zmokla!" překřížila ruce na prsou, než vydechla „Musím zavolat do prá..." náhle se ozval zvonek. Obě nás to zarazilo, kdo by v tuhle chvíli zvonil? „Půjdu otevřít..." pronesla s výdechem máma a odešla.

Oddechla jsem si a zabalila jsem se do peřiny. V mém pokoji konečně zavládl klid a já mohla pokojně usnout, oči se mi začaly rychle zavírat, než jsem zaslechla povědomí hlas „Měla jsem strach o Jack, neodpovídala mi na SMSky a včera... no..."

„Sár...o?" cítila jsem se ale až moc slabě na to, aby po ni zavolala dál, takže jsem pouze vystrčila ruku z postele. Prosím, drž mě za ruku.

„Já jsem se chystala zavolat do práce, ale když tě tu vidím. Máš teď něco? Vadilo by ti, se postarat o Jack?" ženinu odpověď jsem však už neslyšela, protože už jsem definitivně usnula.

Probudil mě až zvuk zvonku, kdo pořád zvoní na dveře?! Pootevřela jsem oči, abych se posadila cítíc, jak ze mě teče pot. Rukou jsem si setřela čelo, ale poté jsem se pomalu zvedla. Otevřela jsem dveře od svého pokoje a všimnula jsem si Sáry, která se na mě okamžitě otočila „Jack? Vzbudila jsem tě? Promiň..." v ruce držela pytlík „oběd? Máš hlad?"

Zavrtěla jsem hlavou „Chtěla bych se prvně umýt..." byla jsem celá ulepená a bylo to vážně nechutný, navíc jsem nechtěla, aby mě musela moje přítelkyně čichat, protože jsem ještě k tomu zapáchala.

Vzala jsem si čistý pyžamo, ale potom mě náhle chytila Sára za paže „Pomůžu ti..." přesně tomu jsem se chtěla vyhnout.

„To je v pořádku, až tak strašný to už není... a sprchu si zvládnu dát sama..."

„Jsi si jistá?" rychle jsem přikývnula a udělala od ní pár kroků dál, bohužel se mi z toho zamotala hlava. Sára si toho všimnula, naštěstí se ji povedlo mě chytnout ještě předtím, než jsem spadla „Já si nejsem jistá..." pousmála se „pomůžu ti..."

Odvrátila jsem od ní tvář, ale nakonec jsem vydechla „Nebude ti stačit být jenom třeba u koupelny a hlídat mě... a při nejhorším budu křičet nebo tak něco..."

„Tak uděláme kompromis..." pohladila mě po hlavě „budu v koupelně a hlídat tě," usmála se.

Věděla jsem, že svoji tvrdohlavou přítelkyni nesetřesu, tak jsem nakonec přikývnula a zamířila jsem do koupelny „Moc na mě nekoukej..." popozvedla obočí, takže jsem od ní odvrátila hlavu a objasnila ji to „je to trochu... trapný se před tebou mýt..." ačkoli jsme se předtím myly už navzájem. Vydechla jsem, možná mi prostě nefungovala hlava. Sundala jsem ze sebe rychle oblečení, abych to měla za sebou. Čas od času jsem se ohlédla na Sáru, která působila, že se mi celou dobu dívala na hlavu a výš, aby mě respektovala. Pousmála jsem se. Umyla jsem si i vlasy pro lepší pocit, a pak jsem konečně vylezla z vany.

Začala jsem se sušit, když se mě náhle přítelkyně zeptala „Máte fén?" přikývnula jsem a ukázala jsem na skříňku pod umyvadlem „Pomůžu ti s vlasy..." pronesla klidně.

Asi to byl nejlepší nápad „Dobře, ale není tady kde si sednout, tak u mě v pokoji?"

Blondýna přikývnula, počkala, než jsem se oblékla, a pak se mnou ruka v ruce šla zpátky do pokoje „Dáme si potom oběd?" s těmito slovy zapnula fén. Otevřela jsem pusu, abych ji odpověděla, ale přehlušil mě, tak jsem nakonec pouze přikývnula a přivřela jsem oči. Cítila jsem, jak mi prohrabávala něžně vlasy. Překvapivě jsem si to užívala, než přístroj vypnula, trochu mě to zarazilo „Hotovo... hřeben?"

Zvedla jsem se „Já se učešu sama, měla bys nám zatím připravit oběd..." cítila jsem, jak mi buší srdce a hoří tváře, nejspíš z nemoci. V koupelně mi došlo, že jsem neřekla Sáře, kde je kuchyň a mikrovlnka, ale poté jsem slyšela zvuk pípání. S úlevou jsem vydechla, než jsem se konečně učesala.

Pak jsem se pomalu vrátila za Sárou a sedla jsem si ke stolu, kde už bylo připravené jídlo v talířích „Půjčila jsme si talíře, protože to tak vypadá líp, než v těch miskách..." řekla s úsměvem „pak je umyju..."

Přikývnula jsem a pustila jsem se do toho. Jednalo se o kuřecí vývar, byl výborný „Spíše než svíčkovou, by ses měla naučit vývar..." pronesla jsem klidně.

„Chmm... ale nemáš radši domácí svíčkovou?" chytila mě za ruku „Raději si představím dny, kdy jsi zdravá, než dny, kdy jsi nemocná... ne že by mi vadilo se o tebe starat."

Usmála jsem se, pak už jsem v tichosti dojedla. Po jídle jsem zívnula, unaveně pozorujíc Sáru „Asi půjdu zase spát..." blondýna mě vzala do pokoje „nemusíš jít všude se mnou..." tiše jsem se zasmála.

Přítelkyně kývnula „To sice nemusím..." čekala, než si lehnu, aby mi mohla dát pusu na čelo „ale to bych ti nemohla dát pusu na dobrou noc..." usmála se. Nemohla jsem se s ní ani hádat, zavřela jsem oči a okamžitě jsme usnula.

„Co tady děláš?" probudil mě Robinův hlas.

„Starám se o svojí přítelkyni..." Sářin mnohem tiší hlas jsem jen tak tak rozpoznala.

„Tvojí přítelkyni?!"

„Nebuď tak hlučný, Jack je nemocná..." byla poslední slova blondýny, než jsem otevřela dveře. Když mě viděla, tak její tvář okamžitě zbledla. Chvíli jsem přemýšlela, jestli ode mě nechytila nemoc, než se mě nakonec přítelkyně zeptala „Jak dlouho jsi vzhůru?"

„Jak dlouho se s Robinem hádáš?" vydechla jsem a pomalu jsem k ní došla, abych ji mohla obejmout ze zadu „Robine, Sára je moje přítelkyně. Sáro, ty by ses s ním ale neměla hádat... teď si podejte ruce a usmiřte se..." neměla jsem moc náladu se s nimi hádat, takže jsem to chtěla vyřešit, co nejrychleji.

Přítelkyně vydechla a natáhla k chlapci ruku „Omlouvám se... tehdy, když jsem zmizela, jsem neměla na výběr. A poslední, co jsem měla v plánu, bylo ublížit Jack. Teď jsem ale dospělá a už nic takového neudělám... miluju ji a chci s ní..." zbytek už nedořekla. Pohlédla do země, působila, že se stydí.

Tiše jsem se zasmála, než jsem se podívala na Robina očekávajíc, že bude rovněž spolupracovat „No... jestli ji ještě něco uděláš, tak..."

„Robine..." opravila jsem ho.

„Dobře, pro teď to necháme takhle... buď na moji sestru hodná a postarej se o ni, když já nebo máma nebudeme s ní... je křehká..." znova jsem si chtěla odkašlat, aby řekl něco jiného, jenže s těmito slovy byla Sára velmi spokojená a souhlasně si s ním potřásla rukou, slibujíc mu přesně to a mnohem víc. Vydechla jsem, proč byli oba dva tak tvrdohlaví?  

Příští kapitola bude později (tedy o víkendu), protože jedu na dovolenou do teplých krajin. Pro ty, které to zajímá, zkouškové ještě nemám zcela za sebou a v srpnu budu muset dělat opravu z jednoho vedlejšího předmětu (neučila jsem se a pak to tak dopadlo).