Mirror Game // h.s. (CZECH TRANSLATION)

FOUR

Zlomila jsem se do vzlykání. Avšak naštěstí jsem se nezhroutila na mrtvé, chladné tělo mého mrtvého ex přítele, spadla jsem se na podlahu, spadla jsem na chodník. To bolelo.

Můj mozek začal zpracovávat všechno, když jsem ucítila bolest. Uvědomila jsem si to.

Byla jsem pořád s tím duchem.

Je pořád tady.

Pořád se chystá mě zavraždit.

Ihned mi žaludek vyletěl nahoru a plazila jsem se chodbou, dokud strašidelný smích nenaplnil horký vzduch. Nechala jsem mou hlavu spadnout ve vzlykání, mé čelo se utápělo v potu.

„Proč tak spěcháš, Milady?" zazněl chraplavý hlas a bylo možné slyšet kroky.

Mé srdce bilo. Slyšela jsem tlukot všude, v celém svém těle. Prakticky jsem cítila všechno v mém těle a nakonec taky chlad, který mě obklopoval, když byl hlasitější a blíže.

Cítila jsem, jak mi mrzne kůže, když jsem se dotkla svých zad a zastavila jsem se. Vykřikla jsem ze strachu řízeném mými smysly. Jak se to stalo? Bylo to nemožné a nic jiného.

Duchové neexistují.

Démoni neexistují.

Tenhle dům neexistuje.

Tahle situace se vlastně ani neděje.

To si přeješ.

„Pomoc," zašeptala jsem, omdlela jsem, viděla jsem jen černo.

-

Najednou jsem znovu začala vnímat.

Poté, co jsem byla ve velké díře, která byla celá černa a nemohla jsem si na nic vzpomenout, začala jsem znovu cítit nohy. A ruce. Dokonce taky ostatní končetiny. Což bylo dobře, protože tahle velká, černá díra byla věc, která se mi nelíbila. Taky jsem věděla, čím je to naplněné, zatímco jsem si ničeho nevšimla, nepamatovala jsem si, kde jsem se nacházela, když jsem se znovu probrala.

Byla zima. Místnost a prostor kolem mě byl chladný, mrazivý. Mrazilo to mé tělo.

Dokonce jsem cítila zimnici uvnitř sebe. Mé orgány, vzduch naplňoval mé plíce ve stálém rytmu a cítila jsem mé nepříjemně bijící srdce.

Nějak jsem si uvědomila tenhle druh chladu, byl sychravý. Cítila jsem se holá a nelíbilo se mi to.

Byla jsem ještě slabá se hýbat jakýmkoli způsobem, dokonce otevírání očí, se zdálo moc namáhavé.

Místo hýbání, myslím. Přemýšlím o všem, o totálních idiotských věcech, ale většinou se snažím si vzpomenout, kde v tuto chvíli otálím.

Párty.

Sakra. Co když jsem byla znásilněna? Co když mě někdo unesl? Zemřela jsem a tohle je to, co se cítí, když začínáte nový život v posmrtném životě?

Vždycky jsem byla jedna z těch, kdo věří v posmrtný život a tímhle způsobem pokračuje, i když jste byli zavražděni.

„Definitivně nejsi mrtvá, Milady."

Zazněl chraplavý hlas hodně naplněný sarkasmem. Nemohla jsem určit přesný směr, odkud to přicházelo, ale bylo to blízko. Bylo to v téhle místnosti.

To.

Milady.

To mě nazývalo Milady. A uvědomila jsem si, že jsme nebyla znásilněna, byla jsem ve Stylesově Panství.

Vzpomněla jsem si.

A brečela jsem.

Ležela jsem tam na nějaké věci, domnívám se, že to byla podlaha, co jsem ucítila bolest zad a nevonělo to dobře, ale pamatuji si, co jsem tady dělala dřív, než jsem ztratila vědomí. Ansel zemřel.

Ansel zemřel.

Kluk, kterému jsem věřila, že ho miluji. Zemřel přede mnou, zatímco byla v jeho břichu velká, červená a krvavá díra. Odmítala jsem, ale myšlenky o tom, co ten přízrak mu udělal, který jistě udělal tuhle díru, vůbec se mi ten nápad nelíbil.

Brečela jsem, vzlykala a definitivně jsem chtěla zemřít.

„Smrt je nejistá věc, víš," zazněl hlas znovu.

Chvěla jsem se, když bylo slyšet kroky. Přibližovaly se, dokud se to nezastavilo a já neucítila mrazení.

„Zajímalo by mě, proč tak krásná holka, jako ty, otálí tady s takovými mizernými lidmi."

A jak urazil mé kamarády, kteří byli zabiti touhle postavou někde během minulé hodiny, mé oči se rozletěly. Najednou jsem cítila závratě, teď když jsem viděla světlo. Teď, když bylo něco k vidění, něco jiného než černá.

Civěla jsem na strop, na jeden starý. Vypadal anticky, tmavé dřevo se rozprostíralo přes celý prostor nade mnou. Ale ještě jsem se neodvážila postavit se čelem tomu muži, chlapci, té věci. Nebyla jsem připravena na smrt, pro to, co by mohlo následovat po mé odvážnosti. A jak jsem řekla, ještě není tak malá věc odvahy v mém celém těle. Jak jsem hleděla do stropu tři vteřiny, najednou obličej prasknul do mého pole vidění. Bylo to vzhůru nohama a dívalo se to na mě. Vyskočila jsem, strachem, samozřejmě, vypětím, jak jsem se snažila utéct dozadu. Cítila jsem podlahu, starou, kluzkou a hladkou podlahu, když jsem se přibližovala ke zdi. Bolela mě ještě nezhojená záda, když jsem se hrubě srazila s povrchem.

Bolestí jsem na pár sekundu zavřela oči, ale otevřela jsem je více, když to byly kroky, pomalé a lehkovážné kroky, které zněly. A samozřejmě se přibližovaly blíže ke mně, nelíbilo se mi to. Jakmile jsem rychle otevřela oči, uviděla jsem hubenou a vysokou postavu uprostřed pokoje, zastavil se. Byl to mladý muž, okolo dvaceti možná, oblečený v černých džínách a bílé košili. Uprostřed hrudi mu chyběl knoflík, takže tam bylo trochu vidět docela světlou kůži. Jeho ruce byly složené za jeho zády, když pozoroval mě a já jeho. Když jsem dosáhla k jeho obličeji, mé srdce začalo bušit v mém krku, rty se mi chvěly. Byl chladný, strašidelné, jak tenhle kluk byl pěkný. Tmavé kudrliny v perfektním tvaru, orámovaný štíhlý obličej se světlýma očima, zatímco měl malý úsměv na plných rtech.

Byla jsem oněměna, upřímně, od doby, co jsem neočekávala, že objevím někoho jako byl on. Myslím ten fantom byl starý muž, podrážděný, cokoli jsem si představila, nepředstavovala jsem si někoho jako byl on. A když jsem pomalu začala uvažovat, nemohla jsem a ani jsem nechtěla uvěřit, že tohle je přízrak v každém hororovém příběhu, který se říká malým dětem z Newcastlu, které by chodily kempovat nebo cokoli. Tohle byl kluk, pár kroků ode mě, je to důvod, proč se všichni ti mrtví lidé pohřešují, včetně mých přátel a pravděpodobně brzy mě.

„Bojíš se?"

↓↓↓↓↓↓↓↓
Tady je ten další tak očekávaný díl! MOC DĚKUJI VŠEM, co komentovali předchozí části, byť třeba dali jenom vote, HLAVNĚ musím poděkovat _LUCCE - DĚKUJI! ♥


Podívejte se, prosím, všichni na Co budu překládat?, moc mi tím pomůžete.:)

Tak, co říkáte na tento díl? Tady ten je takový nic moc, ale aspoň jsme se dozvěděli, jak Harry vypadá.:D Těším se na Vás za týden u dalšího dílu.:)

Edited