Mirror Game // h.s. (CZECH TRANSLATION)

FIFTEEN

Jeho světle zelené oči hledají mé. Naše pohledy se střetnou. Mrazení si drápe cestu po mých zádech, způsobuje jemné zatlačení bolesti v mém břichu. Je tak krásný. Je tak atraktivní. Je ten nejvíce atraktivní muž, se kterým jsem se setkala v celém svém životě.

Sleduji jeho tělo přibližovat se blízce k mému, pomalé pohyby, pomalé kroky z jednoho rohu pokoje - dokud nedojde ke mně. Jeho tělo se tyčí přes křeslo, ve kterém sedím. Nechám svou hlavu spadnout na svůj krk, protože nechci, aby náš oční kontakt byl přerušen. Miluji odstín jeho zelených očí, jsou utápějící. Je to krásné. Nejkrásnější odstín zelené, jaký jsem kdy viděla. Ale zdají se tmavší než byl měly. Potěšení? Chtíč? Alespoň se takhle cítím. Chci ho.

Šeptám jeho jméno, ale nerozumím tomu. Je to němý zvuk, němá mluva.

„Rosalie," šeptá zpátky.

Jeho hlas zní chraplavě, hrdelně. Zní to atraktivně a způsobuje to dokonce větší citlivé chvění, nachází si vyplnění v mém břiše, hluboko tam dole, kde ho chci.

„Ano," šeptám zpátky, ovinuji ruce kolem jeho krku.

Cítím konce je tmavých kudrlin na svých palcích. Jeho dech zasahuje kůži v mé tváři, míchající se s mým. Bože, to ticho mezi námi, zíráni si vzájemně si do očí a míchání dechu bylo tak vzrušující. Pohne se vpřed. Jeho plný, ledově chladný ret tře ten můj tak trochu, jak ostře vydechuje, vypouští chladný vzduch do mého obličeje. Šeptám jeho jméno, podruhé si nerozumím. Pohne se a naše rty se konečně setkají, vytvářející vášnivý polibek. Zasténání opustí jeho krk. Temný, hluboký zvuk, co odráží jeho osobu. Je tma, ale na druhé straně je padlý anděl, který byl seslán zpátky na zem Bohem. Prohloubím náš polibek přitáhnutím si ho blíže rukama nepřetržitě spojenými za jeho krkem.

Hrdelní zvuk je odhalen mužem, jehož ledové rty se ztrácely s mými, jak se to děje. Jeho ruce svírají mé boky, posílají chlad dolů po mých holých nohách.

„Rose," odpovídá jeho hluboký hlas.

Otáčí nás, když plně ovládá mé tělo a stahuje mě na jeho klín, když jsou naše pozice konečně vyměněné, takže jsem to já na vrcholu a on pod holkou, jež reprezentuji. Přeruším naše zvířecí líbání, abych mu viděla do očí. Jasných očí. Těch očí, které znám, jak se dokážou temně změnit. Nechává jeho studené, dlouhé prsty dotýkat se kůže na mém krku, odhrnuje mé vlasy na stranu. Přibližuje se hlavou, kde leží jeho ruce, líbající místo pod mým uchem, sající můj krk později. Zavzdychání opouští mé hrdlo, když odhalí zuby. Bože, chci ho.

„Jo," odpoví. „Chci tě slyšet."

Vydám hlasitý výkřik, když cítím, kde jsou najednou jeho ruce. Když jeho pusa pořád pracuje na mém krku, jeho prsty šmátrají na lemu mých kalhotek, prokluzují a oddávají se jemně pomalu mému většinou intenzivnímu místu.

Jako by mě někdo probudil, jsem se přímo posadila ve svém pokoji, ve kterém jsem usnula, ale teď mě uchvátily lesklé paprsky slunečního svitu. Setřela jsem si ospalky z očí, když jsem si připomněla posledních několik hodin a jaký trapný druh snu mě provázel přes krátké průchody spánku, snažila jsem se zvednout z podlahy.

Mé prsty byly pořád sevřeny okolo Nattova mobilu, který jsem našla minulou noc. Nebo... Dřívější ráno. Když jsem se postavila, mnoho otázek vyplynulo v mé mysli. Nejméně o mých kamarádech, tudíž více o spoušti, která zapříčinila tak idiotské věci. Proč jsem měla mokrý sen o Haroldovi a mně? Proč jsem nemohla slyšet jeho jméno, když jsem ho vyslovila? Bylo to poprvé v celém mém životě, co jsem měla sen o sexuální události. A proč, prakticky, o někom, kdo byl mrtvý? O někom, kdo mi časoval bolest a o někom, koho jsem ani nepřitahovala?

No, sama jsem v tom snu byla dobrá, myslím... Nějak. Tvrdilo to, že byl atraktivní. A Harold v podstatě ztělesněný výtažek atraktivity. Byl víc než to a byl více atraktivní a hezčí než bych si ráda přiznala, právě potom, co jsem stála mezi všemi rozbitými kousky zrcadla, které způsobily vraždu mých přátel.

Protáhla jsem si končetiny, než jsem došla ke dveřím, abych je otevřela. Když jsem vyšla, skoro jsem dostala infarkt. Harold stál na konci chodby s rukama za zády. Jeho normální postavení, abych byla přesná. Jeho hlava byla nakloněná a zdálo se, jako by byl pohlcen ve vzduchoprázdnu tmy; a stínů, protože to místo, na kterém stál, bylo tmavé - dost opak něčeho jiného nahoře a dole na téhle chodbě. Páni. Neviděla jsem ho ztělesňovat se v něco tak děsivého, jako v tuhle chvíli, kdy jsem si opravdu snažila vzpomenout, jestli jsem ho někdy viděla takhle strašidelného? Mé dýchání bylo rychlé. Mé srdce bilo rychle. Nebyla jsem schopna se pohnout, protože strach zachvátil mou mysl, mé smysly a mé svaly.

Jako kdyby mohl rozeznat, nad čím jsem přemýšlela ani ne před sekundou, udělal krok vpřed.

Bože, co to bylo? Snažil se se mnou hrát hru? Protože musím přiznat, že se netěším na hraní nějaké hry. Ne teď, ne zítra. Přestože jsem si nebyla jistá, jestli si se mnou hrál předtím, věděla jsem, že to nechci v budoucnosti dělat. Když se jeho kroky zastavily a nenásledovaly, celý scénář mi připomněl špatný horor. Něco jako Halloween nebo Pátek 13. Něco jako absolutní klišé. Ale Harold nepředstavoval vraha, že? Samozřejmě, že představoval, ty plechovko oleje. Jo, to bylo správně. Možná neměl s sebou nůž nebo zbraň, ale byl mrtvý muž, který byl schopný způsobit nějakou bolest, když měl na mě náladu, na další oběť. Jeho magické fantomasovské schopnosti byly lepší než nějaká zbraň televizního vraha, kterou vždy používal. Lepší pro něj. Tisíckrát horší pro mě.

„Harolde," zašeptala jsem. Nebyla jsem schopna vytvořit hlasitější tón.

Cítila jsem, jak se pomalu a jistě mé čelo utápělo v potu. Sledovala jsem, jak mrtvý muž, který stál na druhém konci strašidelné chodby s nakloněnou hlavou a spojenýma rukama, nechal padat jeho hlavu na krk, a jak se smál. Bože, to byl absolutně šílený smích, který opouštěl jeho hrdlo. To mě vyděsilo, poslední kousek, který jsem zachránila v mém nitru. Ten kousek, který jsem chtěla nechat jako část Rosalie z Newcastlu, která vždycky na párty pila a která měla obrovskou slabost pro Ansela Elgorta, který podle všeho měl rád její záda, protože se líbali v autě jeho táty. Tato část, která byla dívkou předtím, než jsem vstoupila do tohoto domu, byla pryč, když Harold začal uvolňovat jeho hrdelní, šílený smích. To mě přinutilo si uvědomit, že jsem zešílela, jelikož jsem snila o nás, jak jsme se líbali a jak mi jeho prsty dělaly věci. Bože, já byla tak šílená. 

↓↓↓↓↓↓
Jsem zpátky!! Ale nevím, na jak dlouho... Budu se snažit fungovat tak, jak mám, ale nemůžu nic slíbit.:)
Děkuji za potěšující komentáře a hlasy.:)
Vím, že to bude asi těžší otázka, ale co si myslíte, že tohle celé mělo znamenat? Byl to Harold nebo ten démon v něm?
Budu moc ráda, když se podíváte na mé nové překlady: Troubled a Mirror Game (Nová verze).:3

Edited