Mirror Game // h.s. (CZECH TRANSLATION)

TWENTY-SEVEN

„Bohužel něco jako průvod v téhle situaci neexistuje." Zasmál se Harry a přejel prsty přes několik páteří knihy. „Ale..." Vytáhl konečně jednu.

Vypadala, že se rozpadne, abych byla upřímná, když ji držel. Byla tmavě červená a byla označená starožitnými vzory. Byli jsme v obrovské knihovně, do které mě Harry zavedl před několika minutami. Byla to hala, skoro tak velká, jako místní tělocvična a poličky byly všude zavěšené na stěnách a knihy byly v každém rohu, i každé jednotlivé stránky se sem tam objevovaly na podlaze.

„Posmrtný život," oznámil, předčítající název knihy. „Je to uvěřitelné, že když zemřete, přenesete se do posmrtného života, což tady je trochu zkreslené jako nebe nebo peklo," Harry nemohl potlačit smích.

„Co je na tom tak vtipného?" zeptala jsem se zvědavě.

„No tak, Rosie." Dál se smál. „Nebe a peklo? Věříš v tohle hovno?"

Věřila jsem v to? Nikdy jsem nebyla dost věřící, taky jsem nevěřila na existenci boha nebo nějaké vyšší síly, která ovládala život dole na zemi. A jako moje babička byla nejvíce věřící osoba, se kterou jsem se kdy setkala. Věřila v tohle všechno a my (když jsem měla okolo 13, 14) jsme došli k tomu, že mě mohla mít nerada nebo mě trochu nemusela, protože jsem se změnila na ateistu. Chci říct, nechtěla jsem se stát tím člověkem, ani jsem se nemohla nutit věřit v něco, v co se nás bible pokoušela naučit. Takže... Nevěřila jsem v nebe, místo, kde odcházíte, když jste vedli úspěšný život bez neodpustitelných chyb a hoven, ani jsem nevěřila v peklo, místo, kde planoucí a úžasně horké ohně rámovaly stezku na konec světa, kde Satan čeká na váš příchod.

Pokroutila jsem rychle hlavou, najednou zahanbená z mé otázky. 

„Um, ne."

Harry tiše zaskuhral, způsobil, že jsem zvedla pohled.

„Jaká škoda, nemůžu ti už číst mysl."

„Pokračuj," zaprosila jsem.

„Dobře, dobře." Přikývl. „Takže, posmrtný život. Je to uvěřitelné, bla, bla, bla..." Přeskočil tiše text, dokud nenašel frázi, která, jak se zdálo, ho potěšila. „Ah, tady to máme. Je to prostě známé." Zvedl jeho pobavený pohled. „Když říkám prostě známé, musíš se ujistit, že si zapamatuješ dobu, ve které byla tahle kniha napsána. Věci se mohly změnit."

Oba jsme se lehce zasmáli.

„Budu si to pamatovat," ujistila jsem ho.

„Je to prostě známo," předčítal Harry. „Že lidé neumírají bez příčiny," četl si pro sebe, dokud se neusmál a nedal knížku na vytvořené místo.

„Proč nepokračuješ?" zeptala jsem se, lehce popuděná a skoro frustrovaná.

„Rose," řekl. „Tohle ti nedá žádné odpovědi, proč ses stala něčím, jako jsem já."

„Proč to prostě neřekneš?" můj hlas zesílil, ztrácela jsem s ním trpělivost. „Proč prostě neřekneš to slovo duch? Jsi mrtvý, Harry. A já taky."

„Já vím!" vykřikl a otočil se ke mně zády, chodil sem a tam po podlaze. „Vím, že jsem mrtvý, Rose, nemusíš mi to říkat každou zasranou sekundu!"

Něco v jeho hlasitosti hlavu, mě přimělo si uvědomit, že jsem zasáhla nerv.

„Omlouvám se," zašeptala jsem.

Jakmile jsem se chystala jít zpátky ke dveřím, Harry mě držel blízko něj za prsty omotanými kolem mého pravého zápěstí. Jeho trup, který ke mně zvyšoval blízkost, způsobil, že jsem klopýtla dozadu, dokud má záda nenavázala kontakt se stolem, který byl umístěn uprostřed pokoje.

Byla jsem vyděšená, jeho oči zpátky zčernaly. Úplně černé. A ten problém byl, že temnota jeho očí nebyla jako obvyklá černá, byla tmavší a více děsivější barva, která byla objevena, a přála jsem si, aby je nikdo neviděl jako já.

„Co?" zeptal se Harry tiše, jeho obočí se popuzeně nakrabatilo.

„Neubližuj mi," zakňučela jsem tak pomalu a tiše, jak bylo možné.

„Ublížit ti...," zopakoval.

„Prosím, ne," skoro jsem brečela. Co se se mnou, sakra, dělo?

Je to jednoduché, Rose. Byla jsi napadena Harrym (předtím to byl pořád Harold) jako démonem, co opravdu je a teď jsi trochu traumatizována, což vede k tvému strachu, že tě znovu napadne. Vidíš, je to jednoduché.

Harry pustil mé zápěstí a udělal krok dozadu.

„Neublížím ti." Pokroutil hlavou. Zdálo se, že se oddaluje. 

Páni, teď jsem cítila lítost. Cítila jsem se, jako bych zničila šanci... Šanci čeho? Ne tu šanci, Rose, ne tu šanci, dobře? TU ŠANCI? Byla to ta šance. To... Nás. Představu nás, líbajících se a – páni, byla jsem opravdu ráda, že jsem byla schopná dát mým myšlenkám prostor. Zamilováváš se do něj, Rose, zamilováváš se do NĚJ! Co s tím stejně bylo? Jsem mrtvá. Jdu do pekla, no... šla jsem do pekla. Prošla jsem skrze peklo!

Sledovala jsem, jak mě Harry pozoroval, jeho pohled sledoval každý můj malý pohyb, který jsem se odvážila udělat. Cítila jsem se pozorována jeho pitomě zelenýma očima, které mě nikdy nepřestaly udivovat. Způsobem jako někdy.

„Rose." Sledovala jsem pohybovat se jeho plné rty tak lehce. Milovala jsem ho říkat mé jméno.

„Polib mě."

Rose, řada je na tobě. Nepotřebuješ, aby ti dvakrát řekl, že?

Mé srdce bylo v mé puse hned, jak jsem zvedla ruce, hledala jsem Harryho pas. Něco v jeho chování (což bylo sotva nic kromě dýchání a pozorování mě) mi řeklo, že chtěl, abych to udělala. Chtěl, abych nad ním převzala kontrolu. Mohl takhle přemýšlet, protože jsem byla mrtvá a byli jsme dokonce stejný druh. Rovnali jsme se.

Hned, jak se mé ruce usadily na jeho těle, přitáhla jsem si ho blíže a prostě jsem ignorovala mou mysl a mé myšlenky. Jeho řasy se třepotaly, když se naše nosy otřely, jeho dech byl v mé puse. Ukázal se teplejší než kdy předtím. Příjemné teplo, tak přitažlivé. Zaváhala jsem na moment.

„Udělej to," nakázal dominantně. „Udělej to, Rose."

Natiskla jsem mou pusu na jeho. Na sekundu to nechal tak, jak se to stalo, jeho rty se lehce oddělily a mé se úplně zavřely. Pak se pohnul. Kopíroval mé pohyby, jeho ústa se pohybovaly proti mým. Uvažovala jsem o tom, že bych zašla dál, ale to úplně odrovnalo mysl hned, jak jeho jazyk vešel do mé pusy. Tehdy jsem věděla, že byl potěšen, tehdy jsem věděla, že chtěl zpátky kontrolu. Jak děsivé, což někdy on je.

„Rose," zasténal.

„Mhm," zaskuhrala jsem, hladovějící po ztrátě kontroly.

Odtáhl se úplně. Jeho oči žhnuly.

„Jsi panna?"

↓↓↓↓↓↓↓↓

Hah, tak i "duchové", nevím, jak je přesně nazvat, mají své potřeby.:DDD Kdo by to byl řekl, že?:)

No, každopádně do konce nějakých 5 dílů.:'( A pokud se někdo zajímá o novou verzi, mám špatnou zprávu, ale to více rozvedu přímo v oznámení...     

A dneska další věnování♥

Edited