Mirror Game // h.s. (CZECH TRANSLATION)

EIGHTEEN

Chtíč.

To slovo se mi ozývalo myslí, jako ten divný nápad.

Nápad chtíče naplňoval Haroldovy oči, bylo to tak bizardní, už se to zdálo logické. Logické v jakém smyslu? Možná z důvodu, aby mě tady držel, protože byl opuštěný? Bože, Rose, rozhodně tě tady nedržel, protože byl sexuálně frustrovaný. Děláš si srandu?

V duchu zakroutím hlavou. V žádném případě. Ale musela jsem přiznat, že způsob, jakým bylo Haroldovo tělo blízko k mému a jak držel mé zápěstí, nezmiňuji se o tom, že řekl Budu tě muset potrestat, to mě fakt rozpálilo. Docela trapným způsobem. Zešílela jsem. Šílenější než šílená. Ptala jsem se sama sebe, jestli Harold mohl cítit. Něco. Možná nemohl cítit chtíč nebo žádný typ erekce. V duchu jsem znovu pokroutila hlavou. Není možné. Není možné. To. Není. Možné, Rose.

Ticho se pomalu ale jistě začínalo stávat trapným pro oba z nás. Bylo to, jakože se jeho prsty omotaly kolem mých zápěstí, zastavující můj krevní oběhový systém, protože jsem necítila ruce. Nemohla jsem s nimi hýbat. Necítila jsem je. Mohla jsem jen doufat, že je Harold nezmrazil s jeho ledově směšnými prsty. Slovo chtíč se mi opakovalo v hlavě, snažila jsem se ho potlačit a dostat se z jeho sevření. Suše se zasmál, když mě konečně nechal být. Cítila jsem se skoro uvnitř vany a naklonila jsem se zpátky. Byla jsem vyděšená, že by mi ublížil. S tímhle klukem, nikdy nevíš, co udělá dále.

„Víš, Rosie, že můžu číst tvou mysl."

S tímhle zmizel. Do prdele. Celou dobu četl mou mysl, když jsem přemýšlela o téhle divné sexuální myšlence, že by to mohl být chtíč naplňující jeho oči a že je frustrovaný, a o můj Bože. Co bude s tímhle dělat? Bude se mnou o tom mluvit? Znamená to taky, že četl mou mysl, když jsem vzpomínala na sen, ve kterém jsme se... Líbali? Jen o sexu? Jeho těší mé smysly? Bože, bolí mě hlava. Opravdu moc. Otočila jsem se čelem k mramorové vaně. Vypadalo to dost atraktivně, abych byla upřímná.

Ohnula, abych nechala vodu naplnit vanu, zatímco jsem se rozhlížela po místnosti. Není uvnitř, Rose, odešel. Nemůže tě vidět, vzpomínáš? Přikývla jsem, přestože to říkala má vlastní mysl a povzbuzovala jsem se, abych se svlékla. Byla jsem totálně nahá, když jsem stála před zrcadlem, které ukazovalo můj odraz. Ale nezíralo to na mě dost zpátky. Byla to holka, co vypadala absolutně strhaně, potopena formou událostí. Potopena smrtí kamarádů, potopena tím atraktivním, ledově chladným, mrtvým a nebezpečným chlapcem, který je schopný číst její mysl v těch nejnepohodlnější situaci. Vypadala celá vyhublá, když neměla jídlo - co to Harold zase říkal - 3 týdny? Bože, všechno ji mátlo. Ale nejhorší na tom všem bylo, že ta holka byla ztělesněna mnou. Rose. Rose, která si představovala bezpečnou budoucnost s Anselem po jejím boku, protože pro něj měla úplnou slabost. Tohle bylo, než byl zavražděn. Haroldem.

Bylo to, jako že můj odraz zmizel a ta holka, která spíše vypadala jako moje podoba, zírala zpátky.

„Rose." Přikývlo to.

„Uh, ahoj," řekla jsem jasně nepohodlně s nahotou před... Sama sebou. Ironie.

„Nic, co jsem předtím neviděla." Usmála jsem se uvnitř zrcadla. „Takže Harold... Je vážně problematický, že?"

„Jsi jediná, kdo to říká." Napůl jsem se usmála. „Chci říct... Byl schopný... Bože, mám tak moc otázek, všechno je tak matoucí, jako by má hlava-."

„Chtěla vybuchnout. Jo. Vím. Jsem ty, vzpomínáš? Znamená to, že se cítím stejně."

Mé já vypadalo naštvaně.