Mirror Game // h.s. (CZECH TRANSLATION)

NINETEEN

Zíral na mě. Všechno, co jsem si uvědomovala, byl jeho pohled zabodávající se do mě, jeho zelené zorničky zářily jako oheň. Ale byl to žár v plamenech, které se vytvářely v jeho očích, což mě tak přitahovalo a dělalo mě to závislou. Konečný zážitek. Opíral se o zeď přímo vedle velkých oken, přičemž si založil ruce přes silnou hruď, v obvyklém bílém triku, jež nosil celý den a celou noc. Není to tak, že by mi to vadilo. Spíše jsem si myslela, že na něm vypadá nehorázně sexy, ale stejně. Sledovala jsem, jak jeho kroky pomalu přecházely k mramorové vaně, ve které jsem pořád seděla. Mýdlové bublinky pomalu, ale jistě mizely rychleji, užívala jsem si v teplé vodě.

Jakmile se jeho štíhlá, ale svalnatá postava posadila na okraj vany a jeho ledové prsty běhaly přes vodu, můj dech byl prozrazen. Nezmiňuji se, že jsem seděla přímo, takže mohl na mě vidět. Líbilo se mi to, když na mě zíral, když se zdálo, že se snaží prozkoumávat mé rysy, možná se taky pokoušel přijít na to, co mám v mysli. Špatně. Vždycky ví, o čem přemýšlím. Je nadpřirozeně ozbrojený s magickými schopnostmi, které nikdy neselhaly v překvapení mě nebo lezení mi na nervy.

Když vytáhl ruku z vody, jeho oči hledaly mé. Když se navzájem konečně našly, na jeho plných rtech, jejíž chuť bych ráda cítila na mé puse, se roztáhl úsměv. Chtěla jsem ho, opravdu chtěla. Bylo mezi námi trochu komplikované, že? Chci říct, já živá a on mrtvý skoro 100 let nebo nějak tak.

Cítila jsem chlad stoupat po mé noze, mé nitro se stáhlo, když konečně přestal, než se mohl dotknout více. Tázavý výraz měl přes celou jeho tvář, pohlcující auru mezi námi. Jeho oči byly rozšířené, když jsem držela jeho zápěstí, abych ho přitáhla blíže.

„Je to to, co chceš?" zeptal se nízkým hlasem.

Rychle jsem přikývla. Potěšený úsměv se kradl do jeho rysů, přičemž se natahoval dolů, ale zastavil se, když se naše nosy třely. Cítila jsem jeho chladný dech na mé kůži. Nikdy jsem ho nechtěla více. Mé ruce vystřelily nahoru, abych je položila na jeho krk, stahující jeho hlavu a rty blíže, aby se konečně setkaly s mými. Cítila jsem chlad, doslovný chlad běžící v mém krku, pohlcující celé mé tělo. Mou hruď, žaludek, všechny mé orgány, dolů k mým prstům. Doslova konečný zážitek. A než jsem to věděla, cítila jsem jeden jeho prst na cestě do mě. Zavzdychala jsem. Hlasitě. 

„Harolde!"

Mé oči se otevřely. Zalapala jsem po vzduchu, mé dýchání bylo těžké, nepřirozeně rychlé. Podívala jsem se na sebe. Má prsa byla venku, všechna voda byla skoro pryč. A když se hluboký smích rozléhal přes stěny místnosti, mé oči vystřelily, aby se střetly s Haroldovými, pořád byl v pozici, ve které byl... Předtím.

„Co to, kurva, bylo?" vyštěkla jsem, zoufale jsem se snažila zakrýt si obnažená prsa rukama a pažemi.

Bože, co dělal? On... Mě oklamal?

„Přesně." Přikývl, byl viditelně potěšen mou reakcí a mými myšlenkami. „Potom, co jsi měla ten sladký sen před několika dny, myslel jsem si, že bych ti dal toho více."

Přičemž moje pusa spadla a nemohla jsem se dostat z mého vlastního toku myšlenek, rozbíjejících stěny mé mysli, Harold na mě jenom mrkl. Bože, mrknul na mě! 

„Neopovažuj se to někdy udělat znovu." Přesunula jsem svůj pohled, protože jsem nebyla potěšena zíráním na něj potom, co mě podbízel v tomhle myšlení. Pornografie.

„Co myslíš?" zeptal se. „Mrknutí nebo halucinace?"

„Obojí!"

Bála jsem se. Tak moc věcí. Na jednu stranu jsem se bála sama sebe kvůli užívání si toho, co mi před minutou dělal, na druhé straně jsem se bála, že by mě dost včasně neopustil předtím, než by mé nižší části byly odhaleny pod mizícími bublinkami. A to pro něj bylo dost k vidění mých obnažených prsou, nepotřeboval mě vidět celou nahou.

„Věděl jsem, že sis to užívala." Usmál se Harold potěšeně.

„Věděl jsi, že jsem si užívala co?" vyprskla jsem.

„Užíváš si tyhle věci."

„Bude lepší, když to nebudeš proti mně vytahovat."

„Proč ne?"

No, dostali jsme se do toho bodu, kde jsem si myslela, že jeho čtecí schopnosti si vzaly výhodu z téhle situace. Protože jsem byla jasně ztrapněná způsobem mluvit o tom nahlas. Protože, možná, nevím - ty víš - možná jsem sexuálně frustrovaná. *kašle* stejně jako ty, doufejme, jsi *kašle*.

Harold vřískal smíchem. 

„Ty a sexuálně frustrovaná? Rose, to si děláš srandu?"

Zašklebila jsem se na něj. 

„To není vtipné. Alespoň ne pro mě."

„No, ale pro mě to je."

„Fajn," řekla jsem. „Mohl bys teď odejít? Ráda bych vylezla z vody. Je mi zima."

Pokrčil rameny. 

„Zaprvé, vždycky odcházíš lépe než já, nezáleží na tom. Na chvíli je ti zima; mně je vždycky. Na chvíli se cítíš sexuálně frustrovaná; jsem sexuálně frustrovaný od doby, co jsem byl zavražděný." Zasmál se suše. „A zadruhé, nevadilo by mi, kdybys vylezla teď."

Panečku. Teď by měla být otázka; kdo si dělá srandu, drahý Mistře, mám to tak daleko. A Mistr Vždycky komplikované. A abych byla upřímná, byla jsem daleko od pyšnosti, abych ho prosila, abych opustil místnost.

Tak jsem pokrčila rameny. 

„Fajn."

„Fajn." Usmál se.

„Takže...," řekla jsem. „Pořád jsi mi neřekl. Nic. V podstatě jsi mi nikdy nic neřekl."

„Dobře, Rose." Zamračil se. „Nejsme vdaní, takže ti v podstatě nemusím říkat vůbec nic."

Sarkasmus a utahovačný tón v jeho hlase byl nepochybný. Tenhle kluk byl tak nevyzpytatelný.

„Tak alespoň jednu věc máme společnou."

To mě rozesmálo. 

„Děláš si srandu?"

„Vůbec ne." Usmál se, kroutil hlavou.

„No, lepší kdyby jo."

„Znovu: co bys dělala, zlato?"

Spadla mi brada. Ale vlastně mě to donutilo se usmát, prostě jsem se snažila potlačit to nejlepší, co jsem mohla. 

„Nejsem tvoje zlato," řekla jsem konečně. 

„Dobře, ale..." Choval se zmateně. „Jsi přede mnou nahá. Nemáš nic, alespoň."

„To je otázka, můj mrtvý trochu příteli." Kroutila jsem hlavou a smála jsem se. „Co jsem?"

„Krásná, stejně jako nevyzpytatelná, nepředvídatelná, jako se zdám být já, opravdu divoká, matoucí, zaskočená klukem, věříš, že byl zavražděn mrtvým volem, jak mě vždycky nazýváš v tvé mysli, který teď s tebou mluví..." Podíval se do stropu, zatímco zjišťoval více. „Opravdu atraktivní a ani ne tak z poloviny šílená, jak si myslíš, že jsi." Přikývl. „Ou, a jak jsem řekl: Ambiciózní. Jen bys měla přestat věřit v nejhorší."

A když mi řekl tohle všechno, přemýšlela jsem, že Ansel nikdy neudělal nic z toho. V podstatě mi jenom říkal dobré věci. Které mi vykouzlily úsměv. Velký úsměv.

„Jsem polichocena," zašeptala jsem.

„No, nechám tě samotnou, takže můžeš vylézt a... Co ne."

S tímhle zmizel, nechávající mě znovu celou zmatenou.


↓↓↓↓↓↓↓

Už čekám, kdy se spolu vyspí.:DDD Ale vážně!:D

Tentokrát se mi to povedlo skoro po týdnu, včera se mi nechtělo na počítač.:D Ale co, že.

KDO UŽ VIDĚL HUNGER GAMES??????????????? (JAKO JÁ?):3

Když se zřejmě nedočkám žádného komentáře, tak děkuji za hlasy, i když to by taky mohlo být lepší.:)

Edited