Mirror Game // h.s. (CZECH TRANSLATION)

THIRTY

Běžela jsem a běžela a běžela, dokud jsem nedoběhla na místo, o kterém jsem si myslela, že by bylo dobré, abych se před ním schovala. Nechtěla jsem ho teď vidět. Zmátl mě, abych řekla, i když jsem věděla, že jsem ho taky zmátla. A litovala jsem toho, ale... Neměla jsem žádnou omluvu, jež nebyla blbá nebo nelogická anebo nesrozumitelná.

Byla jsem v suterénu domu. Nevzpomínala jsem si, že bych tam předtím byla, protože všechno bylo vlhké, nestálé a nepříjemné. Abych dodala, taky se zdálo, že okno propouštělo, protože jsem slyšela kapat vodu na kamennou podlahu. Mé tempo zpomalilo na úroveň, kterou bych spíše nazvala krčení, chůze po špičkách nebo něco podobného. Viděla jsem věci, které neexistovaly, slyšela jsem zvuky, které nebyly vydávány, cítila jsem se prázdně a opuštěně a špatně za to, že jsem souhlasila s Harrym v tom, co říkal.

Taky jsem cítila chlad. Vzduch byl ledový a fakt, že jsem na sobě neměla žádné kalhoty, tomu taky nenapomáhal. Samozřejmě jsem si je zapomněla obléct, ale vážně, kdo by to vůbec dělal, kdyby byl uspokojován velmi atraktivním mužem, který na vás křičel, ať vypadnete? Nepřemýšlíte o sbírání oblečení, alespoň já ne, protože jsem se bála, že by to Harry nevydržel. A pak by mě uhodil nebo něco. Nemyslím si, že toho byl schopný, což by nezvětšilo rozsah jeho trpělivosti, když se opravdu naštve. Chci říct, zažila jsem ho v tuně situacích ani jsem si nebyla jistá, jestli jsem si ho dokázala představit na mě naštvaného, když to dělal. Přesněji, když jsme spolu dělali lidské věci. Jako sex. Jako trávit s ním čas. Jako se hádat. Jako nemít, co říct... A být uhozena tímhle mým přítelem.

Věděla jsem, že Harry pro mě nebyl nic jako přítel, to byl příklad, který se v tu dobu hodil. Zrychlila jsem chodbou do suterénu. Tohle byla typická chodba z hororu, jak znáte. Jak jsem zmínila, všechno bylo vlhké a vzduch byl chladný a cítila jsem se jako ta holka, která byla na konci probodnutá. No, ten konec byl bohužel u konce a byla jsem mrtvá, ano, no pořád jsem nebyla opravdu, opravdu mrtvá. Protože, jak můžete vidět: chodila jsem. A trochu jsem brečela. A znepokojovalo mě vše, co mě obklopovalo, když jsem se chystala „ztratit" moje „panenství".

Ani jsem nechápala Harryho. Řekla jsem něco špatně, něco, co ho mohlo zranit? Jelikož jsem ještě nedošla na příčinu Harryho chování. Říkal hodně blbostí, že? Nemluv nahlas. Dobře, Harry, tady chápu, byl jsi trochu naštvaný mým rozhodnutím, že jsem nechtěla, abys mě dál prstil, ale to není důvod k tomu, abys mě vykopnul z pokoje, dobře?

Dobře, možná to pro něj byla větší záležitost než pro mě. Ale mohl mi to alespoň říct, než na mě křičel, abych odešla. Byla jsem roztržená mezi jít ho znovu hledat, abych se možná s ním pokusila promluvit o celé situaci, která se právě odehrála, a prostě se pokusit odejít úplně.

Opustit ho, dům, město... Svět? Byla jsem „duch", což jsem si pořád neuvědomovala, čeho jsem byla schopná? Strašit okolo tak dlouho jako Harry? Změnit se na neviditelnou nebo něco?

Harry

Rychle jsem chodil ve svém pokoji, ruce spojené za zády, mé palce si hrály s konci rukávů. Sem tam můj pohled zachytil zadní dvorek, stromy, jejichž listy volně visely okolo jako nic, tancující společně s větrem.

Nezamlouvalo se mi nic lepšího než jít a hledat Rose, asi byla na mě rozzuřená za mé chování k ní v ložnici. Upřímně o mně nevěděla nic včetně faktů, které jsem jí dal a ukázal. Věděla, že jsem byl úplné monstrum a všechno jsem to zahodil, změnil jsem se na něco, co jen ona a mé oběti znaly. Já, já sám, jsem ještě neobjevil tu stranu mě. Všechno, co se dělo, bylo, že jsem ho taky pokoušel zkrotit jako sebe, pak to všechno ochablo, neviděl jsem, ztratil jsem to, čemu jsem se pokoušel předejít, abych ztratil. Vzbudil jsem se, bolela mě hlava, bolest byla všude, kromě příjemných pocitů.

Taky jsem si přála, aby mě Rose lépe poznala, též jsem si přál, aby utekla a schovala se na místě, kde bych ji nedokázal najít. Chtěl jsem, aby byla v bezpečí, ne ve společnosti něčeho jako mě. Nebyl jsem dobrý a všichni víme, co jsem udělal. Byla mrtvá a její smrt byla má vlastní chyba. Měl jsem protestovat proti jeho naléhání, taky jsem ji měl nechat jít, když její přátelé přišli té noci do tohohle domu. Protože upřímně byla ta největší tragédie, do které jsem byl kdy zavlečen.

Ne jen její delikátní vůně a vrásky kolem jejích očí, které se zdály lehké, když našla něco, nad čím se usmát. Ale taky nálada, jež odhalila, její ambiciózní myšlení, nikdy se nevzdávat, vždycky pokračovat v boji. Něco, čím skoro nikdo nebyl obdařen jako Rose. Věděl jsem, že jsem se do ní zamiloval a věděl jsem, že ona taky. Uvědomoval jsem si, že bych nikdy nebyl jako ty páry, jako ty, co zavřou oči, a když je otevřou, všechno se splní.

Protože, upřímně, ona a já jsme byli děti samotného ďábla. Ona a já jsme byli zavražděni, byli vybráni, aby žili v množství pitomé dnešní společnosti.

A všechno, co jsem chtěl, bylo, ji zabít znovu, abych dokončil nekonečný koloběh bolesti a zmatenosti a přiměl ji nalézt cestu do nebe, kam patřila, kdežto jsem taky chtěl, aby byla se mnou tady, v pekle, kam taky patřila... Po mém boku.

↓↓↓↓↓↓↓

Tak Rose už si začíná všechno dávat dohromady.:D Myslíte, že ji Harry fakt zabije?:)

Edited