Mirror Game // h.s. (CZECH TRANSLATION)

ELEVEN

„Co je to?" vykřikla jsem po chvíli.

Když jsem cítila, jak Harold vzlykal a zhroutil se, cítila jsem se jako to a chtěla jsem taky zemřít v tu chvíli.

Pocity a emoce byly tak moc hmatatelné. Taky jsem se chtěla cítit stejně jako to tak brutální monstrum, nechat mě všechno zchladit.

Cítila jsem se kvůli němu svým způsobem hrozně, jako bych brečela nebo v jeho případě; dokonce vzlykala kvůli těm všem slzám a bylo jich hodně. Hodně slz. Hodně vzlykání a vnitřního křiku. Nikdy jsem neviděla Harolda v takové náladě nebo jsem ho neviděla takhle reagovat a bylo mi to jasné, že jsem ho nikdy už nikdy takhle nechtěla vidět znovu. 

Nesnášela jsem vidět lidi ve špatné náladě, vidět je, jak se mentálně hroutí, to je ta nejhorší věc vůbec.

Chytila jsem mé zrcadlové já za rameno a ono ihned zmizelo. Takže se to dělo přede mnou. Najednou všechno, co jsem viděla, bylo naprosto tmavé a nebylo tam žádné světlo.

Slyšela jsme své jméno. Hlasy, slyšela jsem hlasy, jak volaly mé jméno.

„Jo," zaskuhrala jsem a sáhla jsem přede mne, abych to chytla, ale nikdo tam nebyl.

Instinktivně jsem zavřela oči. Vždycky jsem to dělala, zrovna jako nejmladší dítě. Vidět nějaký druh tmy, jako když je tma a ty chceš jít čůrat, ale nechceš budit nikoho jiného, jako dítě jdeš přes úplnou tmu, ale já dávám přednost vidění tmy, když máš zavřené oči, vidíš spíš, než že tam není žádné světlo. Ani nevím, jestli to dává zatracený smysl, ale seru na to.

„Rosalie," volaly znova.

„Jo!" odpověděla jsem hlasitěji, ale žádná odpověď.

A v tu chvíli jsem se cítila z většiny deprimována, cítila jsem se tak celý můj život. Nedávalo mi to smysl, nedává to smysl. Na jednu stranu, jsem chycena v tomhle domě od kdykoli a na druhé straně, věřím, že to bylo dva dny. Ztratila jsem všechen pojem o čase. Ztratila jsem všechno, dokázali byste to říct. Ztratila jsem kamarády, ztratila jsem víru v lidskost, protože jsem zřejmě mluvila s mrtvým několikrát od doby, co jsem uvnitř těchto čtyř stěn a taky tady pravděpodobně ztratím život. Zda budu zabita jim nebo kýmkoli nebo důvěryhodně spáchám sebevraždu. A nezajímá mě to, v případě těch bipolárních a deprimujících nebo arogantních nebo jednoduše pitomých zvuků, ale tak jsem se cítila. Chci říct, právě teď jsem se takhle necítila poprvé, že jsem nevěděla, co se děje. Jak by se někdo jiný cítil, když byl v úplné tmě s hlasy, které ho volaly? Volaly tvé jméno v kurevsky divném tónu a hlase?

„Kdokoli to je, mluv se mou a snaž se dostat skrz, prosím, jen mě zabij."

Přestože jsem zněla jako záznamník, vlastně jsem to myslela vážně.

Spadla jsem na zem a nechala jsem oči zavřené, ačkoli jsem si všimla světel, které mě obklopovaly. Ta divná věc vlastně byla, že jsem si přála, aby se můj zrcadlový odraz vrátil. Nikdy jsem nevěděla, že je to tak zábavné mluvit sám se sebou, chci říct, mám skvělou osobnost, že? Sarkasmus.

„Víš, musíš dělat." Slyšela jsem můj vlastní hlas mluvit skrze pořád přítomnou tmu před mýma očima.

Zakroutila jsem hlavou, ještě jsem nebyla schopna vydat hlásku, vytvořit jasnou větu.

„Musíš přijít na to, co to je v Haroldovi, dělá ti to, dobře?" řekla jsem sama sobě. „Musíš se pokusit více komunikovat, zdáš se, že se o něj zajímáš, takže by se ti mohl otevřít."

Přikývla jsem, zpracovávala jsem tato slova. Stále trvalo mému mozku roky to udělat. Mohla by to být ohyzdná aura, jež mě obklopovala v tomhle domě, myslím tím, kdo ví?

↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓
Chudák holka taky, jednou si povídá sama se svým zrcadlovým odrazem, pak zas na ni volají nějaké hlasy, no, ta se určitě nenudí.:'D

Tak si říkám, co je těžší; spáchat sebevraždu nebo přijít na to, co za hovado se to ukrývá v Haroldovi? :D Nemá to lehké, dívčina.:D

Úplně OBROVITANANANÁNSKÉ (wtf :'D) DÍKY patří vám, mí milí.:) Za to, jak moc dáváte hlasy, jak krásně komentujete, kolik času vkládáte do přečtení dílu a napsáni komentáře, jasně, žádná věčnost, ale stejně i tak si toho neuvěřitelně vážím.:3

Prosím, prosím, smutně koukám (neumím smutně koukat), hlasujte pro #3, musíte napsat #, jinak se to nebude počítat, sooo.:DD Odkaz přikládám v komentáři.:) Díkes, děcka.:D (Bylo by vtipné, kdyby tady někdo nebyl dítě, ale všichni jsme děti našich rodičů, takže ticho:DDDD.)

Ještě taková připomínka, než se mi to vypaří z hlavy (můžou za to prázdniny:D), od 1.9., kdy já tady nejsem, jelikož jedu na adapťák, ale nehodlám tam být moc dlouho, že, budu mít nové zveřejňující(?) dny, tak kdyby to někoho zajímalo. Zas tak tragické změny to nebudou, i když jako jo, individuálně.:D A společně s tím začnou mé dva nové překlady, které už si možná dobrých 14 dní zahřívají své místa na mém profilu!:D Takže kdo si je nepřečetl, běžte to hned napravit!:D Řeknu vám, z Karmy mám docela trauma a hned od začátku to bude minimálně +13...:D Ale nebudu moc prozrazovat.:3 #stayreklama

No a ještě něco, kdybyste někdo chtěli, můžete mi třeba napsat do zpráv, určitě vám nepřetížím síť ani nezaspamuji zprávy.;D

Proboha, poznámka delší pomalu jak celý díl, no, měla jsem toho hodně na srdíčku.:DDD

P.S. 23.5.2020: Fuj, to jsem určitě jela na adapťák ze střední... Jenom při té vzpomínce mě omylo, fuj...

Edited