Mirror Game // h.s. (CZECH TRANSLATION)

TWO

Fasáda, jak jsem předpokládala, vypadala stejně jako zbytek domu, byla vymalována tmavými barvami. Avšak noc byla taky pro mě tmavá, abych rozpoznala jisté barvy, pořád jsem si byla jistá, že to bylo něco jako modré nebo zelené tóny, což je docela depresivní v porovnání s naším bílým domem.

Okna byla stejně velká jako dveře, mohly být otevřené na všechny strany, ale měly vybita skla. Všechno vypadalo zničeně, jako mohlo to být zničené na miliony kousíčku v momentě. Myšlenky o pánském sídle byly přerušeny, když jsme byli uvnitř, byli jsme otřeseni, takže bylo jednoduché přemýšlet o tomhle domě stejně.

„Dobře lidi; všichni tady?" řekl Ansel a postavil se na špičky, aby všechny viděl, přesto že byl docela vysoký.

Všimla jsem si, potom, co se zeptal, že spousty těch, kteří seděli s námi v bytě, tady nebyli. Byla jsem tu já, Hannah, Natt, Ansel, Matty a jeho přítelkyně Georgia. Jak jsem předpokládala, šli domů a měla jsem udělat to samé. Všechno bylo tak strašidelné, taky pro mě nebezpečné. Nikdy jsem nebyla ten typ člověka, který by šel do dobrodružných věcí, a tohle se mi ani trochu nelíbilo. Chci říct, jak často policie jezdila do naší školy a říkala nám, říkala všem, že další člověk, který tady vešel, zmizel a nikdy nebyl nalezený? Ani společnost? Vždycky nám říkali, že je tak nebezpečné sem jít, avšak nikdy neměli odpověď, pokud se někdo zeptal, proč je tohle tak nebezpečné. Jistě, nechtěli říct, že to je duch Harolda Stylese, co kolem straší a vraždí lidi. To byl můj návrh a myšlenky o tom, ale každopádně. Dělají to a hodně a tak nevím, proč jsme měli v současné době porušovat pravidla. Byl to vlastně druh nějaké nezákonné a trestné návštěvy Stylesova Panství od té doby, co se tady ztratilo mnoho lidí. V současnosti jsme porušili zákon Newcastlu a fakt, že by nikdo nenašel naše kožní schránky, když se to stalo, dělalo se mi špatně.

Policie chtěla přijít do Panského sídla alespoň jednou v měsíci a udělat návštěvu, ale nepamatuji si dobu, kdy to udělali kvůli strachu. Ale zároveň jim rozumím, protože bych nechtěla skončit jako policejní důstojník. Ani za teplého letního dne, kdy všichni byli v dobré náladě, a slunce svítilo. Ještě bych našla dům strašidelný jak hovno.

Sleduji Natta, jak nechal vklouznout ruku do kapsy a vytáhl mobil. Brzy rozsvítil blesk a položil ho na plochu mezi nás do falešného světla. Natáčel.

„Dobře, pojďme to udělat," řekl, díval se na Ansela, pak nechal mobil natáčet nás všechny v řadě. „Je pátek 13. září 2013-."

„Je sobota, idiote," přerušil ho Matty. „Je 2:30 po půlnoci."

„Dobře, promiň." Zasmál se Ansel, pak umístil sám sebe před kameru.

„Uděláme to teď pořádně." Usmál se. „Mé jméno je Ansel Elgort a pokud zemřu, dovoluji tímto mému bratrovi si vzít všechna moje porna." Všichni se začali smát, dokud ho Natt nepraštil na jeho tvář ze srandy. „Dobře, dobře. Mé jméno je Ansel Elgort a jsem s partou přátel." 

Kamera natáčela každého z nás zvlášť, zatímco Ansel říkal naše jména (v případě, že bychom vlastně zemřeli a jenom kamera zůstala, hádám). 

„Jsme před Stylesovým Panstvím od pátku 13. včera." Hodil obličej na Mattyho. „A budeme hrát zrcadlovou hru s naším kamarádem Harrym." Zasmál se Ansel.

„Víš, že jeho jméno je Harold?" řekla Hannah. Byla naštvaná. A znepokojená.

„Jo, jo." Mávl na ní, aby držela hubu, pak se znovu podíval do kamery. „Akorát jdeme dovnitř Panství a pohledáme zrcadlo, abychom mohli čtyřikrát zavolat jeho jméno. Pak všichni budou mít důkaz, že celá tahle strašidelná věc neexistuje."