Petr
Slova, která jsem řekl, visela ve vzduchu. Najít někoho, kdo mě pochopí. Možná jsem to řekl jen proto, že jsem byl zvyklý skrývat se za neurčitými odpověďmi. Nebo proto, že Bella na mě působila jinak. Klidněji. Upřímněji.Seděla vedle mě, a já si uvědomil, jak krásny to je. Ta chvíle, její přítomnost. Nemusel jsem nic vysvětlovat, nemusel jsem se snažit být někdo, kým nejsem. I Když možn-.
"Víš, mám pocit, že máš v sobě hodně, co chceš říct, ale neříkáš to," prohodila najednou.
Překvapeně jsem se na ni podíval. Málokdo si toho všiml. Obvykle lidi slyšeli jen to, co jsem jim dovolil slyšet. Ale ona? Ona viděla dál.
"Možná," přiznal jsem. "Ale některé věci jsou snazší říct jinak."
"Jak jinak?" zeptala se.
Místo odpovědi jsem vytáhl z kapsy telefon, pustil jednu z písní, kterou jsem nedávno nahrál, a podal jí sluchátko.
"Poslechni si to," řekl jsem.
Váhala, ale nakonec si sluchátko vzala. Hudba začala hrát, a já ji pozoroval. Její tvář se postupně měnila, jako by se snažila pochopit, co slyší. Text, melodií, všechno, co jsem do toho vložil.
"To jsi napsal ty?" zeptala se, když skladba skončila.
Přikývl jsem.
"To je úžasné," zašeptala.
"Není to tak úžasné, jak to vypadá," řekl jsem. "Je to jen způsob, jak dostat ze sebe věci, které bych jinak nedokázal říct nahlas."
Chvíli nic neříkala, jen se na mě dívala. A pak, jako by náhle pochopila, co jsem myslel, se usmála.
"Takže ty nejsi jen obyčejný kluk z Brna," řekla potichu.
Zasmál jsem se. "Nikdy jsem neříkal, že jsem obyčejný."
Ale nebyl jsem připravený jí říct všechno. Ještě ne.
---
Bella
Hudba, kterou mi pustil, byla jiná, než jsem čekala. Byla plná emocí, které mě zasáhly na místech, o kterých jsem ani nevěděla, že existují. Petr nebyl jen někdo, kdo psal písně. Byl něco víc.Ale nechtěla jsem na něj tlačit. Bylo jasné, že má své důvody, proč mi toho zatím moc neřekl.
"Tohle je vážně tvoje místo, viď?" řekla jsem nakonec a podívala se znovu na město pod námi.
"Jo," přikývl. "A teď je tvoje taky."
To, jak to řekl, mě zasáhlo víc, než jsem čekala. A možná jsem se do něj v tú chvíli zamilovala..
ČTEŠ
"Hotel"/STEIN27
FanfictionByl to jen další večer. Zář reflektorů oslepovala, davy křičely texty mých písní, jako kdybych byl nějaký bůh. Ale jakmile dozněla poslední nota a já se ocitl sám ve svém hotelovém pokoji, ticho bylo ohlušující. Byl to paradox mého života - na pódiu...