Petr
Ve studiu to vždycky bylo něco jiného. Energie byla jiná. Lidé kolem mě, kteří tvořili, míchali, tvořili zvuky a rytmy, které nakonec vyplivly něco, co nás všechny spojovalo – hudbu. A ta mě vždycky vrátila zpět k tomu, co jsem opravdu byl. Bez přetvářky. Bez masek.
Když jsem dorazil do studia, hned jsem si nasadil sluchátka a zamířil k mikrofonu. Měl jsem v hlavě novou hudbu, kterou jsem chtěl nahrát. Nebylo to nic složitého. Jen pár veršů, které jsem měl v hlavě už pár dní, a věděl jsem, že je potřebuji dostat ven.
"Petře, všechno připravený?" zeptal se Calin, můj nejlepší kamarád.
"Ano," odpověděl jsem, ale oči mi sklouzly k telefonu, kde jsem čekal na jednu zprávu. Od Belly. Pořád jsem si nebyl jistý, co mezi námi je, ale věděl jsem, že už to nebude nikdy jako předtím.
"Vypadáš... unaveně," dodal Calin, když si všiml, že si neustále kontroluji mobil. "Něco se děje?"
"Nic," odpověděl jsem stručně. "Pojďme na to."
Když jsem začal zpívat, byl jsem zase v tom svém světě. Sám, soustředěný jen na hudbu. Ale vnitřně jsem věděl, že i když mě studio obklopovalo, pořád jsem měl Bellu v hlavě. Co cítí? A co když... co když je tohle všechno moc rychlé?
---
Bella
Seděla jsem na posteli, když jsem si všimla zprávy, která přišla od Petra.
27Wolfenstein
"Chci tě vidět."
Cítila jsem, jak se mi změní nálada. Dneska to všechno nějak přišlo. Věděla jsem, že si musím dát čas na přemýšlení. Ale zároveň jsem cítila, že jsem se do toho všechno sama dostala. A teď? Teď jsem musela rozhodnout, jestli opravdu chci, aby to mezi námi mělo nějaký smysl.
Zatím jsem se soustředila na čtení knižky, ale myslím, že to bylo jen naoko. Ve skutečnosti jsem si to celé pořád promítala v hlavě, jako film, který se neustále opakoval. Peťa– všechno, co jsem o něm věděla, a všechno, co jsem si teď představovala.
Když jsem pak večer otevřela Instagram, uviděla jsem, že Petr právě nahrál video. Bylo to z jeho studia. Pořád mi to připomínalo, že je tady svět, který mi byl cizí, ale zároveň fascinující. A když jsem viděla, jak do mikrofonu zpívá, věděla jsem, že tuhle stránku jeho života chci poznat víc.
---
Petr
Po několika hodinách ve studiu jsem konečně mněll pauzu. Byl jsem unavený, ale nějak jsem se nemohl soustředit jen na práci. V hlavě jsem měl stále Bellu. Možná jsem se bál, že to, co mezi námi je, nakonec nepřežije. Ale teď už to bylo jasné. Něco mezi námi bylo.
Když jsem vzal telefon a uviděl její zprávu, co mi právě přišla, moje srdce na chvíli zrychlilo.
Bella_
"Jsem tu, co se děje?"
"Nic," napsal jsem zpět. Ale ve skutečnosti jsem věděl, že *všechno* tohle byla nová kapitola, kterou jsme právě začínali psát.
Zvedl jsem se a rozhodl se, že ji vezmu na jedno místo. Moje oblíbené místo – pole plné slunečnic.
---
Bella
A když mi napsal, že mě vezme na místo, které má rád, byl to ten moment, kdy jsem pocítila, že se to všechno začíná měnit. Věděla jsem, že to bude nějaký test. Co všechno mi chce ukázat? Co všechno já chci poznat o něm?
A když jsme tam dorazili,bylo to jakoby kde všechno zůstalo na chvíli stranou. Petr, s úsměvem na tváři, držel v ruce dvě slunečnice. A když mi je podal, zasmála jsem se. Byli krásny.
"To je to místo," řekl, než když se na mně díval.
Možná to byla skutečnost, že si na mě opravdu našel čas. A to byla věc, která mě donutila cítit, že mezi námi je něco víc než jen náhoda.
---
ČTEŠ
"Hotel"/STEIN27
أدب الهواةByl to jen další večer. Zář reflektorů oslepovala, davy křičely texty mých písní, jako kdybych byl nějaký bůh. Ale jakmile dozněla poslední nota a já se ocitl sám ve svém hotelovém pokoji, ticho bylo ohlušující. Byl to paradox mého života - na pódiu...
