Petr
Druhý den jsem zavolal Pavlovi. Po krátkém a napjatém rozhovoru jsem mu navrhl, aby se znovu sešel – tentokrát na neutrálním místě. Souhlasil, ale nezapomněl mi připomenout, že čas běží.
Bella mě doprovodila do malé kavárny na okraji města, ale zůstala opodál, schovaná za rohem. Nechtěl jsem ji vystavovat nebezpečí, ale zároveň jsem věděl, že ji nedokážu přesvědčit, aby zůstala doma.
Když Pavel dorazil, jeho výraz byl stejně arogantní jako předtím. Sedl si proti mně, složku položil na stůl a začal se usmívat.
"Tak co, máš peníze?" zeptal se.
"Ne," odpověděl jsem klidně. "Ale mám něco jiného, co by tě mohlo zajímat."
Jeho úsměv zmizel. "O čem to mluvíš?"
Otevřel jsem svůj telefon a ukázal mu fotky z párty, které jsme našli v mých starých souborech. "Pamatuješ na tuhle noc? Na to, co jste tehdy dělali?"
Pavel zbledl. "Co tím chceš říct?"
"Říkám, že jestli se pokusíš zveřejnit cokoliv na mě, ujistím se, že tohle uvidí všichni. Možná si myslíš, že já mám co ztratit, ale co ty?"
Jeho ruce se začaly třást. "Tohle je špinavá hra, Petře."
"Ty jsi ji začal," odpověděl jsem tvrdě. "A teď ji ukončíme."
---
Bella
Z rohu kavárny jsem pozorovala, jak Petr mluví s Pavlem. Neviděla jsem jejich výrazy, ale bylo jasné, že něco se mění. Pavel vypadal rozrušeně, gestikuloval divoce rukama, zatímco Petr zůstával klidný.
Když se Pavel zvedl a odešel, cítila jsem úlevu. Petr se vrátil ke mně, jeho tvář byla napjatá, ale v očích měl náznak vítězství.
"Jak to šlo?" zeptala jsem se.
"Skončili jsme. Už mě nebude otravovat," odpověděl.
"A co teď?"
"Teď?" řekl a vzal mě za ruku. "Teď to všechno necháme za sebou. S tebou chci začít odznova."
---
Petr
Ten večer jsme byli zpátky v mém bytě. Bella seděla na gauči, její pohled byl klidný, ale zároveň plný otázek.
"Proč jsi mi neřekl o Pavlovi dřív?" zeptala se tiše.
"Bál jsem se, že tě to odradí. Že bys možná viděla mou minulost jinak."
"Peťo, všichni máme minulost. Důležité je, co s ní uděláme. A já věřím, že ty se chceš změnit."
Sedl jsem si vedle ní a vzal její tvář do dlaní. "Nejsi jen někdo, kdo mi pomáhá zapomenout. Jsi všechno, co jsem nikdy neměl, a nechci tě ztratit."
Usmála se a její pohled mě naplnil teplem. "Nikdy se tě nevzdám. Ať už přijde cokoliv."
---
ČTEŠ
"Hotel"/STEIN27
FanfictionByl to jen další večer. Zář reflektorů oslepovala, davy křičely texty mých písní, jako kdybych byl nějaký bůh. Ale jakmile dozněla poslední nota a já se ocitl sám ve svém hotelovém pokoji, ticho bylo ohlušující. Byl to paradox mého života - na pódiu...
