"Hotel"/STEIN27

25.

Petr
Když jsem se postavil tváří v tvář muži, který mě kontaktoval, nemohl jsem si nevšimnout jeho samolibého výrazu. Držel v ruce složku, kterou teatrálně pohazoval, jako by mě chtěl provokovat. 

"Tak jsi přišel," řekl pomalu. 

"Co chceš, Pavle?" zeptal jsem se přímo. 

"To, co vždycky – něco, co mi dlužíš," odpověděl s úsměvem, který mě vždycky dokázal vytočit. 

"Nic ti nedlužím. To, co máme za sebou, je uzavřené." 

"Ale to, co mám já," zvedl složku do výšky, "by ti mohlo pořádně zkomplikovat život. Fotky, staré zprávy, nahrávky. Myslíš, že tohle si tvoji fanoušci jen tak odpustí?" 

Zatnul jsem pěsti, ale snažil jsem se zachovat klid. "Co chceš, aby ses toho vzdal?" 

"Peníze. A ne malé. Řekněme... milion korun. A všechno, co mám, zmizí." 

Srdce mi bušilo. Měl jsem dost na to, abych to zaplatil, ale zároveň jsem věděl, že jakmile jednou zaplatím, nikdy to neskončí. 

"Nemyslíš, že je to trochu moc?" zeptal jsem se. 

"Ne, nemyslím," odpověděl Pavel a usmál se. "Máš dva dny. Pak to všechno pustím ven." 

---

Bella
Z okna auta jsem pozorovala Petra, jak mluví s tím mužem. Jeho postoj byl pevný, ale viděla jsem, že ho to něco stojí. Když se vrátil, jeho tvář byla ztuhlá. 

"Co chtěl?" zeptala jsem se okamžitě. 

"Peníze," odpověděl krátce a nastartoval auto. 

"Petře, co přesně po tobě chce?" 

Podíval se na mě, jeho oči byly plné obav. "Chce milión korún, Bello. A chce mě zničit, jestli mu je nedám." 

"Máš v plánu mu zaplatit?" 

"Ještě nevím. Jestli to udělám, dá mi pokoj. Ale taky to může být jen začátek." 

Chytla jsem ho za ruku. "Musí existovat jiný způsob. Nemůžeš nechat někoho, aby tě vydíral. Nechci, aby to ovládalo tvůj život." 

---

Petr
Když jsem viděl její odhodlaný pohled, uvědomil jsem si, že bych měl bojovat. Kvůli sobě i kvůli ní. 

"Musím zjistit, co přesně má v ruce," řekl jsem. "Možná to není tak vážné, jak tvrdí." 

Bella přikývla. "V tom případě zjistíme, co ví. Jestli se chce hrabat v minulosti, podíváme se, co skrývá on." 

---

Bella
Několik hodin jsme strávili v Petrově studiu, kde měl počítač se všemi svými starými soubory. Petr si nepamatoval, co všechno mohl Pavel získat, ale hledali jsme jakýkoliv důkaz. 

"Tohle je všechno, co mám," řekl unaveně a ukázal na starý pevný disk. 

Prohlížela jsem si soubory, když jsem narazila na složku označenou jen jako *P*. Otevřela jsem ji a zalapala po dechu. Byly tam fotky z jedné staré párty, na kterých byl Petr s Mariou a... Pavlem. 

"To je on?" zeptala jsem se a ukázala na muže na fotce. 

Petr přikývl. "Jo. To je Pavel. Na co se díváš?" 

Ukázala jsem mu fotky. "Myslím, že on sám má na co zapomínat. Jestli chce vytáhnout tvou minulost, možná bychom měli připomenout jeho." 

---

Petr
Bylo to riskantní, ale cítil jsem, že bych měl použít Pavlovy vlastní zbraně proti němu. S Bellou po boku jsem se cítil silnější, než kdy dřív. 

"Bello, jsi si jistá, že to chceš dělat?" zeptal jsem se. 

"Petře, já nechci, aby ti někdo vyhrožoval. Pokud se rozhodneš bojovat, budu vedle tebe." 

V tu chvíli jsem věděl, že ji miluju víc, než jsem si kdy dokázal přiznat. A taky jsem věděl, že tentokrát nebudu utíkat. 

---