"Hotel"/STEIN27

28.

Bella
Byl to jeden z těch večerů, kdy se všechno kolem nás zdálo naprosto obyčejné. Seděli jsme na pohovce v Petrův apartmá, na pozadí hrála tichá hudba. Už dlouho jsem si říkala, že mě nic nemůže překvapit. Tohle všechno – jeho sláva, náš vztah, každý den spolu – se stalo normálním. 

Ale dnes večer to bylo jiné. Něco v jeho chování bylo jiné. 

"Petře, co je?" zeptala jsem se, když jsem si všimla, jak nervózně si pohrává s řetízkem na krku. 

Jen se na mě podíval, a jeho oči byly plné něčeho, co jsem nikdy předtím neviděla. Tohle nebyl jen obyčejný pohled plný lásky. Bylo tam něco hlubšího. Něco, co jsem nechápala. 

"Princezno, jsem tak rád, že tě mám," řekl, ale jeho hlas měl jakousi vážnou, nečekanou intonaci. 

Cítila jsem, jak se moje srdce zrychluje. "Co se děje, Petře?" 

Petr se zhluboka nadechl, vstal a podíval se ven z okna. V tichu jsem slyšela, jak měkký vítr pofukuje mezi záclonami. 

"Vím, že jsem ti nikdy neřekl, jak moc jsi pro mě důležitá," začal. "Ale teď je čas, abych to udělal." 

Cítila jsem, jak mě sevřelo srdce. Nevěděla jsem, co mám říct. Vždyť jsme byli spolu jen nějakou dobu, bylo to rychlé a intenzivní... ale přesto, jak to říkal, věděla jsem, že to, co teď řekne, bude změna. 

Zavřel oči a najednou jsem viděla, jak si sám pro sebe opakuje slova, jak se připravuje na něco důležitého. Pomalu se otočil a podíval se na mě s tou svou upřímnou intenzitou, kterou jsem tak milovala. 

"Chci ti něco říct," řekl tiše. "Chci tě požádat o něco, co jsem nikdy neplánoval. Ale cítím, že je to právě teď to správné. Bella..." 

Pak z kapsy vytáhl malou krabičku, která se třpytila ve světle svíček. Otevřel ji a ukázal mi prsten. Jeho ruka se trochu třásla, když mi ho podal. 

"Vezmeš si mě?" 

Než jsem mohla cokoliv říct, mé oči se naplnily slzami. Můj dech se zadrhl, nemohla jsem uvěřit tomu, co se děje.

"Petře..." zašeptala jsem, zaražená. 

"Já vím, že jsme měli hodně prokážek v našem vzťahu" pokračoval. "Ale tohle není o minulosti, o tom, co se stalo nebo co se může stát. Je to o nás. O tom, co jsme spolu našli." 

Na okamžik jsem se zamyslela. Možná to bylo rychlé. Možná jsme ještě neměli všechny odpovědi, ale v tu chvíli, když jsem se podívala do jeho očí, věděla jsem, že odpověď je prostě ano. 

"Ano, Petře. Vezmu si tě," řekla jsem, a když jsem to vyslovila, cítila jsem, jak mi celý svět spadl ze srdce. 

---

Petr se usmál a objal mě. "Milujú tě, princezno" řekl.

"Ja tebe taký"

 

Pak mě políbil, a já věděla, že to, co jsme měli, nebylo jen o lásce, ale o vzájemném porozumění a důvěře. Ať už nás čekalo cokoliv, už jsme byli připraveni to čelit společně. 

---