"Hotel"/STEIN27

16

Petr
Jako by svět kolem nás přestal existovat. Byli jsme jen my dva, v této malé místnosti, kde čas neexistoval. Každý pohyb, každý dotek, každá myšlenka směřovala k jedinému - k tomu, co jsme mezi sebou budovali. Bella mě vzala za ruku a pomalu ji položila na její bok. Cítil jsem, jak se její tělo jemně chvěje, ale zároveň bylo pevné, odhodlané. Chtěla mě stejně, jako já ji.

"Nechci nic zpět," řekla tiše, její hlas byl plný smíšených emocí, ale já věděl, že to, co říká, je pravda. Oba jsme byli připraveni na něco, co by nás změnilo navždy.

V její náruči jsem zapomněl na všechno ostatní. Všechno, co jsem kdy znal, co mě drželo v realitě, teď zmizelo. S každým jejím polibkem, s každým dotekem jsem byl hlouběji v ní, v něčem, co jsem nedokázal vyjádřit slovy. Moje ruka sklouzla po jejích vlasech, hladil jsem je, jemně,.

Bella se ke mně přitiskla, její hruď proti mému. Cítil jsem její srdce, jak bije rychleji, stejně jako to moje. Byla to společná chvíle, bez zbytečných slov, jenom nás dvou. "Peťo," zašeptala a její rty se opět dotkly mých, tentokrát s větší vášní. "Chci to s tebou cítit."

Každý její pohyb byl odpovědí na mé touhy. Na chvíli jsme se od sebe odtáhli, abychom si pohlédli do očí. Ta intenzita mezi námi byla nezměrná. Bylo to jako by vše, co bylo předtím, bylo jen přípravou na tento moment.

Moje ruka sklouzla pod její , cítil jsem, jak se je mokrá a jak se napětí mezi námi prohlubuje. Každý nádech byl těžší, každý pohyb se stával intenzivnějším. To, co se mezi námi dělo, byla vášeň, která neměla žádné hranice. A přesto jsem cítil, že tam je něco víc. Něco hlubšího, co jsme oba cítili.

---

Bella
Nebylo to jen o fyzickém spojení. Bylo to o něčem víc. Bylo to o tom, že jsem se cítila, jako bychom byli stvořeni pro sebe. Když mě Petr držel, když se naše těla spojila, cítila jsem, že jsem na správném místě. Jeho doteky byly plné něhy i intenzity, které mi braly dech. Nešlo už jen o touhu - bylo to o potřebě, abychom byli spolu, aby nás nic nerozdělilo.

Můj pohled na něj byl plný něčeho, co jsem nedokázala popsat. Když se jeho ruka dostala dole a strčil do mně dva prsty a pak pomali do mně vniknul jeho kamaráda, cítila jsem, jak se mi zrychluje tep.

"Petře, tohle je víc, než jsem čekala," zašeptala jsem, přičemž jeho rty znovu našly ty moje. Cítila jsem, jak mi klesá dech, jak moje tělo reaguje na každý jeho pohyb.

A teď, když jsem byla v jeho náruči, věděla jsem, že žádná jiná chvíle nebude nikdy stejná.

---