"Hotel"/STEIN27

20

Petr
Studio mělo být místo, kde jsem mohl na chvíli vypnout hlavu a ponořit se do hudby. Ale tentokrát bylo jiné – Bella seděla vedle mě, fascinovaná každým detailem. Viděl jsem v jejích očích, jak moc ji zajímá tenhle svět, jak mě chce poznat úplně. Bylo to zvláštní, a přitom tak správné. 

"A co tahle písnička?" zeptala se a ukázala na složku na monitoru označenou "Nevydané."

"To jsou věci, co ještě nejsou hotové," odpověděl jsem neurčitě. Některé z těch skladeb byly příliš osobní, příliš no ja nevím.

"Proč je nedokončíš?" 

Pokrčil jsem rameny. "Ne všechny myšlenky jsou určený pro svět. Něco si nechávám pro sebe." 

Její pohled zněžněl. "Jako co?" 

Povzdechl jsem si a otevřel jednu ze složek. Na obrazovce se objevily texty písně, kterou jsem napsal krátce po jedné z nejtěžších etap mého života. Bella četla tiše a pak vzhlédla. 

"Tohle je o někom konkrétním?" zeptala se opatrně. 

Přikývl jsem. "Jo, o holce, která byla součástí mý minulosti. "Maria"

---

Bella 
Jeho přiznání mě trochu zaskočilo, ale zároveň jsem věděla, že minulost je něco, co všichni máme. "A proč jsi ji nechal odejít?" zeptala jsem se jemně, ne z podezření, ale z opravdového zájmu. 

Podíval se na mě a v jeho očích bylo něco mezi lítostí a rezignací. "Ona odešla. Já jsem byl tehdy jiný" Oná mně zradila"

Chtěla jsem mu říct, že na tom nezáleží, ale cítila jsem, že tahle část jeho života ho stále tíží. A možná ho i trochu formovala v to, kým byl teď. 

"Petře," řekla jsem tiše. "Já nejsem ta, kdo tě bude soudit za to, co bylo. Ale pokud máš pocit, že tohle tě ještě ovlivňuje, možná by bylo dobrý to uzavřít." 

Viděla jsem, jak se napjal. "Myslíš, že nejsem uzavřenej?" 

"Neříkám to jako výčitku," usmála jsem se. "Jen si myslím, že někdy člověk potřebuje konfrontovat minulost, aby mohl jít úplně dál." 

---

Petr
Bella měla pravdu, i když mě její slova píchla do míst, která jsem chtěl nechat zavřená. Ta píseň byla jako výkřik z doby, kdy jsem se snažil najít sám sebe. A možná jsem si uvědomil, že jsem některé věci nikdy doopravdy nezvládl nechat za sebou. 

Otočil jsem se k ní a chytil ji za ruku. "Možná bych měl. Ale je to těžký, víš?" 

"Já vím," odpověděla. "Ale já jsem tady. A chci ti pomoct, pokud mi to dovolíš." 

Její slova byla jako balzám na staré rány. Byl jsem rád, že ji mám, a cítil jsem, že s ní bych to mohl zvládnout. 

---

Bella
Když jsme odcházeli ze studia, cítila jsem, že jsme udělali krok k něčemu důležitému. Peťa byl ochotný se otevřít a já věděla, že tohle je základ, na kterém můžeme stavět. 

Ale když jsme dorazili k autu, zazvonil mu telefon. Viděla jsem, jak se jeho tvář změnila. Na displeji bylo jméno, které jsem neznala. 

"To je… ona," zašeptal. 

Napětí v jeho hlase bylo téměř hmatatelné. A já si uvědomila, že i když jsme udělali pokrok, některé části jeho minulosti se nám stále mohou vrátit jako bouře. 

--