"Hotel"/STEIN27

10.

Bella
Bylo to zvláštní. Po té noci, kdy se všechno změnilo, jsem si nebyla jistá, co cítím. S Petrem jsme si vyjasnili, že mezi námi něco je, ale stejně jsem měla pocit, že mezi námi zůstává propast. Něco neviditelného, co se nedalo slovy popsat. 

Všechno, co jsme si řekli, zůstalo mezi námi. Ale pod povrchem to vřelo. Bála jsem se, že se jednoho dne probudím a zjistím, že jsem byla jen dalším pomíjivým okamžikem v jeho životě. Jen dalším jménem na seznamu. 

A přesto jsem nemohla od něj odejít. Byla jsem příliš zvědavá. Příliš chtěla vědět, co všechno se za tou tajemnou maskou ukrývá. 

To ráno, kdy jsem se probudila a zjistila, že mi už hodiny nepsal, jsem cítila, jak mě začíná svírat úzkost. Co to znamenalo? Ztratil o mě zájem? Nebo se jen snažil držet odstup? 

Všechno to bylo komplikované. A já jsem nebyla na komplikace připravená. 

---

Petr
Byl jsem ticho celý den, přemýšlel jsem o tom, co mezi námi probíhalo. Bella byla zvláštní. Nevím, co přesně jsem od ní chtěl, ale najednou jsem cítil, že potřebuju vědět víc. A to mě děsilo. 

Proč? Protože jsem věděl, že se mi s ní všechno začíná vymykat z rukou. Byl jsem zvyklý kontrolovat všechno, co se kolem mě dělo, a teď jsem měl pocit, že mi něco uniká. A to bylo něco, co jsem nedokázal snést. 

Přesto jsem si nemohl pomoci. Bella byla jiná. Věřila mi, i když já jsem sám sobě nevěřil. A tak jsem jí poslal zprávu. 

27Wolfenstein
„Ahoj. Chci tě vidět.“

Odeslal jsem ji a okamžitě si začal vyčítat, že jsem to udělal. Co když to všechno znamená jen jednu věc? Co když mě už nechtěla vidět? 

Ale věděl jsem, že neudělám krok zpátky. Už jsem byl příliš daleko. 

---

Bella
Můj telefon zazvonil a moje srdce vyskočilo do krku, když jsem uviděla, že je to Petr. Nechtěla jsem, aby mi to takhle záleželo. Ale nějak jsem věděla, že to je on. 

27Wolfenstein
„Ahoj. Chci tě vidět.“

Tato správa, napsaná na displeji, mi rozbušila srdce. Věděla jsem, že chci vědět, co mezi námi opravdu je. Ale zároveň jsem se bála toho, co všechno by to mohlo znamenat. 

Rozhodla jsem se. Když jsem odpověděla, věděla jsem, že už není cesty zpět. 

Bella_
„Tak přijď.“

Ačkoli jsem se snažila být klidná, něco v tom, jak jsem napsala tu odpověď, mi říkalo, že to už není jen o zvědavosti. 

To bylo víc. 

---

Petr
Když jsem přistoupil k jejím dveřím, bylo to jako bych se postavil na okraj propasti. Nebylo cesty zpět. 

Bella mě pozvala dál, ale její pohled byl opatrný. Bylo to jako kdyby se oba snažili zjistit, co teď. Co dál. 

"Nejsem si jistá, co všechno to znamená, Petře," řekla mi, jakmile jsme si sedli na gauč. 

Neměl jsem pro ni odpověď. Jen jsem cítil, že to, co mezi námi je, má potenciál stát se něčím, co se nedá jen tak zničit. 

"I já to nevím," přiznal jsem. "Ale chci zjistit, co to je." 

A v té chvíli jsem věděl, že to, co mezi námi bylo, nebyl jen okamžik. Byla to cesta. A ta cesta vedla do neznáma. 

---