Petr
Stál jsem u okna, hleděl na městské světla a cítil, jak se vše kolem mě zpomaluje. Bella seděla na pohovce, její zelené oči mě sledovaly. Bylo to jako něco, co se mezi námi dělo neviditelně, ale zároveň velmi silně. Vzduch byl nabitý napětím, které jsme oba cítili.
"Petře..." řekla tiše a její hlas byl skoro slyšitelný jen pro mě. "Co těd mezi námi vlastně je?"
Obrátil jsem se k ní a pomalu k ní přistoupil. Cítil jsem její vůni, blízkost jejího těla, a každá vteřina, která ubíhala, mě nutila toužit po ní ještě víc. Věděl jsem, že její doteky by dokázaly roztavit všechno, co jsem si stavěl kolem sebe.
"Je to něco, co nechci ztratit," řekl jsem, moje rty byly jen kousek od jejích. Mohli jsme cítit dech toho druhého, těsnost mezi námi. Bylo to jako elektrický náboj, který se dal krájet.
Začaly jame se k sobě pomaličky přiblizovat , její rty se dotkly mých jemně, ale s nevyřčeným toužením. Každý její pohyb byl pomalý, jako by si užívala okamžik, ale věděla, že tohle bude něco, vic. Můj dech se zrychlil, jak jsem jí znovu přitáhl blíž. Cítil jsem, jak její tělo reaguje na každý můj dotek.
Ve vzduchu viselo něco, co jsme oba věděli. Byla to chvíle, kdy už nemůžeme zastavit, co se mezi námi děje. Moje ruka se pomalu posunula k její podprsence, a když jsem jí pohlédl do očí, věděl jsem, že už to nemůžu zpátky vzít.
ČTEŠ
"Hotel"/STEIN27
FanfictionByl to jen další večer. Zář reflektorů oslepovala, davy křičely texty mých písní, jako kdybych byl nějaký bůh. Ale jakmile dozněla poslední nota a já se ocitl sám ve svém hotelovém pokoji, ticho bylo ohlušující. Byl to paradox mého života - na pódiu...
