"Hotel"/STEIN27

24.

Bella
Něco se změnilo. I když mě Petr pevně objímal, cítila jsem napětí, které mezi námi rostlo. Nechci mu vyčítat, že mi neříká všechno, ale kdykoliv jsem se na něco zeptala, uhýbal. 

Dny ubíhaly a Petr byl často pryč. Občas jsem měla pocit, že se mě snaží chránit před tím, co se děje. Ale jak dlouho může člověk unikat před pravdou? 

Když jednoho večera usnul na gauči, jeho telefon zavibroval. Nechtěla jsem být ta holka, co čte cizí zprávy, ale když jsem viděla neznámé číslo a text:

"Mám další fotky. Jestli chceš, abych mlčel, víš, co máš dělat."
Nemohla jsem odolat. 

Otevřela jsem zprávu a zalapala po dechu. Byly tam fotky Petra s nějakou ženou – musela to být Maria. Vypadalo to, že jsou z minulosti, ale i tak mi srdce začalo bít rychleji. Proč mu někdo vyhrožuje? A proč mi o tom nic neřekl? 

---

Petr
Probudil jsem se s těžkým pocitem na hrudi. Bella seděla na židli u okna, její pohled byl zamyšlený. Když jsem se podíval na stůl, uviděl jsem svůj telefon. 

"Snažíš se mi něco říct?" zeptal jsem se opatrně. 

"Proč jsi mi o tom neřekl?" odpověděla klidným, ale pevným hlasem. 

Vstal jsem a přistoupil k ní. "Chtěl jsem tě ušetřit toho všeho. Myslel jsem, že to zvládnu vyřešit sám." 

"Peře, já nejsem dítě. Nechci, aby ses snažil mě chránit tím, že mě vynecháš. Chci vědět pravdu." 

---

Bella
Jeho pohled byl zmučený. Viděla jsem, jak sám se sebou bojuje. Nakonec se posadil vedle mě a začal mluvit. 

"Tohle všechno jsou věci z mé minulosti. Maria a já... byli jsme v něčem, co nikdy nemělo fungovat. Udělal jsem spoustu chyb, ale když to skončilo, myslel jsem, že je to za mnou. Jenže někdo se rozhodl to všechno znovu vytáhnout." 

"Chce peníze?" zeptala jsem se. 

"Asi jo. A nebo mě chce prostě jen potopit. Ale nejvíc mě štve, že to zasahuje i tebe." 

Položila jsem mu ruku na koleno. "Petře, tohle zvládneme. Společně. Ale musíš mi věřit." 

---

Petr
Její klidná síla mě ohromovala. Nikdy jsem neměl někoho, kdo by mě takhle podporoval. Bella byla jiná. Byla to přesně ta část mého života, kterou jsem nechtěl ztratit. 

"Dobře," řekl jsem nakonec. "Zítra se sejdu s tím, kdo mi ty zprávy posílá. Chci zjistit, co má v plánu." 

"Jdu s tebou," prohlásila okamžitě. 

"Bello, to není dobrý nápad." 

"Nechci o tom diskutovat. Pokud chceš, aby sme byly "my" proti světu, tak musíme být  "spolu" v každém kroku." 

---

Další den jsme se vydali na místo schůzky. Byla to opuštěná kavárna na kraji města, kde jsem se měl sejít s mužem, co mi posílal zprávy. Bella seděla vedle mě v autě a její klid mě uklidňoval. 

"Máš plán?" zeptala se, zatímco jsme čekali. 

"Jo. Zjistím, co chce, a pak to vyřeším." 

"A co když to nejde vyřešit jen tak?" 

Na chvíli jsem se odmlčel. "Pak uvidíme." 

Když se muž objevil, bylo jasné, že to nebude jednoduché. Jeho tvář jsem poznal – byl to jeden z těch, co s Mariou vždycky hledali způsoby, jak na mě vydělat. 

"Bello, zůstaň tady," řekl jsem pevně a vystoupil z auta. 

Srdce mi bušilo, ale věděl jsem, že musím být silný. Nejen pro sebe, ale hlavně pro ni. 

---