"Hotel"/STEIN27

15.

Petr
Byl jsem těsně u ní. Každý její pohyb, každý nádech mě zaváděl hlouběji do toho světa, kde byly všechny hranice rozmazané. Cítil jsem, jak se mezi námi vytváří silná chemie, něco, co jsem nemohl popsat, ale co jsem najednou potřeboval.

Její rty byly stále tak blízko mým. Měla v očích něco, co mě nutilo zapomenout na všechno kolem. Věděl jsem, že už není cesty zpět. "Belli..." šeptal jsem a jemně jí pohladil tvář. "Chci to cítit. Chci to prožít s tebou."

Její pohled byl intenzivní, jako by se rozhodovala mezi tím, co chce, a tím, co je pro ni bezpečné. Moje ruka sklouzla k jejímu boku, cítit jemné křivky jejího těla. Bylo to, jako bych ji chtěl držet navždy, v té chvíli, kde jsme byli jen my dva.

Bella pomalu přitiskla svoje tělo k mému, a já cítil, jak její hruď přitahuje moji. Její dech se zrychlil, a já věděl, že teď jsme ve stejném rytmu. Chvíli jsme byli ticho, jen jsme si užívali ten moment.

"Co teď?" zeptala se tiše. Její hlas zněl něžně, ale já cítil, jak se v ní skrývá i touha. Touha, která byla stejně silná jako ta má.

"Teď..." Začal jsem, ale slova zůstala u mě. Bylo to, jako by to vše říkalo naše tělo, naše oči. A pak jsem se k ní naklonil, tentokrát s úmyslem víc, než jen jemný dotek. Můj polibek byl hlubší, toužebnější, jako bychom se oběma pokusili najít něco, co nám dosud unikalo.

---

Bella
Všechno kolem nás jako by zmizelo. Zůstali jsme jen my, naše těla blízko sebe, každý nádech byl jako cesta do neznáma. Nemohla jsem přestat myslet na to, co mezi námi bylo. Nešlo to zastavit.

Když jsem pocítila, jak Petr sklouzne rukama po mém těle, moje srdce začalo bušit rychleji. Cítila jsem, jak ho to přitahuje, jak se jeho doteky stávají intenzivnějšími. A přesto to nebylo něco, co bych chtěla zastavit. Naopak. Bylo to jako odhalení, jako okamžik, kdy se všechno kolem nás rozplynulo.

"Chci to," řekla jsem tiše, ale už jsem věděla, že tohle je něco, co prostě musí přijít. Moje ruka se znovu dostala k jeho hrudi, dotýkala se ho, zkoumala každý kousek jeho pokožky, jakoby se to stalo mým největším přáním.

Petr na mě pohlédl s očima, které byly plné vzrušení, ale i něčeho hlubšího. "Jsi si jistá?" zeptal se, i když já věděla, že odpověď je jasná. Nešlo o slova, šlo o to, co se v nás obou dělo.

A tak, jak jsme se k sobě přiblížili ještě víc, věděla jsem, že už neexistuje nic, co by nás mohlo zastavit. Bylo to jen o nás dvou, v této chvíli, v tomto okamžiku.

---