Puppet

2. Přítel?

Blonďáček, jak jsem zjistila jménem Calum, u nás začal trávit čím dál více času.

Na veřejnosti se chovali jako nejdokonalejší pár na světě. Ale doma, doma to bylo jiné. Křičeli na sebe, hádali se...

***

Vybíhala jsem schody v ruce s tácem plným jídla pro Anne. Bežela jsem a nedávala moc pozor. Do někoho jsem narazila, tác spadl na zem a já se hned začala omlouvat jako pomatená. Teprve když mi něčí ruce začaly pomáhat s jídlem na tác, jsem zvedla hlavu. Calum. No jasně, kdo jiný by mi tady pomohl.

"Děkuju" špitla jsem a chtěla odejít, ale on mě chytl za nadloktí a přitáhl si mě blíž k sobě. Tázavě jsem se na něj podívala. Jen se usmál a pustil mě. "Jsem Calum" představil se. "Já vím" řekla jsem a odcházela pryč. Nemůžu s ním mluvit. To mi včera dala Anne jasně najevo.

"A co tvé jméno?" slyšela jsem ještě když jsem zabíhala za roh.

Otevřela jsem dveře do obrovského pokoje Anne a nacouvala dovnitř, protože jsem měla plné ruce. "Proč ti to tak dlouho zase trvalo?" začala křičet. Jen jsem protočila oči a vydala se do knihovny. A koho tu nepotkám.

"Co tady děláš?" jo blbá otázka, ale byla jsem překvapená, že je zrovna tady, na mém nejoblíbenějším místě. "Mám v plánu si přečíst nějakou knihu. A co ty?" To jako fakt? "Taky" odpověděla jsem stručně, vzala jsem si knihu, kterou jsem měla rozečtenou a chtěla opustit místost, když mě opět chytil za ruku. "Počkej" zašeptal. Otočila jsem se a čekala co mi poví. V jeho očích se třpytil strach. "Proč se mnou nechceš muvit? Vždyť jsem skvělej, hezkej, bohatej." "A arogantní, sebestřednej." odsekla jsem. "Takových lidí mám kolem sebe dost!" "Ani mě neznáš. Dej mi šanci." prosil. Možná bych mu mohla dát šanci. Možná by mi pomohl dostat se z tohoto pekla. A možná taky ne. Co můžu ztratit?

"Fajn. Jsem Kassandra a ty máš jen jednu šanci." zkřivila jsem pusu do skoro neviditelného úsměvu a on jen kývl.

***

Ahój, další kapitola je venku!! Doufám, že se líbí.

Na obrázku je Kassandra