Nasedla jsem zpět do auta a rozjela se. Neměla jsem tušení kam jet, co dělat nebo jak můj život teď bude vypadat. Prostě jsem odjížděla co nejdál od New Yorku.
Po celodenní cestě jsem na cestě zastavila u nějakého motelu. Zaplatila jsem si noc a šla se pořádně vyspat. V pokoji jsem dojedla zbytek sandwiche, který jsem si odpoledne koupila. Najezená jsem tvrdě usnula.
***
Probudila jsem se a zbrkle se posadila. Někdo bouchal na dveře a křičel. Nerozumněla jsem mu ani slovo. Projela mnou vlna strachu, že je to Calum a nebo policie. To tělo přece nemohli najít tak rychle.
Když jsem se vysvobodila z pavučiny mých myšlenek, jsem si všimla, že je hrobové ticho. Vylezla jsem z postele a po špičkách cupitala ke dveřím. Odemčela jsem klíčem, chytla za kliku a otevřela. Oddechla jsem si. Je to jen jeden z ožralců místního podniku.
Vrátila jsem se do postele, ale už se mi nedařilo usnout. Opět jsem svoje myšlenky přesunula na budoucnost. Co sakra budu dělat? A jaktože jsem začala používat sprostá slova? Podaří se mi někdy žít normální život? Pomalu jsem usínala.
***
Další kapitola. Omlouvám se, že to tak trvalo. Chtěla jsem ji vydat v pátek, protože jsem jela pryč, ale bohužel jsem na to zapomněla.
Hope u like it ;)
Bye :*
ČTEŠ
Puppet
RandomAsi jsem si už zvykla, že se mnou každý zachází jako s hadrem. Už se ani necítím jako bych sem nepatřila. Už je mi to vlastně jedno. Je mi vlastně všechno jedno. Dokud...
