Uklidnila jsem se a nasadila kamenný výraz. Přemýšlela jsem co udělat dál. Mám utéct? Nebo s ním jít? Možná mě Calum i přes tohle všechno miluje. Nesmím vyloučit možnost, že tento muž nemusí být tím, za koho se vydává.
"A co po mě teda chcete?" zeptala jsem se a zamyslela se nad svou otázkou. "Půjdeš se mnou do New Yorku a vrátíš se za Calumem." řekl trochu nejistě a já měla pocit, že tu něco nehraje. Nedokážu to vysvětlit, ale instinkt mi říkal, ať mu za žádnou cenu nevěřím. Zvedla jsem se. "Omlouvám se, ale nemůžu s vámi jít. S Calumem už nemám nic společného a nejsem si jistá, jestli ho chci vidět" vykřikla jsem a rozešla se směrem do města. "Budete toho litovat. Když to nepůjde po dobrém... " v této chvíli jsem vypla. Bylo mi jasné co chce říct, ale nechtěla jsem to slyšet.
Došla jsem do centra a rozhlédla se kolem sebe. Potřebuju si někam sednout a utřídit myšlenky. Všimla jsem si nápisu Mike's a vzpomněla si jak o této kavárně Tyler mluvil.
Otevřela jsem dveře. "Dobrý den" usmála jsem se na prodavačku a šla úplně dozadu, abych se vyhnula pohledů všech lidí popíjejích svou kávu. Posadila jsem se na jednu židli u kulatého stolečku v rohu místnosti. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla.
"Dobrý den, co si dáte?" přicupitala prodavačka se zápisníkem v ruce. "Hmm..." podívala jsem se na nápojový lístek na stole. "... Jedno Latté, prosím." Slečna si to napsala na papír a odběhla připravit moji objednávku.
Opřela jsem se do překvapivě pohodlného opěradla dřevěné židle. Co se to stalo s mým životem? Tuhle otázku si kladu už opravdu dlouhou dobu. Pravda, že můj život nikdy za nic nestál, ale tohle je horší, než jsem si kdy dokázala představit. Nevím jestli to zvládnu.
Ani jsem si nevšimla, že se přede mnou objevil tácek s kávou a skleničkou vody. Přičichla jsem k horkému nápoji, ze kterého ještě stoupal dým. Usrkla jsem a přiomněla jsem si úžasnou vůni kvalitní kávy.
Můj život nestojí za nic. Nemám rodinu. Nemám přátele. Nemám peníze, ani domov. Jednoduše nemám nic. Všiml by si někdo kdybych zmizela?
***
Další kapitola venku. Měla bych se učit, ale prokrastinace jede ;D
Hope u like it ;)
Bye :*
ČTEŠ
Puppet
RandomAsi jsem si už zvykla, že se mnou každý zachází jako s hadrem. Už se ani necítím jako bych sem nepatřila. Už je mi to vlastně jedno. Je mi vlastně všechno jedno. Dokud...