Puppet

4. Setkání

Otevřu oči. Natočím se doleva a podívám se na hodiny. Šest ráno. Za hodinu bych měla začít dělat snídani.

Nechce se mi zvednout a dojít si pro knížku, tak jen tak ležím a přemýšlím jaký by život mohl být.

Co bych dělala, kdybych utekla? A kam? Jak bych se tam dostala? Zvládla bych opustit rodinu? Ikdyž mě tu nikdo nemá rád.

Je čas. Dnes jsem velmi líná. S odporem vstanu, vlasy si vyčešu do culíku a něco na sebe hodím. Seběhnu schody a začnu dělat snídani.

***

Odpoledne, když jsem zalívala květiny jsem v jednom z květináčů narazila na malý lísteček. Bylo na něm napsáno: Dnes o půlnoci vzadu na zahradě. Určitě je od Caluma, kdo jiný by si tady té kytky vůbec všiml. Zatočila jsem se dokola jako nějaká malá školačka. Nemohla jsem se dočkat.

***

Netrpělivě jsem sledovala hodiny a čekala kdy už konečně budu moct vyrazit.

Za pět minut dvanáct jsem vykoukla z pokoje, abych se přesvědčila, že nikdo není venku. Vylezla jsem a vydala se na zahradu.

Přesně o půlnoci jsem byla na místě, ale nikde nikdo. Jenom se zpozdil, počkej chvilku uklidňovala jsem sama sebe. V takových situacích bývám dost nervózní. Ne, že by se mi to stávalo často.

"Ale, ale, ale... kohopak to tu máme." uslyšela jsem zamnou hlas, který Calumovi určitě nepatřil. Otočila jsem se a zůstala jen tupě zírat.

***
Další kapitola, sice krátká, ale musela jsem to utnout v tom nejlepším.