Puppet

11. Lost

Od toho rána to bylo čím dál horší. Z mého nového domova se stával ten starý, na který jsem chtěla navždy zapomenout. Uklízela jsem, vařila a hrála hodnou holku. Pořád přemýšlím co se stalo a nemůžu to pochopit. Už po několikáté si v hlavě opakuju co se za poslední měsíc stalo.

Byla jsem doma. Prožívala peklo. Najednou se odnikud objevila moje spása v podobě kluka, do kterého jsem se zamilovala. Byl tak hodný, pozorný a sexy. Utekli jsme spolu do Ameriky. Všechno se vrátilo do starých kolejí a od milovaného člověka to bolí ještě víc než od kohokoliv jiného.

Ani jsem si neuvědomila, že zase brečím. Zametala jsem v kuchyni, když přišel. Zrovna s někým telefonoval. Podíval se na mě a nechápavě zakroutil hlavou. "Bože. Už zase bulí!" sdělil hlasitě do jeho iphonu. To ve mě smutek a zklamání podnítilo ještě víc. Zase jsem se cítila méně důležitá jak hadr. Calum protočil svoje dokonale modré panenky a uvelebil se v křesle před krbem.

Ještě chvíli jsem se překonávala, abych se zase nesložila. Myslela jsem na každou hezkou věc, která se mi kdy stala, ale jediné co mě napadlo bylo, že mě tady nikdo nemlátí.

Byla jsem tolik zabraná do vlastních myšlenek, že jsem si ani nevšimla jeho křiku. Utřela jsem si slzy z tváří a donesla mu večeři. "Dobrou chuť" popřála jsem mu a usmála se. Upřímně. Nedokážu ho nenávidět. Je to moje první láska a na tu se nezapomíná. "Sedni si" přikázal a já se poslušně posadila na místo vedle něj. "Musím ti sdělit něco důležitého, tak prosím nebreč" řekl pomalu s neutrálním výrazem na tváři.

***
Jéj, další kapitola. Hrozně mi vadí, že nepřidávám často, ale opravdu se snažím. Prostě není čas. :(

Co tak důležitého, si myslíte, chce Calum Kassandře říct?

Hope u like it ;)

Bye :*