Prolog

227 26 4
                                    

"Tatí!!" křičela jsem zoufale. "Kde jsi?"

Už hrozně dlouho jsem ho neviděla. Kde je? Nestalo se mu nic?

"Kass?" rozhlédla jsem se kolem sebe. To byl tátův hlas. Je někde tady, ale kde?

Nad hlavou mi něco zaskřípalo. Podlaha? Někdo je nahoře? Táta? Vydala jsem se po schodech nahoru do patra. Jsem hrozně vyděšená. Nemůžu skoro dýchat, přidržuji se stěny, abych nespadla. Jsem hrozný strašpytel a vždy jsem byla. Pomalu a po špičkách našlapuji, abych nedělala hluk. Slyším hlasy. Meredith (nevlastní matka Kass) s otcem se o něčem dohadují. Křičí na něj jak pomatená. Chci zasáhnout. Místo toho zůstávám stát u dveří a poslouchám...

Najednou je ticho. "A máš to ty bastarde!" vykřikla macecha. Vběhla jsem do pokoje a hned se rozbrečela. Můj tatínek, moje jediná rodina ležel na zemi s podříznutým hrdlem.

"Co jsi to udělala ty mrcho!" křičela jsem, ale ona se jen smála...

***

Probudila jsem se celá ubrečená ve své posteli. Takže to byl jen sen, uf. Oddychla jsem si. Pro jistotu jsem se šla vydat hledat otce. byla jsem v jeho ložnici, v kuchyni i u zvířat. Nikde nebyl. Začínala jsem nepravidelně a rychle dýchat. Zase jsem se rozbrečela.

"Tati?" řekla jsem polohlasem když jsem si uvědomila, že je už dva roky mrtvý.

***

Tak jsem se konečně rozhodla sepsat svoje nápady (ne tak doslova). Doufám, že se to dá číst a pokud ne, tak že se zlepším. Náladu na psaní jsem měla už dřív, ale vždy jsem jen házela papíry do koše.

Mějte pěknej den a ahoj :))

PuppetKde žijí příběhy. Začni objevovat