Puppet

29. Vězeň

Probrala jsem se a první pocit, který jsem pocítila byla zima. Otevřela jsem oči, ale pořád jsem měla trochu rozmazané vidění. Cítila jsem kolem sebe vlhkost a smrad z plísní, které byly po všech stěnách kolem mě. Otřásla jsem se a po celém těle mi naskočila husí kůže. Je to tady nechutný.

Seděla jsem na dřevěné židli, ke které jsem byla přivázaná. Snažila jsem se povolit provazy, ale ne moc úspěšně. Co budu dělat? Co se stalo? Kde to jsem?

Uslyšela jsem ozvěnu kroků, co se nebezpečně přibližovaly. Zavřela jsem oči a dělala, že pořád spím.

"Já vím, že nespíš" smál se muž. Odněkud jsem ten hlas znala. Ale odkud? Zamyslela jsem se, stále v předtíraném spánku. Dveře zavrzaly o kroky se přiblížily do mé těsné blízkosti. Zvedla jsem hlavu a pomalu otevřela oči.

Byl to Calum.

"Nečekala jsi mě, že?" vyprskl a na jeho krásné tváři se objevil nebezpečný úšklebek. Mlčela jsem. "Myslela sis, že mi utečeš? Myslela sis, že mi necháš kus blbýho papíru a všechno bude dobrý?" vykřikl opravdu naštvaně. Pořád jsem mlčela. Nevěděla jsem co říct. Nedokážu mu lhát, ale pravdu říct nemůžu. Ukápla mi malinká slaná slza. Co po mě chce? Ví, že jsem Dereka zabila?

"Já tě miloval! A tys mi zdrhla!" zařval, ale žádnou upřímnost jsem v jeho hlase neslyšela. Přistoupil ke mně ještě blíž a chytil mě za vlasy. Zatáhl s nimi tak, aby se moje hlava ocitla přímo před tou jeho a dívali jsme se vzájemně do očí.

"Dívej se mi do očí, když s tebou mluvím ty mrcho!" pořád držel moje vlasy a já cítila hroznou bolest. Nahnul se svými rty k těm mým a já vůbec nevěděla jak se mám bránit. Dlouhý dravý polibek mi navodil příjemný pocit, jako by mě někdo měl rád. Tenhle pocit mě však začal opouštět, když se jeho ruka dostala k lemu mého svetru.

***

Ták, příběh nám pomalu končí, tak se na to psychicky připravte, ikdyž to asi tak velká ztráta nebude :) :(

Hope u like it ;)

Bye :*