Puppet

23. Důvěra

Bože! Proč jsem tak hrozně důvěřivá? Proč jsem mu všechno řekla? Proč?

Co teď budu dělat? A co bude dělat on? Jak naloží s informacemi, který jsem mu prozradila? Zavolá policii?

"Wow" vydechl a vyděšeně se na mě díval. "Takovou odpověď jsem fakt nečekal. Ale z toho cos řekla jsem pochopil, že to bylo v sebeobraně." řekl a obejmul mě. Takovou reakci jsem optavdu nečekala, ale jeho objetí jsem si opravdu užila. Neskutečně mi pomohl a zvedl náladu.

Odtáhli jsme se. "A co teď máš v plánu?" zeptal se dost nesměle. "Nevím. Nic a nikoho nemám. Nevím na jaké místo jít." "Tak zůstaň tady. Můžeš bydlet u mě a já se za tebe klidně zaručím v nějaké práci" navrhl s nadšeným výrazem a tváři a já se na něj jen překvapeně dívala. Není moc o čem přemýšlet, hned jsem mu na to kývla.

Položila jsem prázdný hrnek do dřezu a napustila do něj trochu vody. On udělal to samé a nadšeně se na mě podíval. "Nepotřebuje tu někdo náhodou nové oblečení?" řekl. "Nemusíš mi kupovat oblečení. Děláš toho pro mě tolik." na tváři jsem vytvořila malý úšklebek. Nechci být na někom takhle závislá. Nikdy se mi to nevyplatilo, ale je pravda, že něco na sebe potřebuju. "Tak fajn, ale jen to nejdůležitější."

***
Já vím děcka, dneska je to krátký a nic moc se nestalo, ale nezoufejte :)

Hope u like it ;)

Bye :*