Puppet

22. Nemůžu spát

Vymrštila jsem se do sedu celá spocená. Zdálo se mi jak se Anne s Calumem spojili proti mě a poštvali na mě zmutovaný opice. Nevím proč, ale tento sen se mi zdá pořád. Doufám, že nevěštím budoucnost, protože jestli jo...

Zvedla jsem se z postele a chtěla se napít vody. Jakmile jsem vylezla ze dveří, došlo mi, že jsem tady v tom bludišti a vůbec nevím, odkud jsem přišla.

Prošla jsem chodbou, několikrát zatočila a prošla dveřma. Schody! Jej, to bylo rychlejší než jsem čekala. Teď ještě najít kuchyň. Tu jsem naštěstí našla hned za obývákem. Aby nebylo toho hledání málo, musím ještě najít skleničky. Otevřela jsem snad všechny skříňky a našla jsem pouze hrnky. To nevadí, čaj miluju a Tyler ho tady má zásobu.

Dala jsem vařit vodu a hodila sáček se zeleným čajem do úžasně roztomilého hrnku se sovičkama. Zalila jsem ho a sedla si k pultu.

Pomalu jsem vřelý nápoj usrkávala a za obrovskými okny sledovala východ slunce. Zasnila jsem se do krásného života, který jsem vždycky chtěla, ale nikdy ho nebudu mít.

"Echm... Neruším" uslyšela jsem hlasité odkašlání a okamžitě se probrala. "Hm... Ne, co potřebujete?"
"Kdo dopravdy jste?" vyslovil otázku, kterou jsem vůbec nečekala. "Kas... Mandy Wilson, jak už jsem řekla" odpověděla jsem nervózně. Díval se na mě pohledem typu co si to sakra vymýšlíš já vím, že to není tvoje jméno. Jen jsem pokrčila rameny a chtěla dopít svůj čaj. Celou dobu mě pozoroval. Když jsem vzhlédla od hrnku viděla jsem ten jehi pohled. Nemohla jsem se na ten pohled už dál dívat a rozbrečela se.

"Já... Já nechtěl jsem vás rozbrečet. Jste v pořádku?" vykoktal ze sebe. "Ne" řekla jsem mezi vzlyky. "Já někoho zabila." rozbrečela jsem se ještě víc a řekla mu úplně všechno od doby co máma zemřela.

***
Hey guys. Doufám, že se kapitola líbila.

Bye :*