Zatřásla jsem hlavou nad svýma negativníma myšlenkama a upila jsem ze skleněného hrníčku. Teď jsem na tom sice hrozně, ale může se to zlepšit. Ještě není konec. Tedy alespoň to říká John Lenon:
"Everything will be okay in the end, if it's not okay, it's not the end."
Trochu mě to povzbudilo. Dopila jsem a vydala se zaplatit. Vyšla jsem ze dveří a ucítila závan studeného večerního vzduchu. Musím se omluvit Tylerovi. Ráno jsem se chovala hrozně. Nejsem si jistá, jestli jsem u něj ještě vítána.
Rozešla jsem se směrem k jeho domu. Koukala jsem se do země, jak se mé nohy střídají na betonovém chodníku. Opět jsem se ztratila ve svých myšlenkách. Je to... jako by mi nic jiného nezbylo.
Najednou jsem ucítila vysoký tlak na svém krku. Začala jsem lapat po vzduchu, ale ani maličký kousíček se mi nedostal do úst. Začala jsem přivírat oči a pomalu upadat do černočerné tmy. Poslední co jsem slyšela bylo: "Ano šéfe, máme ji."
***
Čau všichni. Dneska trochu kratší kapitola, ale kdybych pokračovala přišlo by mi to divný.
Hope u like it ;)
Bye :*
ČTEŠ
Puppet
RandomAsi jsem si už zvykla, že se mnou každý zachází jako s hadrem. Už se ani necítím jako bych sem nepatřila. Už je mi to vlastně jedno. Je mi vlastně všechno jedno. Dokud...
