Puppet

26. Tak to byl dobrej vtip

Probudila jsem se druhý den ráno ve své posteli. Co se včera stalo?

Pomalu jsem se posadila. Promnula si oční víčka a prohrábla si vlasy. Chtěla jsem vstát, když najednou vešel Tyler. "Dobré ráno. Jak ses vyspala?" "Fajn" odpověděla jsem a trochu se usmála. "Copak se děje?" přiblížil se ke mně. "Jen musím něco zařídit" odpověděla jsem a šla se do šatny převlíct. "Co chceš dělat?" křičel na mě, ale já ho ignorovala. Vyběhla jsem z pokoje, seběhla schody a vydala se ven.

Šla jsem a moje tempo se začalo zpomalovat. Otočila jsem se, jestli mě náhodou nesledoval, ale nikoho jsem neviděla. Zase jsem začala brečet. Je toho na mě moc. Nejsem silná. Nikdo mě na tohle nepřipravil a nikdo mi nemůže pomoct. Jsem v tom sama, úplně sama.

Sedla jsem si na lavičku a začala přemýšlet. Jak se mohlo tohle všechno stát? Co jsem kdy udělala? Život je hrozně nefér. "Můžu si přisednout?" otočila jsem hlavu. Nějaký muž ukazoval na místo vedle mě. Přikývla jsem. Posadil se a vytáhl na mě otázku "Vy jste Kassandra?" šokovaně jsem se na něj podívala. Stáhl se mi žaludek a já nemohla dýchat ze strach, že je od policie a jde mne zatknout. Snažila jsem se zvednout a utéct, ale chytil mě. Podíval se na mě pohledem, že mu určitě neuteču a ať radši spolupracuju. Hluboce jsem se nadechla a vydechla. To nic Kassandro, to nic. Třeba není polda.

"Váš přítel Calum se o vás velice bojí. Zaplatil mi, abych vás našel a přivedl vás domů." začala jsem se smát. Slzy mi padaly po tvářích a já nemohla přestat. Calum? Hledá mě? Tak to je dobrý. Jaký je jeho skutečný záměr?

***
Čau lidi! Další kapitola je venku. Začíná se nám to trochu komplikovat 3:). Doufám že vás ve škole moc nemučí ;)
Btw. Hrozně se omlouvám, že na psaní nemám čas, ale uzavírají se známky a prostě je toho moc.

Hope u like it ;)

Bye :*