Uplynuly dva týdny a já se s Tylerem hodně sblížila. Hlava mi pořád říkala ať jsem opatrná, ale srdce, srdce mi říkalo, že je jiný než můj předchozí výběr.
Byla jsem v kuchyni a chystala večeři, když se přiřítil s vyděšeným výrazem. "Ptali se na tebe policajti" zakřičel a snažil se rozdýchat výkon, který předtím při běhu vykonal. "A co říkali?" zeptala jsem se sledovým klidem. Už se nebojím. Asi bych si to vězení i zasloužila. Vždyť jsem někoho zabila! Jediný problém v mém životě bude, pokud mě najde Calum a zjistí to. Doufám, že jsem si tím dopisem alespoň trochu pomohla.
"Ty se nebojíš!? Vždyť tě můžou zavřít!" vykřikl ještě hlasitěji a já jen pokrčila rameny. Nastalo trapnè ticho. Přemýšlela jsem jak se jemně znovu zeptat na to, co říkali. Místo toho jsem se na něj naléhavě dívala, že jsem skoro ani nemrkala.
"Aha. Jo. No tak ptali se, jestli tě neznají a kdyžtak jak. Maj tvojí fotku." vyklopil ze sebe. Takže Calum to už ví. Kdo jiný by poskytl policii fotku. Ale jak tak rychle zjistili, že jsem to byla já. Jistě, hodit ho do vody nebyl nejlepší nápad, ale takhle rychle ho najít a spojit ho semnou? Tady něco nehraje a já musím zjistit co.
"Co budeme dělat?" zeptal se už klidněji. "Já nevím. Asi nic" odpověděla jsem a podívala jsem se mu do očí. Uhnul. "Co se děje?" zeptala jsem se. "Já... já vím, že se vlastně neznáme, ale nechci o tebe přijít." ooo to je tak sladký. Šla jsem k němu a pevně ho objala.
***
Čau lidi! Další kapitola je na světě. Uvědomujete si, že příští týden jsou Vánoce? Já totiž vůbec :(
#hrozněmocchcisníhHope u like it ;)
Bye :*
ČTEŠ
Puppet
RandomAsi jsem si už zvykla, že se mnou každý zachází jako s hadrem. Už se ani necítím jako bych sem nepatřila. Už je mi to vlastně jedno. Je mi vlastně všechno jedno. Dokud...