#CATCH ME# [MUKE Cz AU]

Prolog

Zdravím vás ^^
Jsem Bluesapphire a tohle je má první 5SOS FF. Už mám nějaké ty zkušenosti se psaním, ale tohle je pro mě něco nového.
Snad se to bude líbit :3
I když tohle je prolog a... všichni známe prology, že? Jsou nudné :P
Ale doufám, že si počkáte, až se to trochu rozjede.
Okay tohle je na úvod vše.
Hope ya like it!!

Zelenooký s nadějí, která se mu odrážela v očích, vyčkával a svůj pohled mířil ven z okna do zahrad jejich mohutné vily. Na první pohled se vše zdálo klidné. Potemnělou rozlehlou zahradu sem tam osvěcovaly lampy rozmístěné tak, aby dobře osvítily cestu zahradou, ale jen natolik, aby ji propůjčili příjemné přítmí. Chlapec dále čekal. Jeho vlasy, které měly tendenci měnit barvu podle jeho nálady, byly zbarvené do zelena- barva naděje. Počítal sekundy, minuty až z toho nakonec byly hodiny. A po každé další uplynulé minutě byl zkleslejší a zkleslejší. Pomalu už ztrácel naději, že se smluvená chůzka bude konat. Až najednou, vzhlédl a spatřil, jak vzadu v zahradě bliká malé světýlko.

To je ono, pomyslel si zelenooký a vyskočil na nohy. Jeho vlasy byly během okamžiku zbarvené žlutě- působí jasně, povzbudivě, zahřívá a rozveseluje.
Co nejtiššeji otevřel dveře svého pokoje a vykoukl na temnou chodbu. Rozhlédl se, aby se ujistil, že ho nikdo při jeho menším útěku nenachytá a po té po špičkách vykročil směrem k mohutnému schodišti. Jeho bosé nohy roztomile pleskaly o mramorový povrch schodů, i přesto že se snažil být tichý. V rozlehlé předsíni se starožitným nábytkem si z velkého botníku vzal svoje okopané converse, které celkově kazily dojem vyřezávanému nábytku.Pověsil si paty bot na prostředník a ukazováček a rozešel se na druhou stranu směrem k velkým proskleným posuvným dveřím, které vedly do zadní části vily, kde se rozléhala velká terasa. Když se na terasu dostal, posadil se na schody, které vedly do zahrady a obul se. Ještě než se však ze schodů zvedl, vzhlédl a ujistil se, že blikající světélko tam stále bylo. Když ho opět spatřil, na jeho tváři se rozlil spokojený úsměv. Ještě se spěšně otočil na barák a zkontroloval, zda-li ho někdo nesleduje. Když si byl alespoň trochu jistý, vyskočil na nohy a rozutekl se napříč zahradou až k altánu, který byl přistavěný na břehu menšího soukromého rybníčku, po kterém se většinou v létě plaví elegantní bílé labutě. Dnes v noci však byl rybníček tichý. Nebyl žádný vánek, který by zvlnil jeho klidnou hladinu.
Když se zadýchaný klučina konečně dostal k altánu a vystoupal tři drobné schůdky, jeho oči se rozzářily. O dřevěné zábradlí se bedry opíral vysoký svalnatý kluk o několik let starší, než právě příchozí chlapec.
"Matte!" vykřikl nadšeně zelenooký a vrhnul se svému milenci okolo krku.
"Ahoj Mikey," špitnul mu do ucha starší a omotal své silné paže kolem jeho útlých boků.
"Tolik jsi mi chyběl," vydechl úlevně menší z nich, tedy Michael.
"Shhh... Už jsem tady," Matthew chlapce konejšívě pohladil po zádech a políbil ho na jeho bledý krček, načež Michael naklonil hlavu a tichounce zavzdychal. Matthew se potěšeně usmál a chytil bradu mladšího a natočil si jeho tvář tak, aby mu viděl do očí.
"Jsi připravený?" zeptal se jej s pozdviženým obočím.
"A-Ano," vyblekotal Michael trochu nejistě. "Myslím..." dodal ještě.
"Ale no tak zlato," pousmál se svůdně Matt a proměnil jejich polohy, takže Michael byl teď ten, kdo byl bedry opřený o zábradlí altánu. "Ty víš, že to chceš, jen si to nechceš přiznat," promlouval mladšímu do duše. Michael se roztřeseně nadechnul a podíval se svému milenci do tváře. Miloval jej celým svým srdcem, to byl vlastně důvod, proč tohle všechno podstupoval. Vykrádá se po nocích z domu, jen aby s ním mohl trávit trochu času osamotě. Kdyby ho totiž jeho matka nebo nedejbože jeho otec nachytal s jejich zahradníkem, nedopadlo by to dobře ani pro jednoho z nich.
Jenomže srdce teprve 16-ti letého Michaela bylo slepé a nezkušené a netušilo, že bije pro nesprávného.
"Miluju tě," hlesnul omámeně Michael, což zapříčinilo spokojený úšklebek staršího.
"Já vím kotě," zašeptal smyslně Matthew a sklonil se k sladkým rtům Michaela, které hladově políbil. Líbal jej dravě a náruživě a bloudil rukama po drobném těle jeho společníka, který se nechával unášet.
"M-Matthew," zavzdychal mladší, když ucítil jak se jeho velká dlaň dotkla nejcitlivějších partií.
"Řekni to," zavrčel vzrušeně Matt. "Řekni, že to chceš."
Michael se zasténáním zvrátil hlavu dozadu. Jeho vlasy nabraly červený odstín, jakmile jím prostoupila vášeň. Zvedl obě ruce, aby mu mohl Matt přetáhnout tričko přes hlavu. Museli tudíž odpojit i své rty. Michael toho využil a přisál se na krk staršího, který zasténal dlouze jeho jméno. To mladšího povzbudilo a začal po knoflíčcích rozepínat flanelovou košili zahradníka.
"Chci tě," zašeptal konečně Michael, když měl jeho košili rozepnutou a obdarovával polibky jeho obnaženou vypracovanou hruď. Matthew ho vzal za slovo a vzal Michaela pod zadkem a vyzdvihl jej. Michael automaticky obmotal nohy kolem jeho boků. Matt je přestěhoval na kamennou lavičku, co stála na kraji altánu, která Michaela, když jej na ni starši položil, trochu nepříjemně zastudila na holých zádech.
Netrvalo to dlouho a oba byli nazí, přičemž Michael trochu zčervenal ve tvářích a jeho konečky vlasů nabraly bělostnou barvu- barva studu.
"Jsi krásný," zašeptal konejšívě starší a pohladil chlapce po tváři, načež se opět vášnivě přisál na jeho rty.
O několik chvil později si oba navzájem vzdychali do rtů svá jména.Jejich steny se nesly celou zahradou. Matthew konečně dosáhl toho, čeho chtěl a Michael prožíval své první milování vůbec.
Ani jeden z nich však svého vrcholu nedosáhli.
"MICHAELE GORDONE CLIFFORDE!!" zavřeštěl Michaelův otec, který už tenhle výjev několik okamžiků sledoval. Mísilo se v něm několik pocitů, ale dominovala tomu neskutečná zlost a znechucení.
"Ta-Tati??" vyblekotal vylekaně Michael a zhodil ze sebe vykolejeného Matthewa. "C-Co tady-"
"Už ani slovo!!" zakřičel znova. Michael si všimnul, že tam stojí v županu a bačkorách a usoudil, že je nejspíš zaslechl, když šel o půlnoci vyjídat ledničku. "Ty, hajzle," namířil prstem na Matta, který už si zapínal košili, "okamžitě vypadni a už se tady nikdy neukazuj!!"
"NE!" vložil se do toho Michael, ktěrý na sobě měl už aspoň kalhoty a obranářsky se postavil před Matta.
"Ustup od něj Michaele," zavrčel přísně jeho otec.
"Nikdy," sykl nazpět vzporně Michael a hned pár vteřin na to se ozvalo nepříjemné plesknutí a chlapec letěl k zemi. Skutálel se ze tří malých schůdku a bolestivě zakňučel, jako štěně, kterému jste stoupli na ocas. Vzhlédl k Mattovi, který mu ale něvěnoval jediný pohled a už zbaběle utíkal pryč,přičemž jej Michaelův otec vyprovázel ledovým pohledem.
"Vstaň," poručil rázně. Když se ale Michael dál válel po zemi, rukou si držíc nepříjemně pálící tvář a jen tiše vzlykal, nespokojěně zavrčel. "Povídam vstaň!" Hrubě ho popadl za paži a vytáhl ho na nohy. "Mám toho akorát tak dost! Tu tvoji hudbu bych ještě překousnul, tetování, piercingy a to, jak nemožně se oblíkáš možná též, ale to že se taháš s nějakýma buznama a necháváš se píchat do prdele to už je moc!!" brblal cestou zpět do domu, tahajíc za sebou Michaela, který jen nešikovně klopýtal a nechával hořké slzy smáčet jeho narudlé líce. Jeho vlasy byly ve chvíli černé- barva neštěstí a smutku.
Jeho otec ho odtáhl až do jeho pokoje, kde ho surově hodil na postel a stoupl si k němu. Tyčil se nad ním ve tmě pokoje jako velký stín jen jeho oči zářily vztekem.
"Poslouchej, ty parchante jeden! Ráno se sbalíš a odjíždíš do nápravné školy! Doufám, že tam z tebe vymlátí to tvé buzeranství! Já ti ještě ukážu špinit jméno Cliffordů!!" Už-už se chystal, opustit pokoj svého syna, kterého by nejraději vydědil, ale zarazil ho stisk na jeho rameni. Prudce se otočil a spatřil Michaela, ktery se na něj s něnávistí v očích díval.
"Okamžitě mě přestaněš urážet!" křikl na něj, ačkoli věděl, že by si nic takového neměl dovolovat. "Nejsem parchant ani buzerant ani nic jiného!" křikne a jeho vlasy se zbarvily do krvavě rudé. Měl obrovský vztek. "To jen ty jsi hnusný sprostý ignorant a zbabělec, protože-"
Michael už dál nemohl pokračovatr. Prerušila ho prudká rána pěstí do jeho čelisti a on se skácel k zemi.
"Tohle už si nikdy nedovolíš je ti to jeasné???!!" Jeho otec ho za tričko zvednul a znovu s ním hodil o zem. Naprosto ho zaslepil vztek na Michaela a on totálně ztratil pojem o tom, co vlastně dělá.
"Co se to tady děje??" ozval se vyděšený hlas Michaelovy matky, která spatřila, co její manžel provadí. "Daryle okamžitě ho nech být!"
Michaelův otec se otočil na svoji ženu, zadýchaný, rudý v obličeji, stále naplněný vztekem.
"Běž," rozkázala mu jeho žena a ukázala prstem do chodby.
"Fajn," sykl jen a odešel.
"Michaele? Sbal si věci," promluvila tiše. Michael byl udivený. Za prvé z toho, že se ho nezastala a za druhé, že věděla o otcových úmyslech. Asi o tom mluvili už před tím a tohle byla poslední kapka.
"NENÁVIDÍM VÁS!!" zavřeštěl najednou a rozešel se naproti své matce, která před ním bojácně ustupovala. Jeho vlasy téměř hořely. Prudce třísknul dveřmi přímo před jejím obličejem, div že to neotřáslo celým domem. Michael se otočil a opřel se zády o dveře, chvíli jen tiše oddechoval a nechával ze sebe vyprchat veškerý vztek, který nahradilo čiré zoufalství. Sjel po zádech na zem a naplno se rozbrečel. Byl bezmocný.
Neměl tušení co s ním teď bude.

Dobré?

Pokud k tomu máte nějaké připomínky, či cokoliv jiného budu ráda, když se mi v komentech zmíníte ;)
A za nějaké ty hvězdičky vám také hlavu neutrhnu :P
Brzy očekávejte další díl ^^
Zatím bye!