Real Me [CZ] (Rok vydání - 2018)

Kapitola 5 - Sen se mění

OLIVIE:

Toshirův nápad byl od všech odkýván, takže jsme šli jako jedna velká partička do kina. Nikdy, ale opravdu nikdy by mě nenapadlo, že zrovna já půjdu se třema klukama do kina, které se nachází v areálu chlapecké školy v Hilbrooku. Celou cestu se kluci mezi sebou bavili, už tolikrát jsem měla možnost přispět do hovoru, ale než jsem stihla cokoli napsat už byla řeč jinde - musím přiznat, že mi mluvení někdy fakt chybí, ale začít s tím nehodlám.

Už začíná film. Sedím vedle Ichira, který se o to místo obvzlášť porval. Lístky kupoval Toshiro takže nevím na co se vlastně budem dívat. Každopádně Toshiro byl na Ichira hodně naštvaný, Když vyhrál sedadlo vedle mě. David taky nevypadal zrovna nadšeně, ale to stále nechápu. Je tu něco o čem nevím?

Pak se na plátně objevil nápis: "3:15 zemřeš." Ale to je horor pokud se nemílím. Nesnáším horory! Vždy se u nich hrozně bojím, a teď je to ještě ke všemu v kině! Už při první horší scéně jsem vedle sedícího Ichira chytila za ruku. Podíval se na mě usmál se. ,,Neboj..je to jen film." jeho hlas nebyl tak pisklavý- byl hlubší a a v kombinaci se spadenými blond vlasy do těch očí - nádherných očí - CO to melu! Takhle nesmím myslet! Už nikdy!

Kývnu a při každé možné chvilce kdy je ve filbu horší scéna Ichirovi ruku stisknu.On na to už nic, ale neříká. Místo toho zachytím Toshirův pohled. Ty jeho šedé oči mě zase pozorují, a zase v nich zajiskřilo, jen co se naše pohledy střetly. ZAse se dostavil. Ten zvláštní pocit co mi napovídal, že se něco děje. Něco co se mi tihle tři snaží skrýt. Kruci co to má znamenat?

Jen co film skončil, pustila jsem Ichirovi ruku a během pár vteřin jsem byla před kinem rozhodnutá, že lístky příště za žádnou cenu nekupuje Toshiro.

,,LIV! Počkej!" uslyším za sebou Ichira. Otočím se a vidím jak jdou Toshiro a David vedle sebe mým směrem a o něčem si povídali, Ichiro ale běžel. Zastavil se až u mě a začal se vydýchávat.

'Copak?'

Napsala jsem na papír v bloku. ,,Nic, jen jsem chtěl jít s tebou. Aby jsi nešla sama." zaculil se Ichiro. Oplatila jsem mu úsměv a pak jsem se s Ichirem po boku vyšla ulicí směrem k bytům. ,,Ty...chodíš s Davidem?" zeptal se se sklopenou hlavou. Proboha jak na to přišel? Vždyť to není pravda! To je hloupost? Kdo mu to nakukal?

'Ne? Kdo ti to namluvil?'

Zamračila jsem se a on si krátký text v mém bloku přečetl. Hned jak to dočetl se usmál. ,,No.. Nikdo mi to nenamluvil. Já jen, že se jeho chování změnilo. Prostě tě hrozně chrání. Myslel jsem, že mě zabije pohledem, když jsem tě objal." zaculil se - zase to byl ten roztomilý Ichiro. David se tak chová, protože mi slíbil, že mě před ostatními bude chránit. Nebudu se tím zabívat.

'Aha.. tak to pak jo.'

Napsala jsem a ukázala mu to. Zbytek cesty jsme byli potichu.

* * * * *

Konečně v posteli, jsem tak unavená, že bych mohla usnout i ve stoje. Toshira a Ichira David vyhodil hned jak jsme přišli, chtěli ještě hrát karty - to bych nedala. Já se vysprchovala a teď už sedím v posteli - konečně! Už se mi klíží oči, slyším jak se v koupelně pustila voda - David se sprchuje - jak asi vypadá bez trička? O čem to sakra přemýšlím?

Zaposlouchala jsem se do zvuku padajících kapek vody. Ty kapky co dopadají na Davidovu hruď, svalnatou hruď - Ne! Dost! Mysli na něco jiného. Přikázala jsem si a pevně zavřela oči. Stále jsem slyšela tu vodu, rychlé bubnování se pak změnilo v pomalejší a stále se spomalující. Až nakonec..

Kap, kap, kap.. to kapou kapky co zbyli z deště do okapů. Běžím, přímo do parku. Směrem pryč od kina, od toho domu hrůzy. Křičím o pomoc - nikdo mě neslyší. Ohlédnu se. Stále tam je, běží za mnou a v ruce svírá nůž, jehož čepel se zlověstně blíská ve světle pouličních lamp. Nedávám pozor a zakopnu, spadnu a uhodím se do hlavy. Tupá bolest - ale žádná tma, jen nemožnost se hýbat! Proboha, už je u mě, surově mě otočil na záda a něco říká, nerozumím mu. On se usmívá! Co je tu k smíchu?

A pak zase lesknoucí se čepel nože a bolest - znovu a znovu a znovu! Stále dokola. Jenže když se napřahuje, aby mi zasadil poslední ránu, někdo ho chytil za ruce. Nevidím mu do tváře, ale odněkud ho znám. Odkud? Bojují mezi sebou. Vidím jak muž s nožem podřezává klukovi v kapuci hrdlo a pohodí ho na zem. Vrací se ke mě! Zase se usmívá. Zabije mě! Zabije!

,,Ááá!" zaječím a otevřu oči. Nademnou se sklání David - polonahý David. Vykulila jsem oči a okamžitě se mi do obličeje nahrnula krev. Musela jsem být červenější než nejzralejší rajče v zahradě. Možná mi pomohlo i to, že jsem byla celá zpocená a tekly mi slzy.

,,Křičela jsi.." zamumlal David a narovnal se. Mě ustaraný obličej a já vím proč. Musela jsem ho vzbudit - jak by taky ne.. křičela jsem. Kvůli snu co se začal v jednom kuse měnit. Ale stále je to sen plný vzpomínek, strachu a hrůzy. Rychle jsem chytila do rukou blok a tužku, kterou jsem měla vedle postele a rychle začala psát.

'Sen... omlouvám, že jsem tě vzbudila.'

Přečte si to a pousměje se. ,,To je v pořádku. Už jsem chtěl stejně vstávat." pokývu hlavou a až pozdě si uvědomím, že je šest ráno. Vždyť jsou ještě čtyři dny prázdnin, on už, ale zase rozdělil pokoj stěnou. ,,Zajdi se vysprochovat.." zamumlal ještě a pak bylo ticho. Zvedla jsem se a vzala si potřebné věci.

Ani ne za 5 minut jsem byla ve sprše a nechala na sebe stékat vodu. Kapky narážely na moje tělo a pomalu ze mě smývaly ten sen, sen, který se zase změnil. Tak málo a předsi tolik! Co se to děje. Kdo byl ten kluk v kapuci? Proč mi chtěl pomoct?

Otázky mi výřily hlavou a ten změněný sen se nedařilo zahnat. Asi po půl hodině jsem konečně vylezla ze sprchy - já vím, trochu dlouho, ale musela jsem se uklidnit, abych mohla fungovat.

Oblékla jsem se a vrátila jsem se do pokoje. Bylo tu ticho. Nahlédla jsem na Davidovu polovinu pokoje a on ležel na posteli ještě pořád nahoře bez. Měla jsem hrozně zvláštní nutkání jít blíž, udělala jsem tedy těch několik ostýchavých kroků k jeho posteli a pomalu jsem zvedla ruku. Je tak...tak...krásný?! Na co to zase myslím! DOST!

A je to tady. Dva dny a bude škola! Mno...jej! To zase bude. Střední bude novinka... :) Ale tak snad to tam nějak zvládnu. Myslím že to dám! Budu se vzorně připravovat... (jak kdy... Já jsem ale Lenochod.) a samozřejmě taky pravidelně přidávat Story.. :)

Takže ehm.. na co se vás zeptat? Aha!

Co říkáte na tu změnu v Oliviině snu? Proč myslíte, že se změnil? A kdo je onen záhadný kluk v kapuci?

hmm.. to by mohlo stačit. pro zamyšlení... :)