Real Me [CZ] (Rok vydání - 2018)

Kapitola 12 - Zaskočená

OLIVIE:

Celá už trochu rudá jsem tam před Toshirem stála a on na mě je kulil nechápavě oči. ,,Tak se Obleč!" vyhrkla jsem znovu a on se rozesmál. Jak se mi může smát?!

,,Čekal jsem spíš otázky na ten koláč, ne rozkazy.." ušklíbl se a stále se smál. On se pomátl!

,,Toshiro! Kruci..nechej toho!" pronesla jsem neléhavě a zamračila se. On pokrčil rameny a zašel do koupelny Když z ní vyšel zavazoval si tmavomodrý župan. ,,Tak co mi přišla vaše ctěná osobnost sdělit?" zeptal se s pohledem upřeným na ruce, kterými zavazoval zmíněný župan.

,,Stěhuju se na pokoj 344 a chtěla jsem se zeptat, jestli by jste mi nepom..."

,,Se stěhováním? Jasně proč ne.. Pomůžu ti moc rád.. a Ichiro určitě taky. Jen co ho skopnu z postele.." zlověstně se ušklíbl a proklouzl do jedněch dveří. Po chvíli se ozvala rána jak z děla a nasupený křik.

,,Toshiro! Ty IDIOTE! Víš, že je teprv devět ráno?!" ječel Ichiro, že málem praskaly ušní bubínky. Chvíli bylo ticho a pak se ozval Ichirův výkřik číslo 2.: ,,COŽE?! OLIVIE! Aaaaaa!" po tom se ozvala další rána a pak ještě jedna a teprve potom se ze dveří vyřítil Usmívající se Ichiro v zežvaněném tričku a dlouhých ryflích. Přiřítil se ke mě a objal mě.

,,Olivie! Tak rád tě vidím a moc rád ti pomůžu! Hrozně moc.. a zavolám Lindy. Ta ti taky ráda pomůže zabydlet se! To bude supér!"

,,D-d-dobře..I-I-Ich-Ichiro.." vykoktala jsem, držel mě docela pevně a trochu mi docházel kyslík.

O několik hodin později:

,,Tohle je všechno." zamumlal Toshiro, když donesl hromadu knih a položil je na stolek v obývacím pokoji. Společně s Lindy jsme je začaly rovnat do malé knihovny, vedle televizoru a Toshiro s Ichirem se zatím rozvalili na pohovku a odpočívali.

Poslední dvě hodiny mi pomáhaly přenést moje věci z bytu 333 do bytu 344. Byt to byl v podstatě stejný jak ten předchozí. Velká čtvercová chodba ze které vedli čtvery dveře. První vedly do koupelny, druhé na záchod, třetí do prostorné ložnice s velkou skříní, kde už bylo do komínků vyskládané moje oblečení, psací stůl s policemi, kde byli moje učebnice a s velko manželskou postelí povlečenou do červeno-béžova. Čtvrté pak vedly do obývacího pokoje spojeného s kuchyní.

Kuchyň byla v bílo-červené barvě, s veškerým vybavením. Byl tu i velký jídelní stůl z bílého dřeva.
V obývacím pokoji byla velká bílá kožená sedačka, skleněný stolek, na plovoucí světlé podlaze byl menší huňatý koberec. Naproti sedačce na čistě rudé stěně visela televize a pod ní byla skříňka, která byla plná knih a DVD, CD.. a podobně.

Celý byt byl vlastně do červeno-béžové-bílé a sem tam i šedé. Celkově se mi to hodně líbilo.

,,Byla to docela dřina, měl bych dostat nějakou odměnu.." nechal se slyšet Ichiro a Lindy se pousmála..

,,No jo.. chudinka Ichiro musel pracovat.." zasmála se a pomalu se zvedla. Došla k němu a vtiskla mu letmý polibek na tvář.

,,To bylo málo!" zaskučel Ichiro a tak mu Lindy stejný letmý polibek i na druhou tvář. To už se Ichiro tvářil spokojeněji.

Usmála jsem se a zasunula do knihovničky poslední nezařazenou knížku. ,,Hotovo. Konečně je všechno na svém místě." usmála jsem se a zvedla jsem se z tureckého sedu a posadila se na pohovku.

,,To je fajn.. Lindy.. co takhle lepší odměnu?" zamumlal Ichiro směrm k Lindy. Ta se jen ušklíbla a povzdechla si. ,,Ne. Jsme tu teď u Olivie, aby sme oslavili nový byt.." Pronesla Lindy rázně a po chvíli dodala: ,,A navíc jsem objednala pizzu. Takže tu na ni pěkně počkáme.." zazubila se a všichni jsme se zasmáli. Pohled mi sklouzl na Toshira, ten se sice smál, ale pohled upíral kamsi k zemi.

Když už jsem chtěla otevřít pusu a zeptat se ho jestli je všechno v pohodě rozřinčel se zvonek. ,,Pizza!" zazubil se Ichiro a už stál i s Lindy na nohou a táhl ji do předsíně, aby pizzu donesl. Sice jsem nepochopila, proč sebou táhl i Lindy, ale když mi po pěti minutách od ní přišla SMSka došlo mi to. Otevřela jsem telefon a rozklikla SMSku:

'Promiň, Ichiro je trochu blázen.. ukradl tu pizzu a začal zdrhat.. musím za ním. Bohužel pochybuji, že ji dostanu dřív než ji sní. Promiň..'

Pousmála jsem se a telefon zaklapla. ,,Ichiro zdrhnul i s pizzou a Lindy se ho snaží chytit. Myslím, že už nedorazí.." pronesla jsem k Toshirovi a on jenom pokýval hlavou s pohledem upřeným na skleněný konferenční stolek. Jeho oči vypadaly tak smutně a byla v nich spousta bolesti. Vypadaly jinak než obvykle - chyběla jim i ta malá jiskra. Dokonce se za celou dobu na mě neusmál. Tedy upřímně se neusmál. Pomohl mi se přestěhovat stejně jako Ichiro. Tak o co tu jde? No jo! Ichiro!

Už chápu! Proč mi to nedošlo dřív! Jsem to ale hlupačka! Jenže já to udělat nemůžu. Mám strach.. větší strach než kdykoli předtím. Stále toho tolik nevím a moje city jsou teď tak..tak..zvláštní.

Povzdechla jsem si a podívala se na Toshirovu tvář. Je to jen tvář. Nic víc.. nic to znamenat nebude.. Jen jednoduché díky.. Polkla jsem a naklonila se k němu, abych mu dala ten letmý polibek na tvář - ten polibek co měl vyjádřit moje díky. Očima jsem sledovala tu bledou tvář a přibližovala se. Už je to jen kousek.. ještě chvilku a..

Jenže mě nikdy nejde nic podle plánu a tak je jasné, že se stalo zase něco co jsem nečekala. Toshiro dost náhle otočil hlavu mím směrem a tak jsem se rty místo jeho tváře dotkla jeho rtů. Vykulila jsem oči a on taky. Uff. nejsem jediná kdo to nečekal.. Neodtáhla jsem se - tak moc jsem byla zaskočená. Tiše jsem dýchala a dívala se přímo do těch jeho nádherných šedých očí.

Srdce mi bušilo jak o závod a jeho tlukot se ještě zrychlil když..

Che, che che che! Jsem to já, ale skřítek.. No, snad je ten konec tak napínavý jak si myslím, že je.. Snad. :D

Takže.. líbilo se?

I

když no.. aktivita u minulé části nebyla taková jako obvykle.. asi to začínám kazit co? No ale nebudu se tím zabívat.. radši.