Real Me [CZ] (Rok vydání - 2018)

Kapitola 25 - Letadlo

OLIVIE:

"Olivie..já.." Toshiro to ze sebe ne a ne dostat a Olivie byla čím dál více vyděšená i nazlobená z jeho odpovědi. Pamatuje si každý okamžik, který ji dovedl do rozpaků a obsahoval právě jeho přítomnost. To jak ho viděla poprvé, společně s Ichirem a jak ho David představil. jeho šedé oči, které pokaždé zazářili kdykoli se jejich pohledy skončili, to jak ji tam venku u baru objal, to jak ji políbil, to jak ho viděla skoro nahého a pak to jak vyhnal Davida... právě tohle ji vrátilo do reality.

"Už to řekni!" vykřikne na něj, když si Toshiro začne pohrávat s lemem mikiny jako nějaká pubertální čtrnáctiletá holka. Už nevydrží dál jen tak koukat a čekat než to z něj vypadne. "Můžu za to já!" vykřikne na oplátku Toshiro a Olivie jako obvykle vůbec nechápe za co může, nemusí ovšem ale vydat ani hlásku, jelikož se Toshiro pustí do vysvětlení sám. Zřejmě si povšimnul jejího velice zvláštního nechápavého pohledu, který se dostatečně mísil s tím překvapeným.

"Já...začalo to tím jak jsem se od Davida dozvěděl že má spolubydlící holku záviděl jsem mu, protože já jsem měl jen přihřátého bratra co se furt lepil na Lindy a ta s ním byla, protože jsem ji o to poprosil, najivně jsem si myslel, že se můj bratr třeba uzdraví nebo tak.. " odmlčí se a v Olivii se vře krev. To jaký přece Ichiro je nemá nic společného s nějakou nemocí. Než stačila cokoli namítnout pokračoval Toshiro dál. "No a pak, pak jsem prostě viděl tvoje oči, boky, tělo a nechtěl jsem tě nechat Davidovi. Proto jsem...domluvil jsem se s Rebecou aby..aby ho dostala do postele..." jen co to dokončil Olivii spadla brada.

"COŽE?!" vyjekne. Stále však spoustu nechápe. 

"Olivie..to..to není všechno.." pronese a sklopí pohled. "Je toho víc?!" vyjekne Olivie znovu a zamrká. Co víc, kolik toho může ještě tak být. To nemůže myslet vážně. "A pak..pak jsem ho od tebe odehnal, když ti to přišel vysvětlit. On s Rebecou nespal, jen mu nasypala prášky na spaní a pak jen naaranžovala jeho byt aby to vypadalo že spolu.." ani ho to nenechá doříct. 

"VEN! VYPADNI Z TOHOHLE BYTU! HNED!" zaječí na něj. Tohohle kluka už nikdy v životě nechce vidět, Jeho, Denise a ani Davida, nemůže se mu podívat do očí, vždyť ona ho obvinila a odháněla ho od sebe s tím, že potřebuje čas a pak, pak se sesypalo na hromádku tolik a tolik věcí, zážitků, kluků co ji tak moc chtěli a proto ji zraňovali, proto spunktovali celé tohle divadélko falešným Miluji tě a mám tě rád, kdy ji oklamali a ona byla tak blbá, že věřila.

"Olivie, ale já..." "VEN!!!"

Po tomto už  Toshiro odchází a Olivie se s tichými vzlyky sesune na podlahu, kde si skryje obličej do dlaní. Jak mohla bát tak hloupá a věřit, jak mohla být tak, tak naivní a znovu uvěřit chlapcům, znovu se zakoukat do krásných očí a nechat se jimi okouzlit, byla tak strašně moc zaslepená náhlými změnami a těmi všemi chybami co se nesmyslně seběhly tak rychle. Je to celé její vina, celou dobu se bála a teď všechno tak moc uspěchala, nedala si pozor a nechala si na nos nasadit růžové brýle, které jí zamezily výhled na situaci jaká byla. Toshiro s tím začal a dokončil to Denis, ten Denis, kterému  uvěřila, že ji nikdy nepřestal milovat a ten Denis, který si chtěl jen něco dokázat. Ichiro jen přilil olej do ohně, když se tam objevil ve dveřích a vypukla hádka mezi Denisem a tím..tím...jehož jméno si nepamatuje. Měla by Ichimu vlastně poděkovat.. Bez něj by nejspíš došlo k mnohem větší katastrofa, kterou by si nikdy neodpustila. Je v háji a chce domů, hned teď. Už nechce nikoho ani vidět.

"Olivie!" uslyší výkřik ode dveří a zvedne hlavu, Ross ji sleduje s vyděšeným pohledem, který se hned potom co spatří její slzy změní v nasupený. "Co ti udělal? Slibuju že za tohle mu rozbiju hubu!" pronese jeho tipickým tónem, kterým zdůrazňuje že to myslí naprosto vážně a bez žertů. Olivie hned vystartuje a bratra obejme. Má svého bratra snad nejradši na celém světě, vždy ji dokázal nějak pomoct, nějak uklidnit a když si s něčím něvědal rady pomohl jí to vyřešit. No teď to bylo jiné. I jeho bratrská starost tady nepomohla.

 "Poleťme už domů Rossi...hned teď už s nikým mluvit nechci, chci odsud.." zašeptá a utře si slzy. 

"Dobře Livi, jedeme domů.." pronese sklíčeně Ross a pustí ji z medvědího objetí, vezme její kufry a jde ke dveřím. Ona se mezitím naposledy rozhlédne po bytě, do kterého se před nedávnem stěhovala, už chce tuhle minulost hodit za hlavu, chce pryč, je ji jedno, že nedostuduje, je jí všechno jedno, hlavně aby mohla utéct od minulosti, vrátit se do Londýna, domů, zpět do knihovny, kde má své místo, kde jediná její starost je přerovnávat knihy.

* * * *

Jako tělo bez duše Olivie pomalu cupitala letištěm za svým bratrem směrem k osobní prohlídce a pak alou do letadla! Už to tu nechtěla vnímat, nechtěla už nikoho ze zdejších lidí co tu poznala ani vidět. Možná i proto odmítla Ichirovu nabídku o tom, že ji doprovodí na letiště. Odmítla i hovor od Davida, dneska už vlastně asi po dvacáté. Nepřečetla ani jednu z jeho 33 zpráv co jí poslal a díky bohu, že její telefon neměl mesenger - popravdě ani wifi nebo android, takže alespoň tak nevěděla jestli ji psal i tam. 

Bylo to možná i dobře. Když projdou letištní kontrolou zamíří si to přímo ke svému "portálu" který je má dovést k letadlu. "Je mi líto, ale jeden z vás tu bude muset zůstat, v letadle do Londýna je jen jedno volné místo.." pronese letuška a Olivie se zděsí. No tak tu s Rossem ještě počká na další letadlo, nemělo by to až tak vadit. 

"Olivie ty poletíš a já.. já si od nahrávací společnosti pujčím pilota a helikoptéru a budu tam snad ještě dřív než ty.." pronese Ross rozhodnutě a nenechá ji ani nic namítat. "Jdi..hned.." poručí jí a ona se zmůže jen na kývnutí a následné napochodování do letadla. K jejímu údivu je, ale letadlo po jejím příchodu zcela prázdné a podle všeho je to letadlo soukromé, protože jestli ji oči neklamou dívá se právě na kožené sedačky a barový stůl, u kterého stojí čelem k ní usmívající se letuška.

"Posaďte se prosím, budeme odlétat.." pronese letuška tiše a donutí Olivii aby se posadila, oči má vytřeštěné jako dva tenisáky a naprosto nic nechápe, copak se jí rozhodl unést nějaký miliardář? Kam to vlastně letí? A proč je tu sakra sama?! 

Letuška se vzdálí a ona zůstane sama úplně, připoutaná pásem ke koženému, křeslu a hledíc na dveře pilotní kabiny, které zahlédla, přes skulinu mezi závěsem a příčkou. To už tam zahlédne i rýsující se postavu. Dech se ji zrychlí a ona sáhne po prvním možném předmětu, který má po ruce a natáhne ruce před sebe, připravená se bránit před tím svým bohatýrským únoscem. 

Když, ale postava vyleze z tmavé chodbičky pro letušky nestačí se divit. Ruce s propiskou ji pomalu klesnou a opřou se o kolena - ano její zbraň proti únosci měla být propiska - a trhaně se nadechne. "Ty?"

"Ano já.." 

Ahojky moji milí čtenáři, Já vím, že mi to tak trochu mocinky moc dlouho trvalo (Taky mě Eleanor málem pěkně sprdla.. že Elen.. :D ) však ona ví o kom tu mluvím... lidičky ona mě propalovala pohledem skoro.. :D

Každopádně tu je nový díl a já doufám že alespoň trochu stál za to čekání.. :) teda pokud to ještě stále někdo čtete, jestli vás tenhle Ku*evsky pos*anej život Olivie už nepřestal bavit.. jo jo.. je to trochu více zamilované, ale představte si samy sebe na jejím místě, když jste naprosto zmatení tak v podstatě kývnete na vše - vím o čem mluvím :D

Takže moje otázka zní-------virbl prosím! -----> Kdo je Oliviiným "únoscem"? a pak.. Koho by jste tam chtěli vidět vy?

Tak zatím 

Pac a PusuVašeweetyblue15 <3