Vidite jak jsem hodná? Jsou to teprve dva dny od posledního a vy už mate další část..
:)
OLIVIE:
Pevně ho objímá a Denis zprvu nechápavě kouká do jejích vlasů. Nakonec ale opatrně položí ruce na její boky a obejme ji stejně pevně jako objíma ona jeho.
Tak moc velké měla Olivie Deja-vu celou tu dobu a velká kytice růží jí dokonale zamotala hlavu. Teď je naprosto beznadějně zmatená... do teď nevěděla jestli je zamilovaná do Toshira, nebo jestli opravdu tolik žárlila na Rebecu, když byla s Davidem. Teď se k tomu všemu hodlá přidat ještě ex/ne-ex přítel se kterým se ve skutečnosti nerozešla, ale okolnosti toho jak se od sebe odcizili byli mnohem težší než si myslela. A to doufala v poklidný poslední rok na střední škole.
Nakonec se od něj odtáhla a o krok ustoupila. Už už otvírala pusu, že se pokusí ze sebe vysoukat něco smysluplného, když ji přerušil vzlykavý výkřik: "OLIVIE!" to už se k nim přes celou střechu hnal Ichiro.
Než stihla cokoli namítat byla v silném Ichirově obětí a poslouchala tiché stěžování si. "Jak si mě našel? A co se stalo?" vyrazí ze sebe a koutkem oka zabloudí k Denisovi, který Ichira sleduje celý zamračený. 'Že by žárlil?' zeptá se Olivie sama sebe a pak už ale zase musí vnimat Ichira.
"Jsem Denisův kámoš, chystal jsem to tady, aby on mohl být s tebou.." zamumlá a pak se k ní mnohem více natiskla. "Lindy se semnou rozešla.." zašeptá a to už zakročí Denis, který je od sebe odtrhne. "Ať sa stalo čo chce, chcem to vědieť tiež"
"Lindy mi dala kopačky.." zamumlal znovu Ichiro a zase se hrnul k Olivii. No ..Denis ho chytil za límec mikyny, která jako zázrakem neměla dnes kapuci. dost jí to připomínalo jak ho od ní takto drželi Toshiro a David, když se poznali.
A když už je o těch dvou řeč objevují se na střeše stejně nenápadně jako Ichiro a hádají se. Ne. přímo na sebe štěkají. To už se Olivii motá hlava a vše to vyvrcholí jen pár omylem vyřčenými slovy:
"Já se do ní zamiloval první."
"A já ji první políbil."
Po těchto slovech z úst těch dvou nových vetřelců se jí podlamují kolena a svět se točí do kolečka. "Olivia!" to je poslední víkřik co zaslechne a pak jen měkká náruč do které padá. Po tomto nastává tma, hustá a mlhavá tma. Jen pocit houpání se ze strany na stranu a vzdálený dívčí hlásek zpívající neznámou melodii slovy "Na, na na..na na na.."
Melodie začala být čím dál otravnější a nesnesitelnější. Každou minutou otravnější a mnohem více hlasitější a pisklavější až dokud se nezmění v otravný pípavý zvuk, který je snad ještě horší než samotný zpěv malé dívenky.
Neustále se opakující pípání ji nakonec donutí otevřít oči a tak se tedy zahledí na bílý strop s jemnou prasklinkou ve svém středu, několikrát zamrká, a lehký vánek který jí ovívá tvář ustane. "Olivia!" usměje se na ni Denis a modrá očka mu přímo rozzáří. "Zobudila sa..Hej!" během chvilky už jsou v oné místnosti všichni.
"Kde to sem? A co se stalo?" zeptá se Olivie zmateně a porozhlédne se. Bíle stěny, zvláštní zápach dezinfekce a pípání přístroje. Podívá se vedle sebe a spatří velkou pípající krabici a nad ní zavěšenou kapsu s průhlednou tekutinou, která odkapávala do úzké trubičky co vedla až k její ruce kde ústila do větší jehly zapišené do její žíly. Jsem v nemocnici? zeptá se sama sebe a pak těká pohledem z jednoho na druhého.
"Omdlela jsi..." zamumlá Toshiro. "Ale ja sem tě chytil.." přidá se David, který stojí přímo u nohou postele. Tohle bohatě stačilo k tomu aby si vzpoměla na onu událost na tej střeše. Smutný Ichiro, hádající se David s Toshirem.. a.. Denis.
"Až ti dokape kapačka pustí tě domů, už to bude jen chvilka.." zazubí se na ni Ichiro a ji to donutí taky se usmát. Jeho úsměv je opravdu nakažlivý..ale co bude potom? Co má udělat? Ještě se nechce rozhodnout, neví co si má myslet.. Koho si má vybrat?
Poprvé viděla polonahého Davida..a mínila se zbláznit jak byl on sám dokonalý. Ale vyspal se s Rebecou.. Spal s ní a to ji bolelo. Nevěděla proč, ale když se jí přišel omluvit už k němu nechovala tolik zájmu jako předtím. Byl jen kamarád.
Potom je tu Toshiro. Milý kluk co jí políbil i když nechtěla. Který ji sváděl jen nevinným úsměvem a skvěle vypadající postavou po které mu stékalo několik kapek vody. Ovšem on byl ten kdo byl až přiliš majetnický a vyhodil od ní Davida pryč. Co chtěl hned příliš.
Ti dva tu hovořili nejvíce. Ten co je nejvíc potichu, ten co ji držel za pravou ruku a ten co jí v poslední hodiny motal hlavu nejvíce - Denis. Ten co ji políbil tak, že málem pod náporem náhlého pocitu padala div né k zemi. Ten co zůstal i když se ho snažila vyhodit a uklidnil ji. Ten co nedopustil dalšímu pláči nad nepochopením a ten co se jen za pomocí jemné vzpomínky připomenul tu teď seděl s obavami odrážejícími se v modrých očích, s blonďatýmy vlasy rozcuchanými do všech možných stran a pohledem upřeným na Oliviinu ruku, kterou svíral ve svých a jemně ji hladil.
"Pořádně jsi nás vyděsila Liv.." usmál se na ni Ichiro a stiskl její levou ruku. "Najednou jsi tam omdlela...a.."
"To stačí.." přeruší ho ode dveří doktor. "Tak mladá dámo. Dnes tě domů ještě nepustíme, ale zítra ráno už budeš moci jít. Jen budu muset poprosit tvé kamarády, aby odešli domů." pousměje se na ni doktor. A jí se ani nechce věřit že tu bude sama. "A nemohli by tu semnou zůstat?" zeptá se poněkud tišeji a chraplavěji než chtěla a doktor si trochu povzdechne. Přejede všechny chlapce pohledem. "No dobře, ale jen jeden.." svolí nakonec.
Ale to Olivii nijak zvlášť nepomůže. Nejde to rozhodnout se teď hned. Jak se má rozhodnout. Nechce ty ostatní urazit. Ale oni samy čekají či jméno vysloví. Vypadají smířeně a rozhodnutě. David se na ni usměje a pohled mu zabloudí k Denisovi a pak zase k ní.
"Já.." zamumlá Olivie stále poněkud nerozhodně. Pak se, ale odhodlá a konečně vysloví to jedno jméno...
Čautě! Vážení a miloučcí čtenáři moji! Jsem tak strašně ráda za komentíky od vás všech. Je milé zjistit, že sem vám třeba zlepšila den, nebo vykouzlila úsměv na tváři alá-měsíček-na-hnoji.
Moc moc děkuji i za nádherných 600 + přečtení a za veškeré hvězdičky co mi darujete. Jste super!
Tak a koho si myslíte, že si Olivie nakonec vybrala?
A proč si myslíte, že zrovna jeho?
ČTEŠ
Real Me [CZ] (Rok vydání - 2018)
Short Story*Jedna se o starší příběh co měl nápad, bohužel nemusí mít tak nápaditý konec. Nestydím se za jeho vydání a nehodlám ho opravovat, protože patří k mým lepším začátkům.* Olivie je obyčejná 18 letá dívka, co chodí na obyčejnou dívčí školu v Londýně. N...