Real Me [CZ] (Rok vydání - 2018)

Kapitola 19 - Doktůrek

OLIVIE:

Ráno, klidné a tiché ráno nového dne. Na chodbě se rozléhá rozespalé štěbetání sester a v pokojích se pomalu probouzejí pacienti očekávajících návštěvu v podobě vizity. I na pokoji číslo 3 se dva páry očí, které se pomalu smiřují s tím, že už je opravdu ráno sychravého podzimního dne. Denis, který nechtěl spát v křesle sebou plácne z postele na zem, jelikož očividně zapoměl, že leží jen na samotném kraji nemocniční postele, vedle Olivie. Ta zatím chytla docela slušný záchvat smíchu, ke kterému se Denis po chvilce i přidal.

Olivie se vyspala naprosto skvěle a je jedno že spala v oblečení ze včera, Denisovo obětí ji propujčovalo tolik příjemného tepla a pocitu bezpečí, že poprvé od nehody zažila bezesnou noc. Noc bez strašného snu, plného vzpomínek na onu událost v parku. Tolika klidu se jí dostalo jen díky jednomu klukovi.

"Neviem čo je k smiechu... takto ma shodiť dole.." zamumlá Denis a postaví se.

"Neshodila jsem tě, spadl jsi sám." brání se Olivie a to už se ocitá v sevření lechtajících Denisových prstů. Svíjí se a směje na celé kolo. "U-u-ž-ž s-ta-ta-č-č-í!" pronese mezi smíchem a Denis si klade svou podmínku.

"Za pusu.."

"D-d-do-b-bř-ře." Olivie samozřejmě souhlasí, už ji pomalu dochází dech. Denis se nakonec umoudří a přestane ji lechtat, ovšem okamžitě si hodlá vybrat svou daň v podobě pusinky.

No bohužel jeho plán je přerušen zaklepáním na dveře a dovnitř se nahrne celá vizita. Sestřičky na Denise vrhají usměvy a div se na něj neumrkají jak by si přály, aby jim věnoval byť jen jediný pohled.

"Jak ti je?" zaptá se jí mladý doktor, může mu být tak 19 možná 20, zřejmě je tu na stáži nebo tak nějak. Má takové ty delší vlasy styl Avan Jogia...takový ten hrozně sexy týpek s klidnou tváři za každých okolností.

"Už je mi dobře, mohla bych už jít prosím domů?" zeptá se rovnou Olivie a trochu se pousměje.

Mladičký doktůrek ji obdaruje zářivým úsměvem a mrkne na ni. "No jistě, kolega říkal, že pokud přes noc nebudou komlikace budu vás moci propustit. A jak tak koukám, vše je v pořádku, stavte se pak na sesterně a podepíšete mi pár listin.." jen co to dořekne vizita se otáčí a vychází z pokoje ven. Podle všeho tohle byl jejich poslední pokoj, protože potom už je zase všude klid.

Olivie se teda zvedne z postele a pořádně se protáhne. Už by nejradši byla zpět v bytě a nebo ve škole. I když jsou ještě stále jen třídnické hodiny, nemůže se dočkat až pozná svou novou třídu.

"Vezmem ti veci, zatial môžeš isť podpisať tie papiere." usměje se na ni Denis a ona mu úsměv s kývnutím oplatí. Pak už ale vyjde na chodbu a směřuje na sesternu, odkud se ozývá hlas onoho doktora, který si vyžádal její přítomnost. Bílé stěny zajišťují v chodbě mnoho světla, ani jeden obrázek, nebo malba, jen čistá fádní bílá. Dveře s prosklenými okénky a za nimi množství pacientů, kteří jsou nuceni tu ještě ležet. Jak je ale možné, že ji mohou tak rachle pustit. A proč vlasně omdlela, ví o tom její rodina? Co je tohle za nemocnici, když jí ani neřekli diagnózu? Vrtá ji to hlavou, ale těší se do bytu, kde bude mít klid a taky do školy. Dlouhá smuná chodba, jakoby ani neměla konec a tak mají její myšlenky volný průchod.

Zaklepe na prosklené dveře sesterny a upoutá na sebe tak pozornost. Na sesterně je pouze onen doktůrek. Ten se na ni s milým úsměvem otočí a prohrábne si vlasy černé jako uhel. V očích mu přitom zajiskří a mnohé holce by se pod tím náporem jistě podlomily nohy, no nově přesvědčené Olivii to ovšem nic neříkalo. "Říkal jste něco o nějakých papírech." šeptne tiše. Nelíbí se jí že jsou tu samy. Kam zmizeli všechny sestřičky? "Jistě. Jistě..." kývne onen doktůrek a začne lovit v zásuvce jakousi složku. "Ehm..váš kamarád má velice zvláštní jazyk. Není zdejší?" optá se jen tak meziřečí a Olivie je trochu zaskočená. Kamarád? Ehm..zřejmě myslí Denise, ale proč by..

"Ano.. pochází ze slovenska.." přikývne a znovu se nadechuje, že se ohradí proti tomu "kamarádovy." Protože Denis je její přítel, tedy alespoň si myslí, že to tak zase je. Proč by být nemohlo, vždyť si navzájem sdělili svoje pocity ne? Takže by se měla ohradit a ne nad tím tak hloupě přemýšlet.

"Říkal jsem si, že má takový zvláštní jazyk.." zamumlá si doktůrek jen tak sám pro sebe a pak pokračuje už zase čelem k Olivii. "A ty taky nejsi z Hillbrooku, že?" pozvedne obočí. Teď jí tyká, předtím jí vykal. Měl by si na to dávat bacha. Ale na co že se jí to ptal? Nechtěl jen podepsat ty papíry. O co tu jde?

"Ne... Jsem z Londýna." pomalu ale jistě jí tahle konverzace začíná přicházet něčím, zvláštní. Něco bylo špatně tím si byla jistá. "Aha.. tak tady jsou ty papíry." usměje se ten doktor a položí před ní papír. Ukáže jí prstem kde to má podepsat a ona to samozřejmě bez řečí podepíše. Už aby byla pryč, zpět u Denise, kde vlastně je. Už by tu měl být. To mu to tak trvá? podívá se do chodby a trochu se uklidní, když už ho vidí jít směrem k sesterně. Děkuje bohu, za to, že už jde. Ješttě chvíli o samotě s tímhle doktorem a zajisté by se dozvěděla víc než máí v plánu se dozvědět.

"Měl bych šanci?" zeptá se náhle onen doktor, kterého má momentálně v myšlenkách skloňovaného snad ve všech možných pádech. Šanci? Jako u ní? Myslí si přece že je nezadaná, nebo to ona špatně chápe? Ne, je si jistá, že se zeptal na tohle. Dokonce se k ní začal přibližovat. "J-jakou šanci?" vykoktá ze sebe a stále ho trochu vystrašeně sleduje. On si jen prohrábne vlasy a udělá k ní ještě tak dva nebo tři kroky, to se jí nějak nepodařilo spočítat. Přímo teď proklíná tu nesnesitelně dlouhou chodbu.

"Myslíš, že bych měl šanci u tvého kamaráda?" vychrlí ze sebe doktor a Olivie jen vykulí oči. "Co-co prosím?" dostane ze sebe.

Ahojte miloušové!

Jsem tu s novou kapitolou a v ní je nová postava.. chm.. doktůrek.. Nevím proč, ale už jen ta zdrobnělina mě nutí se smát. Ale to je možná taky proto, že tohle označení znám z jedné mangy, kde to rozhodně není pro opravdového doktora, ale spíš pro jednoho bitkaře.. To ale odbočuji. :)

Vaše komentáře mě u poslední kapitoly hodně potěšili! Fakt moc děkuji za vaši pochvalu a vůbec za reakci, moc si toho vážím a musím říct, že mě to vždycky nakopne napsat další část.. :)

No, A co říkáte na doktůrka?

Musela jsem se zeptat.. :D