Real Me [CZ] (Rok vydání - 2018)

Kapitola 16 - Rande

OLIVIE:

Počkat počkat Ross, že letí do Hillbrooku? zarazí se a vyjeveně zírá na malý display svého starého mobilu. Vrtá ji to hlavou, protože.. jak by mohl přiletět tak brzy, vždyť dnes ráno s ním a s rodiči mluvila po telefonu. Ne..třeba to jen špatně pochopila. Znovu a znovu si čte onu zprávu, dokud ji neviruší cinknutí lžičky o porcelánový hrnek.

Zvedne hlavu a zadívá se před sebe na stůl. Stojí na něm její hrnek a na druhém konci stolu sedí Denny a sám upíjí z keramického hrnku. Vybaví si celou scénu co se tu před nemalou chvílí odehrála a oči jí doputují k jeho rtům. K těm tvůrcům toho divného pocitu deja-vu. Je si jistá že něco takového už zažila, ale kdy..to už si nepamatovala. Ve chvíli kdy chtěla na Dennyho promluvit se ozvalo zabušení na dveře. Jen ne Toshiro! Jen ne Tishiro! prosila v duchu. Nevěděla jak by ragovala kdyby to byl on a navíc je teď sama hodně zmatená muset to ještě vysvětlovat jemu.

Došla ke dveřím a otevřela je. K jejímu překvapení tam nestál ani Toshiro a Ichiro to taky nebyl. "Rossi!" vyjekne a skočí svému pratrovi okolo krku. "Jak si se sem dostal tak rychle?" usměje se a uvolní mu cestu do bytu.

"Sedl jsem na letadlo hned ráno. Chtěl jsem vidět svou ségru." usměje se i on a pokračuje do kuchyně.

Olivie ho pohotově následuje, ale když přijde do obývacího pokekoje, který je spojený s kuchyní a jidelnou vidí ty dva jak stojí proti sobě. "Denisi?" kouká na něj Ross jako na zjevení.

""Rossi! Dlouho jsme se neviděli však?" snaží se Denis uvolnit jasně napjatou atmosféru, která by se dala v tuto chvíli přirovnatk napnutému ocelovému lanu. "Myslel jsem, že jsi se odstěhoval zpět  na Slovensko, nebo kde ty to vlastně bydlíš.." vloží se do konverzace Ross a Olivie zůstává naprosto v šoku. Takže je možné, aby byla pravda to co mi Denis řekl?  pomyslí si.

"Pôvodne som chcel, ale pak som našiel túto školu a chcel som tu doštudovať..a našiel som tu Livi..a ja.." tady se Denny zastavil a zadíval do země. "Uvedomil som si že ju stále lubim.." dokončil větu a Olivie byla se svými úsudky úplně v háji. Ross jen obdivně zalapal po dechu a podíval se na ni, očekávajíc, že na to něco řekne.

Jenže jak má mluvit když vede myšlenkovou válku, která ne a ne skončit. Nově objevené city co se v ní rozhořeli ji bránili se rozhodnout:

Má konečně podlehnout náporu ze strany Toshira, kterého poznala po příjezdu sem?

Nebo si zkusit uvědomit co cíti k nově objevenému ex-přiteli, se kterým se nerozešla ona sama, ale událost z doby před pár lety?

Sama neví jak se má rozhodnout a události dnešního prvního školního dne tomu nijak nepomáhají. Zvlášť když Ross musí zase hned odjet do města, kde jak se ukázalo má domluvené nahrávání.

Olivie tu tedy s Denisem zůstala sama a ticho mezi nimi nabíralo na nesnesitelnosti. Nakonec napsala profesorce Reedové, že jí není dobře a že zůstane radši ležet. Ani moc nelhala opravdu jí nebylo dobře no..ale co to způsobilo je už dávno známé.

,,Neměl by jsi být ve škole?" optá se Denise a naruší tak to ticho.

,,Ne. Začínám až zajtra.." zamumlá Denis svou odpověď a ušklíbne se, úšklebek mu ale brzy z tváře zmizí a on si povzdechne. "Olivia..viem že mi nemôžeš dať hneď to čo predtým, ale .. šla by si somnou alespoň na jedno rande?" zeptá se jí a ona překvapeně zalapá po dechu. Zve ji na rande, on..ten on..ten ze snu?

"Dobře.." zamumlá a kdesi uvnitř má pocit deja-vu jako když ji políbil.

Denis se okamžitě zvedá s úsměvem na tváři. "Fajn..jdeme.." zavelí a čapne ji za ruku. Přičemž si stačí jen vzít kabelku, klíče a díky bohu mobil má v kapse.

* * *

Denis ji zavedl do nákupního centra. Mnoho obchodů a spousty blikajících nápisů, které vás poutají na nově vyhlášené slevy. Neměla tušení kam ji to táhne, ale slepě ho následovala, když mu věřil Ross ona bude taky.

Pak se s ní postavil na eskalátory, tyhle pojízdné schody nesnáší, nikdy z nich nesleze bez toho aby spadla. "Neumím z nich slézt.." zamumlá a Denis se jen usměje.. "Já viem." zašeptá a jakmile jsou nahoře chytne ji za pas přesně ve chvíli, kdy mínila spadnout. Už se ani neptala jak to věděl, protože pocit deja-vu se usadil a nechtěl se jí pustit.

Zrovna šli kolem obchodu s velkým červeným nápisem: New Yorker a ona si tam chtěla zalést, když ji Denis chytil za ruku a vtáhl ji do obchodu, kterému nápis chyběl. Zamračila se. A nejen proto, že tu bylo jen společenské prádlo ale že to bylo sakra drahé oblečení. Ale vadilo jí, že byla zatažená jinam než chtěla což je i teď. Průchodem pro zaměstnance prošli do skladu a z něj se pak po chodišti dostali až na střechu.

"Co..Co tu děláme?" zeptá se a potom se rozhlédne. Tohle jí něco připomíná, něco..z dřívějška. Stojí tu ten plastový altánek, pod ním je stůl a na stole je velká kytice rudých růží. "To..si pamatuju.." pronese tiše...

"Počkaj..počkaj.. teraz.." odkryje jí ruce z očí a ona zůstáva v něměm úžasu. Stojí na střeše obchodního centra a všude je nádherný výhled na Londýn..na rozsvícený londýn. Pak její pozornost připoutá kytice rudých růží na kulatém stolku pod dřevěným altánkem. "Denisi to ty?" optá se svého přítele a podívá se na něj. "Nie..to moje srdce.." usměje se na ni zase on.

Po této vzpomínce se jí trochu osvětlí. Vždyť to je on..je čas si ho vyzkoušet.. "Denisi, to ty?" zamumlá a pohledem sleduje kytici. "Nie.." odmlčí se a jí bodne u srdce..samotná neví proč ji tolik zamrzelo, že to neřekl celé, ale.. "To moje srdce.." dokončí on svou myšlenku a jí se vhrnou do oček slzy.

Jak na něj mohla zapomenout? Jak mohla tak slepě naslouchat strachu, který ji ovládal, jak mohla být taková... jiná , než předtím.
"Olivia.." osloví ji a přistoupí k ní. Ona se hned potom otáči a pevně ho obejme. "Děkuju."

Hello !

Sem to zase s novou kapitolou a opět bez Toshira a Ichira.. No v příštím díle se jich nabažíte dost.. všech.. jak Toshira, tak Ichira a pozor.. na scénu se vrací David..

Doufám že vám moc nevadí, že se styl mého psaní poněkud změnil.. no sama nevím jak se mi to povedlo :)