Real Me [CZ] (Rok vydání - 2018)

Kapitola 27 - Nejlepší dárek

Na začátek.. Obrovské pardon za obrovskou pauzu..
Nějak jsem si nebyla schopná uspořádat čas na psaní..
Jsem neschopnost sama.. :)

Olívii nebylo ani trochu podezřelé, že se zvonek a Ichirova předpověď schduje. Měl jen štěstí a snažil se vybruslit z problému s názvem "nezkazit překvapení"

"Promiňte kluci. Jen zaběhnu otevřít dveře." zamumlá Olivie na kameru a vykouzlí na tváři drobný úsměv. Nevěděla co ji tam dole čeká za překvápko, ale když v tom má prsty Ichiro bude to něco bláznivého. Zvedne se od stolu a zamíří dolů ke dveřím. Chytí za kliku a domem se rozezní další zazvonění. "Ano ano. Už jdu." křikne a otevře dveře. V rozpoložení, ve kterém by sfackovala i toho namakaného hlídače u zlatého baru.
"Neum...." zarazí se a těžko chyta dech, když je zabalená v medvědím objetí hned dvou lidí. Trochu zrychleně dýcha než se jí dostane potřebného prostoru a ona tak může to blonďaté pometlo sama obejmout. "Ichiro!" dostane ze sebe s úsměvem a slzami v očích.
"A nejen já, Liv." zazubí se na ni a odstoupí stranou aby drobnou postavu Olivie mohl na svou hruď přitisknout i druhy navštěvník. A tedy David.
Obejme ho a otře si tak své slzy o jeho tričko.
"Co vás to proboha napadlo?!" dostane ze sebe váhavě a zavře za nimi dveře. Byla šťastná to bezpochyby, ale copak letenka je tak levná? Ne není. Nějak doject museli a na dvě letenky stoprocentně neměli. Tedy..
"Letadlem Olivie." usměje se David. Oh. Jak je ten úsměv na živo stale beodolatelný. A ty jeho oči, tak poutavé, tak ach.. Nepopsatelně hypnotizující. Jak je možné že o něm takto smýšlí. Už mají jasno jak to mezi nimi je. Jsou přátelé.
Ačkoli ji stale vyvstává v mysli vzpominka na Davidovu nahou hruď nad ní, když ji budil ze zlého snu. Na Davidovu starost, kterou o ni měl. A na to jak ho ona sama odkopla kvůli Toshirovi a toho pak kvůli Dennymu. Byla tak slepá, hloupá a najivní. Teď je ale pozdě.
"A-ha ale co let.."
"Zaplatil jsem je. Nebo spíš poprosil jsem otce aby je zaplatil." zazubí se Ichiro. Věděla že jeho rodiče na to mají, ale on jejich penize předsi nikdy nechtěl.
"Chyběla jsi nám Olivie." dodá Ichiro a David přikyvuje. Jak mohla tohle opustit. Své přátele. Krátce se podívá na Davida a drobně se usměje. Copak tohle nehledala? Přátele co ji podrží i potom co uděla moc chyb.
Zavede je nahoru do pokoje do hosty a Ichiro se svalí na postel. "Jsem tak unavený!! " zapiští a pak je vystrká ven z pokoje. "Chci se převléknout." s těmito slovy zabouchne dveře.
Olivie se jen nechápavě podíva na Davida a ten pokrčí rameny.

"Olivie." osloví ji s úsměvem a jeji pozornost tak přitáhne do svých očí. Ať chce nebo ne ztrácí se v nich. Ztrácí se v nich tolik, tak moc. Jakoby byly nekonečně hluboké. "Vnímáš mě Liv?" vyruší ji ze zamyšlení David.
"Eh.. J-jo." dostane ze sebe. David se zrovna nadechuje že ji na to něco řekne, když mu zazvoní telefon a on jej narychlo vytáhne z kapsy.
"Promiň, to je Marika."
"M-marika?" výraz překvapení v její tváři je nepopsatelný. David už neodpovídá jí, ale přikládá telefon k uchu. Následující slova jakoby bodla do Olivie znovu ten ostrý nůž, jako před lety.
"Ahoj Lásko. Ano už jsem na místě. - Budu pozdravovat. - taky tě miluju. - Papa." zavěsil, ale Olivie stala jako přikovaná.
Jako tělo bez duše.
Jakoby ji to ničilo.
Ale proč?
Co se to stalo?
On ji miloval.
Ona nebyla připravená.
On ji chtěl.
Ona odmítla.
On čekal.
Ona se připravila.
On to zkusil.
Ona to zkusila s jiným.
On byl raněn.
Ona šťastná.
On se vzchopil.
Ona odmítla.
On to vzdal.
Ona to zkazila.
On se zamiloval do jiné.
Ona se zamilovala do něj.
On pochopil a odešel.
Ona si uvědomila a přišla pozdě.
Je to těžší než se zdá a někdy to prostě má dopadnout zle. Udělala spoustu chyb a musí za ně pikat, musí se posunout dál. "Livi. Liv." myšlenky jí prořízne jeho hlas. "Pláčeš? Proč?"
"Jsem šťastná že jste tu." zalže a necha se vtáhnout do objetí. Znovu se k němu přitiskne a schová si hlavu v jeho hrudi. Alespoň jako kamarádka. I když zvládne mu být tak blízko, když si uvědomila co k němu cítí. Bude to těžké.

Je to tady přátelé. Kdo vytrval a počkal. Dočkal se konce.
Končí to tak jak to je.
Původní plán byl naplněn.
Moc děkuju za přizeň všech a že jste mou povídku četli.
Dál bych chtěla upotat pozornost na to, že je tu nové story pod názvem:
AKINA pod svitem hvězd
V tomto story se loučí..
SweetyBlue15