OLIVIE:
Ichiro mě vytáhl ven ze Zoo a přímo dotáhl do lunaparku. Všude bylo plno stánku s hrami, sladkostmi a různými suvenýry. Všemu však domynovaly atrakce jako kolotoče, autíčka, houpačky, lavice, horská dráha a nejmíň milion dalších. Žasla jsem. Dlouho jsem v Lunaparku nebyla.
,,Olivie! Poď na AUTA!" vyjekne Toshiro a už mě táhne k autodromu. Kde mě posadí do autíčka a sám si sedne do jiného. ,,Pudem proti sobě.." Uculí se a narazí do mého autíčka tak silně, že to semnou docela slušně hodí. Zamračím se a sama se rozjedu proti němu. Takhle do sebe narážíme a celé to propukne v jeden velký zácvat smíchu, protože se k nám přidají všichni co na Autodromu zrovna jsou. Už dlouho jsem se takhle nezasmála. Od toho... incidentu... to byl můj první natolik upřímný smích!
,,OLIVIE! Ichiro!" křikl na nás někdo. A kdo jiný než Toshiro s Davidem. Ne přiliš nadšeně jsme vylezli z autíček a došli k nim. Toshiro nevypadal nadšeně a David taky ne. Jen Ichiro se tlemil jak měsíček na hnoji. Nedivím se mu je to tady super! Prostě boží.
,,Hele je fajn, že se bavíte, ale my chcem taky!" pousmál se David. Toshiro jen přikývl a když se Ichiro chystal opět mě chytit za ruku a nejspíš někam odtáhnout postavil se Toshi před něj.
,,Co si takhle zasoutěžit?" navrhne Ichiro a pohodí hlavou směrem ke stánku, kde se míčkem shazují plechovky. Ani se nenaděju a už tam stojíme. Kluci si každý vzali jeden míček a snažili se trefit do pyramidy z plechovek.
První zkusil štěstí Ichiro. Napřáhl se zamával rukou jakoby chtěl někoho přivítat a až pak hodil. Podařilo se mu shodit všechny, hrdě se usmál a převzal si výhru, kterou tvořil plyšový pejsek. Musela jsem se tomu zasmát, vypadal komicky.
Druhý šel Toshiro. Ten se ani nenapřahoval, jen si povzdechl, zamumlal cosi ve stylu: ,,To je lehký." a hodil. Schodil všechny, ale míček se odrazil a on ho stihl tak tak chytit. Musela jsem mu zatleskat - já bych ten míček nechytila. ,,Liv..poď mi něco vybrat." zamumlal když vracel míček. Přikývla jsem a prohlédla si všechny plyšáky co tam byli. Nakonec jsem, ale ukázala na pandu. Toshiro si ji převzal a pak ji podal mě. ,,Krásný plyšák pro ještě hezčí kamarádku." usmál se a já od něj pandu opatrně převzala. Toshiro je tak hodný a ten jeho úsměv a jiskřící oči, kdykoli se na mě podívá, je to tak...,,Fajn..teď já.." přerušil moje myšlenky David a hodil míčkem. Přestala jsem koukat na Toshira a zaměřila se na plechovky. Jedna zůstala stát, takže dostal klíčenku a nabídku na dalši pokus. Odmítl a otočil se.
,,Kam jdem teď?" zeptal se a všichni se podívali na mě. Pokrčila jsem rameny, ale pak jsem viděla stánek s hrou kterou jsem milovala jako malá. Házíte šipky na stěnu s balonky s vodou a když se stefíte hned na poprvé do červeného balonku máte vy a váš kamarád jednu atrakci zcela zdarma.
Ukázala jsem tedy na tenhle stánek a kluci kývnuli.Toshiro mi - ano mě - zaplatil jednu šipku a já jsem teda hodila. *BUM* balonek praskl! A červený! ,,Blahopřeji! Vy a váš sexy přítel jdete na horskou dráhu." usmála se paní za pultem a já ztuhla! Já + jeden z kluků + horská dráha = velký problém.
Zakroutila jsem hlavu a jeden lístek jsem podala Toshirovi a druhý Ichirovi - Stáli nejblíž. ,,Ehm..ne..já na horskou dráhu taky ne.." zamumlal Toshiro a vrazil lístek do rukou Davidovi.
,,JOOOO!!! Bude srandá!" vypískl Ichiro a už táhl Davida za límec k horské dráze. Zase jsem se musela zasmát. Bylo to k popukání.
,,Takže..ty nemáš ráda horské dráhy co?" zeptal se Toshiro. Vzala jsem do ruky blok a tužku, abych mu mohla odpovědět.
'No..ja se bojim víšek..'
Pokrčila jsem rameny a on se jen krátce zasmál. Pak následoval dlouhý pohled z očí do očí. ,,A co si večer zajít na karaoke. Jen tak poslecnout nějaký songy no a...jen tak víš." podrbal se na zátylku. Byl nervózní, ale proč?
'Moc ráda si s vámi zajdu na karaoke, alespoň mi budete moct něco
zazpívat.'Napsala jsem na papír a on se nejistě pousmál. ,,Jasně...MY...tak jsem to myslel..půjdem všichni." zamumlal.
Trochu jsem to nechápala. Myslím že mi něco uniká, ale ani zaboha nevím co. Ale radši to nechám být, Bůch ví co by se stalo, kdybych přišla na něco co bych nikdy vědět nechtěla.
V tichosti jsme pak počkali, až se vrátí z horské dráhy, abychom jim mohli říct o tom nápadu s karaoke.
,,To je super!" vypískl Ichiro a David jen přikývl. ,,Už vím co ti zazpívám! Bude to super! Prostě super!" mluvil dál a nikoho nepouštěl ke slovu. ,,Bude to taková bomba, že se z toho posadíte na zadek!"
,,Budu hádat zazpíváš Proměny společně se servírkou jako posledně." uchechtl se Toshiro.
,,Jmenuje se Lindy a je to moje přítelkyně tak bacha jasný!" vykřikl Ichiro a Davidovi až zaskočila cukrová vata. Toshiro jen vykulil oči a zalapal po dechu. Já jen nechápavě těkala pohledem z jednoho na druhého.
,,P-přítelkyně?!" vykoktal Toshiro.
,,Jo...chodíme spolu už půl roku ty imbecile!" zamračil se Ichiro a podíval se na mě. ,,Jdeme Oli...určitě si s Lin budeš rozumět. Kdysi taky nemluvila, protože ji to jeji otec zakazoval když byla malá a hrozně se bála. Pořádně jsem ji objal a začal se s ní kamarádit...no uvidíš všecno ti povykládá." mluvil na mě Ichiro, zatím co mě vedl nejspíš k budově kde je karaoke.
Takže Ichiro má přítelkyni a tak..mile seke mě chová protože už to zažil s Lindy? ,,Víš bojím se o tebe...a mám tendenci tě chránit, protože nechci aby se opakovalo to co zapříčinilo tvoje nemluvení..ať už to bylo cokoli.." vypadlo z něj po chvíli a úplně mě to překvapilo. ,,Jsi jako moje malá ségra o kterou se musím starat." usmál se a pokračoval v cestě.
To je milé! Moc milé! ,,Takže..můžu tě považovat za svou malou ségru?" zeptal se. Bez váhání jsem přikývla a ohlédla se za klukama. Šli kousek za námi a o něčem si povídali, bohužel, ze rtů odečítat neumím...Proto jsem se otočila a šla vedle Ichira dál směrem karaoke bar..
Tak, Kapitola trochu o ničem, ale v příští už určitě něco zajímavějšího bude...pokud se mi to tam vleze... :)
Doufám, že se vám kapitola líbila a že věnujete vteřinku k napsání názoru na našeho roztomilého Ichira, šedookého Toshira nebo ochranářského Davida :)
Ale to jen pokud se vám bude chtít...a jelikož je škola...tak brzo propukne škola i tady..a tam naše Olivie potká další milou tvářičku..:) ale vic neřeknu..smůla že? :)
No a to co se stane s Olivii se mi sem nevešlo... mno...snad to bude v příští kapitole... no .. uvidíme. :)))
VOTE&COMM potěší a nakopnou.
ČTEŠ
Real Me [CZ] (Rok vydání - 2018)
Short Story*Jedna se o starší příběh co měl nápad, bohužel nemusí mít tak nápaditý konec. Nestydím se za jeho vydání a nehodlám ho opravovat, protože patří k mým lepším začátkům.* Olivie je obyčejná 18 letá dívka, co chodí na obyčejnou dívčí školu v Londýně. N...