Real Me [CZ] (Rok vydání - 2018)

Kapitola 22 - Samuel

OLIVIE:

Pocity mísící se jeden do druhého zastiňovali Oliviinu mysl rudými hedvábnými šátky a zatím co její záda jsou na tvrdém chladném povrchu dveří její předek je tisknut k pevné hrudi Denise, který stále okupuje její rty a skoro ji nenechá nadechnout se a nabrat tak potřebný vzduch. Jeho zvědavé ruce zatím putují po jejích bocích k jejímu pozadí kde se příliš rychle zabydlý a zvědavě jej prozkoumavájí pohmatem. Co to tu právě dělá? Je to dobře? Měla by se nechat takhle ovládat?

Teď je to jiné než tehdy, teď je to chtěné, příjemné..vjede mu rukou do vlasů a jemně za ně zatahá. Je to stoprocentně jiné než tehdy.

,,Říkám ti nehýbej se ty malá mrcho" křikl na ni a přitlačil ji na stěnu kabinky dámských záchodků, které mají v kině. Svíjela se a snažila se dostat z jeho krutého sevření jejích rukou. Nešlo to. Bylo to skoro nemožné, po tomto bude mít na rukou jistě otlačené rudé kruhy, které se později změní v nafialovělé a bolestivé modřiny. "NE!" vyjde z jejích úst tichý výkřik utlumený jeho rty, jeho nechutnými rty, které se snaží ji umlčet. Z očí ji vyhrknou slzy, které se jedna za druhou kutálejí po jejích tvářích, kolem pevně zaťaté čelisti, která má zabránit tomu aby se jeho jazyk dostal do její pusy.

Jeho až příliš zvědavé ruce se jí sunou po bocích níž a snaží se strhnout z ní podzimní bundičku, která zatím brání aby se dostal dál. Sebere odvahu, povolí čelist a jen co má příležitost kousne ho do jazyku, který ji tak vehementně strká do úst. On sykne a odtrhne se od ní. Kopne ho do rozkroku a on od ní odstoupí o krok dozadu. Když se on napřahuje k další facce vyklouzne z kabinky a dostane se i ven ze záchodků do haly. Ví, že jde za ní, slyší jeho kroky, proto se rozbíhá. S očima plnýma strachu a s hlasitým křikem o pomoc vybíhá z prázdného kina a běží pryč, rychle někam kde ji pomohou. Ovšem všechno ztěžuje noc a všude přítomná tma...

Jakoby ji právě někdo sebral půdu pod nohama a ona se zděsila toho jak padá vykulila oči a napřáhla ruce dopředu aby se zachytila Denisových ramen. Vzpomínka je v tu chvíli tam ta.

Ve skutečnosti ji nebyla vzata půda pod nohama, ale opěra jejích zad, tedy dveře, které se s trhnutím otevřely a ona by tak skončila na zami, kdyby ji Denis nezachytil za boky a nezastavil ji pár centimetrů nad zemí. Zmateně se dívala do Denisových očí. Nebyla jediná kdo byl překvapený. I Denis koukal poněkud vyjeveně. Postavil ji a pak zvedl hlavu ke dveřím. Překvapení z jeho očí přímo srší.

"Same?!" pronese Denis torchu nasupeným tónem a donutí tak Olivii nasměrovat její pohled rovněž směrem ke dveřím. A tentokrát je pocit deja-vu dvojnásobný.

Její oči nejprve zaregistrují dokonale vypracované svaly na holé hrudi a teprve potom se střetnou s tázavým pohledem dvou zelenkavých očí do kterých spadají delší hnědé vlasy.

"Denisi čo to tu stváraš?" zazní jeho medový hlas směrem k Denisovi no jeho oči se stále vpíjí do Oliviných. "A kto je tvoja priatielka?" zářivě se na Olivii usměje a teprve potom se podívá na Denise. Oba mluví tím jazykem. Jsou tedy ze stejného města? Vesnice? Země?

Denis si Olivii přitáhne za pas k sobě a trochu se zamračí. "Ano..MOJA priatielkyňa. A vola sa Olivia!" klade důraz na slovo 'moje' a aj tenhle trochu majetnický přístup Denise ji jistým způsobem pohladí po duši.

"Oh..to mňa ťaší zlatko, ja som Samuel, ale volaju ma Sam..." odmlčí se "A keby ťa nahodou Denny omrzel tak ja som k dispozicii ako odreagovanie." dopoví a Olivii přijde na mysl to jak by mohlo takové odreagování vypadat. Nakonec nad tím zakroutí hlavou a zadívá se do země, to ale dělat neměla, jak se později ukázalo byl to velice zlý nápad vzhledem k tomu jak tam Samuel stojí jak ho pán bůh stvořil - tek kluk se fakt nemá za co stydět lidičky.

Oliviiny tváře se barvý do nachova a Samuelův úsměv se o dost rozšíří. On si to ještě užívá! Už se mu nemůže dívat do tváře a nemůže ani na zem, protože by stále viděla víc než by chtěla. Proto se otáčí zády k Samovi a čelem k Denisovi. "Idiot!" odfrkne si Denis "Hoď na seba niečo!"

"Neviem prečo nemám sa za čo stydieť." odpoví mu na to Sam a jde poznat, že si z toho rozhodně nedělá těžkou hlavu. Stejně na sebe, ale nakonec hodí župan, aby se tedy neřeklo. Nezapomene si u toho těžce povzdechnout.

Olivii přijde jakoby to dělal schválně a ne..ono to tak určitě je. Baví ho jak ji přivádí do trapných situací, cití na zádech jeho pohled a vadí ji. Jakoby ji tak svlékal očima a ona si připadala zvláštně. Nebýt tu Denis asi by byla rudá jak rajče a rozhodně ne takhle v klidu, no přítomnost jeho pevné hrudi v těsné blízkosti té její ji dodává pocit jistého bezpečí.

,,Láskooo! Já čekám!" ozve se zpoza Samuela a ten rázem nabere torchu bělejší barvu když se Olivie zaraženě napřímí a pootočí hlavu ke dveřím. I Denis zpozorní oběma je totiž hlas důvěrně známý, až přiliš známý!

"Same, ty tu si s.." začne Denis, ale nedopoví, to už se totiž ve dveřích objevuje další siueta, tentokrát zabalená v dece, takže naštěstí není moc vidět. No překvapení v Oliviině a Denisově tváři nelze skrýt. Ani jeden zjevně nečekal, že tam najdou zrovna jeho!

Sečteno podtrženo tohle je momentálně všechno z dnešní Kapitoly.

Já vím, že hodně meškám, ale měla jsem hodně práce a nestíhala jsem, ještě dnes ráno měla tahle kapitola jen 18 slov vážení.

MOC SE OMLOUVÁM
za tohle spoždění!

Tak a kdo si myslíte, že tam stojí? Hmm? Koho by jste si tak tipnuli co?

DĚKUJI
za
VOTE&COMM

Zatím
Pac a Pusu

Vaše
SweetyBlue15