Real Me [CZ] (Rok vydání - 2018)

Kapitola 6 - Výlet do Zoo

OLIVIE:

Co to vlastně dělám za hlouposti? Stojím nad spícím klukem a rozplývám se nad tím jak je krásný v půl sedmé ráno. A jakoby toho nebylo málo on je polonahý a já .. já už mám sice džíny a tílko, ale to nic nemění na tom, co tady provádím. To je přece .. proč tou rukou neucuknu? Proč stále putuje k jeho tváři? Nedokážu ji zastavit.

Dotkla jsem se! Jeho tváře a on otevřel oči. Ty překrásné oči - Ne takhle nesmím uvažovat! - ucukla jsem, ale on mě za tu ruku chytil. Drží mě za ni! Co.. co mám dělat. Blok zůstal na druhé straně pokoje a ještě ke všemu nevím jakou výmluvu bych použila. ,,Olivie...já..já usnul?" zeptal se poněkud zmateně. To mu nepřijde divné, že jsem na jeho straně pokoje? Jen kývnu. On pustí moji ruku a usměje se. ,,Díky za probuzení, málem bych zaspal vílet!"

Tentokrát jsem nasadila nechápavý výraz já. O čem je tu k sakru řeč? Nejspíš tu otázku z mého výrazu vyčetl - sláva nemusím pro blok a tužku. ,,Jdem přece do zoo! Bude sranda!" zazubí se David a vstane. Musím tedy nadzvednout hlavu, abych mu viděla do obličeje. Stále nechápu! Chce říct, že v areálu týhle školy je i Zoo?!

,,Je sice malá a omezená jen na vlky, lvy, tygry, pumy a gepardy, ale stále to považujeme za zologickou zahradu." pokračuje David. ,,Myslel jsem, že by se ti takový výlet mohl líbit." dodal. ON myslel? Počkat! Teď mám nejmíň milion otázek.

,,Ichiro a Toshiro tam jdou taky. Jen trochu později. Máme se sejít u výběhu se lvy." zamumlal ještě, skoro to vypadalo, že jejich přítomnost se mu dvakrát nezamlouvá. Ale stále nechápu proč mi o ničem neřekli? Co je to za hloupost - Davide, co máš v plánu?

,,Liv, byde sranda!" udělal smutná očka a já tedy přikývla. Moc se mi tam nechtělo, ale stejně nemám co dělat. Mohla jsem prozkoumat trochu Hillbrook - v mítech, která se nacházejí v areálu školy. David se pousmál a napřáhl ruce, aby mě objal, ale já sebou zase cukla. Byl to reflex. U Ichira to nebylo takové, ale teď...

,,Ehm..aha...promiň.." zamumlal David a s posmutnělým obličejem šel do koupelny.

Co jsem to zas...ale proč? tentokrát jsem svou reakci zkrátka nechápala. O co tady jde. Nechápu to, je to divné, prostě moje mysl chtěla aby mě objal, ale tělo se bránilo. Nechápu to! Co se semnou děje?! Vrátila jsem se na svou stranu pokoje a vzala si do ruky svou kabelku. Hodila jsem do ní mobil, peněženku a čistý blok s náhradní propiskou. Ten z části popsaný jsem si vzala do ruky.

,,Liv. Jestli jít nechceš tak nemusíme...." ozval se za mnou hlas Davida. Trhla jsem sebou, vylekal mě. Docela se divím, že jsem nevykřikla. Otočila jsem se na něj a jen se usmála. Ukázala jsem mu na kabelku a pak na dveře. On jen přikývl a šli jsme.

* * *
Po asi patnácti minutové cestě, při které neprobíhal žádný rozhovor, jsme konečně dorazili do zoo. Nebo spíš, před vchod do Zoo. Přistoupili jsme k pokladně a David nám objema koupil lístky. Pak jsme prošli dovnitř.

Zoo tu byla opravdu malá, sotva jsme vešli měli jsme výběhy přímo před sebou. Mezi nimi vedla úzká cestička, tak akorát pro dva lidi, a točila se kamsi za roh. Všude tu byla spousta zeleně a jelikož jsou ještě prázdniny, tak i celkem dost lidí. ,,Ehm...jdem ne?" pobídne mě David a vytrhne mě tak z rozjímání o tomhle místě - přikývnu a pomalu se vydám po jeho boku po cestičce. Po chvíli jsme narazili na malý domek s nápisem: Lanové centrum.

,,Zkusíme to?" zeptal se mě David a já chtěla zakroutit hlavou, že to není třeba. Ale místo toho jsem kývla na souhlas. Moje mysl a pohyby těla se v poslední době nějak nechtějí dohodnout.

,,Super!" zazubil se a vydal se k domku. Kde už se na nás usmívala taková ta klasická Barbie ve značkovém hadru, který si říká šaty a s blond loknami ve dvou culíčcích - hraje si snad na dítě.

,,Zdravím, jdete vyzkoušet naše lanové centrum? Ano? To je dobře. Tato spletice překážek končí až u výběhu se lvy a vy se tak můžete projít nad hlavami všech zvířat. Přejete si instruktorku jako dopravod nebo to zvládnete sám pane?" spustila jako básničku a při poslední větě vypla hruď a stáhla zadek. Nezapoměla ani na přitroublý úsměv a zamrkání. Ten pohled se mi hnusil, když mu nandávala postroj, vsadila bych se, že šahala i na jeho.... při té představě se mi do tváří nahnala krev. Otočila jsem se tedy zády a zahleděla se na procházející lidi. Když v tom jsem na rameni ucítila čísi dotek. Zase jesem sebou škubla a až pak se otočila. Byl to David, kdo taky jiný, ale neměl na sobě postroj. Rozmyslel si to snad. Podívala jsem se na domeček lanového centra - Barbie mě přímo vraždila pohledem.

,,Jsi v pořádku? Červenáš se.." zamumlal David s ustaraným výrazem ve tváři. Rychle jsem nahmatala v kapse blok a tužku a snažila se rozklepanou rukou zase něco napsat.

'Jo. Jsem v pohodě.'

Napsala jsem a dala mu to přečíst. On ale jen zavrtěl hlavou. ,,Liv...ty se klepeš! Ty..ty se mě.. bojíš?" hlas se mu při tom slově zlomil. Zavrtěla jsem hlavou, nebojím se!

,,Promiň mi to.." tak tohle zašeptal, ale proč šeptá? Nic mi tu nehraje! ,,Omlouvám se.." dodal..

,,OLIVIE!!!" zaječí najednou kdosi v dálce a David se okamžitě otočí tím směrem. Trochu se zamračil a sledoval běžícího Ichira a za ním se loudajícího Toshira. Já byla trochu.. no zmatená! Za co se sakryš omlouval?

,,Ichiro?! Toshiro?!" zamrmlá David. ,,Jste tu brzo.." dodá po chvíli. Co mi ti tři sakra tají?"

,,Jdeme totiž do lunaparku! Na Horskou dráhu a OLIVIE jde s náma!" vypískne Ichiro, chytí mě za ruku, ale ne tak jako kamarádku, proplete si semnou prsty. Vyjeveně na to zírám a David s Toshirem taky.

,,Ichiro, okamžitě.." začne nasupeně Toshiro. ,,Ji pusť!" přidá se David. Ichiro je, ale nevnímá a táhne mě za sebou. To držení se za ruce, vysmátý Ichiro....

Ahojdá bachordá! Hm...už se blížíme k onomu super okamžiku kdy Olivie.... Ne nic vám neřeknu.. :P... :DD

Uvidíte samy..

Co na příběh jinak říkáte? Moc mě to zajímá.. :D To jako fakt.. :D

Nemám co dodat. Takže.