Real Me [CZ] (Rok vydání - 2018)

Kapitola 23 - "Chci jet domů."

OLIVIE:

Ticho, napjaté a naprosto nesnesitelné tich vládlo mezi těmito čtyřmi lidmi a nikdo se doposud neodhodlal ticho přerušit.
Až se k tomu nakonec odhodlala právě Olivie.

"Ichiro?!" pronese nechápavě a zadívá se do rudé tváře malého blonďáčka.

"Olivie..em." zamumlá Ichiro a sklopí pohled k zemi. Musí se cítit hodně trapně, ale vždyť nemá proč, je to naprosto normální ne? Jediné co nechápe je, proč je Ichiro tak najednou zamlklý, Samuel tak tichý a Denis tak rozzuřený, není na tom nic špatného..

Připadá si zmatenější než obvykle a to ani netuší, že překvapení ještě není celé. Ovšem to zjistí velice rychle když se vedle ní ozve nasupený Denis:

"Same, ale tohle nepůjde...měli jsme dohodu!"

Dohodu? pomyslí si Olivie a sjede Denise i Samuela pohledem. Teď to nechápe dvojnásob. "Jakou dohodu? Pronese s Ichirem sborově. I on se totiž zřejmě ztratil v bludišti nepochopení. Samuel se ušklíbne a podívá se na Olivii.

"Neřekl ti to?" odmlčí se a znovu se podívá na Denise. "Víš já jsem si tohohle maňáska předělal když sem přišel a dalo mi to velkou práci dostat ho do postele...někdy ti to budu vyprávět...no a pak si se objevila ty a on se probral z okouzlení. A já se ho odmítl vzdát jen tak, takže jsme si dali dohromady dohodu. Já slíbil že s nikým nebudu spát než se to vyřeší no a on měl týden na to se s tebou vyspat, o což mu vlastně šlo už předtím. To je celé, viď brouku." mrkne Samuel na Denise a ten se na něj jen mračí.

"Zmlkni Same! Porušil si ji takže je všechno tvoje vina!" vyštěkne na něj Denis a Ichiro pomalu zacouve do pokoje, zřejmě se obleknout aby mohl zmizet, soudě z jeho vyděšeného výrazu už chtěl taky zmizet.

Olivie je z toho přívalu nových informací v šoku. Opravdu mu tak snadno naletěla? Uvěřila a zklamala se! Podívá se na Denise a bez varování mu ušetří fakt velkou facku. "KRETÉNE!" zaječí na něj a do očí ji vyhrknou slzy. Jak mohla být tak blbá a po tolika letech kdy se měla na pozoru naletěla hned na první možnou mucholapku.

Aniž by čekala co se stane dál nebo biť jen na odpověď tak se sebere a s hlasitým prásknutím dveří opustí tenhle byt. Rázným krokem si to míří rovnou k výtahu. "Olivia!" slyší za sebou, ale nechce s ním mluvit, nemá náladu ani sílu něco řešit. Proto zaleze do výtahu a několikrát po sobě stlačí tlačítko s číslem svého patra, jakoby chtěla urychlit zavírání dveří, musí se dostat pryč. Už ve výtahu vytahuje mobil a vytáčí číslo, teď potřebuje jeho pomoc.

'Olivie? Co se děje?"

Jen co zaslechne Rossův hlas rozpláče se na celé kolo.

'Olivie! Ty pláčeš co se stalo?'

Ozve se starostlivý a zároveň naléhavý hlas jejího bratra z telefonu.

"Chci jet domů! Co nejdřív chci odsud pryč!" dostane ze sebe Olivie přes vzlyky.

'Dobře, sbal si svoje věci a přenes je do haly...snad ti někdo pomůže, nebo to netahej.. za hodinu jsem u tebe a pojedeme domů, ségra. S našima to zařídím!'

Pronese Ross klidně a Olivie ze sebe dostane jen rozklepané: "Děkuji." pak hovor ukončí a opustí kabinku výtahu, okamžitě zapadne do svého bytu a začne bezmyšlenkovitě balit svoje věci do dvou velikánských kufrů, se kterými přijela. No po dobalení zjišťuje, že s kufry ani nehne a to má čekat dole v hale.

Kousne se do rtu a znovu čepne telefon, kde v kontaktech vyhledá ještě jedno číslo. Zhluboka se nadechne a stiskne 'volat'.

Zvoní to a ona trpělivě vyčkává, když se však v telefonu ozve hluboký chraplavý hlas Davida okamžitě dá telefon od ucha pryč a hovor ukončí. Přitom dál civí na teď už potemělý display mobilu.
'Co jsem to..' pomyslí si, ani si není jistá důvodu proč to vlastně zavěsila.

Když se tedy pokojem rozezní písnička Holiday od Green day hodí leknutím mobil na postl vedle kufrů až potom se nakloní aby vyděla kdo jí to volá. Tajně přitom doufá, že volá Ross, jenže moc dobře ví kdo to je.

Na dotykové displaji teď svítí zelené tlačitko 'přijmout hovor', červené 'odmítnout hovor' a nad nimi velkými písmeny jméno volajícího, kterým je v tuto chvíli David. Písnička už dohrála do poloviny a on stále ještě trpělivě čeká než mu to Olivie zvedne, ta však místo aby hovor přijala ho odmítne. Trochu si oddechne když se ozve znovu zvonění a zjistí, že tentokrát je to už Ross.

"Ano?"

'Jsi nahoře?'

"Ano"

'Dobře jdu za tebou!'

Po tomto hovor ukončí a Olivie zůstane civět na telefon, dnes už po druhé. Pro jistotu ho vypna, aby se nemusela zaobírat případnými hovory od Davida, který asi teď musí být taky zmatený. No od té chvíle co ho vyhodila z nemocnice a zůstala tam s Denisem s ním nepromluvila ani slovo, vlastně se spolu pořádně nebavili už od večere s karaoke. A no cítila se zvláštně když na něj myslela, to co se stalo s Rebekou ji bolelo a nedokázala si to vysvětlit.

Když byla s Denisem tak si myslela, že odmítala všechny kvůli tomu, že milovala jeho, ale teď si tím není tak jistá. Co by se vlastně stalo když by se s Denisem opravdu vyspala? Odkopl by ji jak to říkal Samuel? A proč se tedy tak snažil získat si ji zpět, proč to nevzdal když byl s někým jiným? Bože! Byla tak naivní!

Schovala si hlavu do dlaní a povzdechla si. To už se zase rozřinčel zvonek na dveřích. Zvedla se a nakoukla do kukátka. 'Ross.' znovu si oddechla a otevřela mu dveře.

"Olivie co se stalo? Chci to vědět, řekni mi všechno, uplně od začátku!" spustí hned Ross a táhne ji do obýváku.

"A neuletí nám letadlo?"

"Letí až za dvě hodiny..máme čas.." zamumlá Ross a usadí se na gauč. Olivie si sedne naproti němu do křesílka a zhluboka se nadechne.

"Dobře, ale je to trochu složitější.." začne Olivie opatrně a pak už se pomalu rozmluví, nevynechá jedinou událost, od momentu v knihovně až po odmítnutí Davidova hovoru vyklopí všechno. Ví, že Rossovi může věřit, on ji nikdy nezradil!

Zdravím vážení! Vím asi už to není tak zajimave jako na začátku no snažím se.

Taky můžu říct, že se pomalu plazíme ke konci. Ale opravdu velice pomalu :P

Snad se vám kapitola líbila a utrousíte pro mě nějaký ten VOTE nebo COMM.

Kapitolu bych chtěla věnovat tomu kdo utrousil u minulé kapitoly komentíček. :)

A taky chci upozornit na můj nový příběh s názvem Ranč.
Budu moc ráda když se na ten prozatím jen Prolog třeba přečetli :)
Teprve dneska jsem ho tak nějak sepsala dohromady, ale v mysli jsem ho měla už dlouho. :D

Tak zatím PAC a PUSU
vaše

SweetyBlue15