My life with the Walter Boys (CZ translation)

6. kapitola: Obleč se!

---editováno 12. září 2017---

Po ranním běhu jsem se šla do kuchyně nasnídat, dřív, než ostatní vstanou. Nejlepší způsob, jak se vyhnout pohromám podobným včerejší večeři, pomyslela jsem si. Samozřejmě, že můj plán selhal. Paní Walterová seděla u stolu ve svém měkkém, růžovém županu, srkala ranní kávu a četla si. To ale nebylo všechno. Byl tu i Isaak. Stál u kuchyňské linky jen v boxerkách a spokojeně žvýkal bagel. Jediná věc, na kterou jsem se zmohla, bylo stát tam a zírat na něj jako idiot.

"Ránko, Jackie," vykřikl s pusou plnou bagelu. Znovu jsem cítila, jak mi tváře polévá horko. Proč musel mít každý z těchto kluků perfektní břišáky?

"Um, čau, Isaaku," pozdravila jsem stydlivě. Při zvuku mého hlasu vzhlédla Katherine od knížky mým směrem.

"Isaaku! Běž se obléct, proboha! Teď máme v domě děvče!" vynadala mu.

"Ale ty jsi taky holka a nikdy ti to nevadilo," zakňoural Isaak. "Navíc, Jackie to nevadí, že, Jackie?" zeptal se a vrhl na mě krátký pohled.

Co jsem mu na to sakra měla říct? Oh, bože, Isaaku, zbožňuju pohled na tvoje polonahý tělo? Jako kdyby potřeboval zvýšit svoje už tak dost vysoké ego. Místo toho jsem odpověděla tak, jak by odpověděla každá chytrá holka na mém místě.

"Um..." zakoktala jsem se, pohledem těkajíc z jednoho na druhého.

"Vidíš, teto Kathy, Jackie to nevadí," odporoval tetě.

Vtipné, že si nepamatuji říkat nic ani vzdáleně podobného.

"To teda vadí, mladý pane," odporovala Katherine. "Běž se obléct, nebo tě nahoru odtáhnu sama."

Katherine si dala ruce v bok. V ten moment nakráčel do kuchyně Alex. Taky na sobě neměl nic než boxerky. Když si mě všiml, zrudl.

"Bože, promiň!" vykřikl a utekl pryč.

"Vidíš? Přesně tak by ses měl chovat v přítomnosti krásné dámy - stydět se!" pokračovala výchovně Katherine.

"Teto Kathy, Jackie je možná sexy, ale za tohle bych se nikdy stydět nemohl," řekl Isaak s prstem ukazujícím dolů na své tělo.

"Isaaku Walteře!" pronesla, pohrozila prstem a udělala krok k němu. Isaak se smíchem odešel z kuchyně, ale ještě na mě stihl mrknout. Nevím přesně proč, ale začervenala jsem se. Možná to bylo proto, že mi Katherine lichotila, anebo možná proto, že s ní Isaak souhlasil.

***

Poté, co se všichni osprchovali, nasnídali a dopsali na poslední chvíli úkoly, nás všechny paní Walterová vystrkala ze dveří.

"Vyčistil sis zuby, Lee? Neloudej se, Cole! Honem, všichni do školy!" povykovala Katherine z terasy. "Jen ať Jackie nepřijde pozdě hned první den, nebo se budu zlobit!"

Kluci hodili svoje tašky na korbu starého náklaďáčku a začali se skládat dovnitř. Pozorovala jsem je z okraje příjezdové cesty a měla pocit, že se dívám na roztomilou scénu z nějakého filmu. Všichni byli tak sví a já měla pocit, že mezi ně nezapadám. I ten náklaďáček měl svou vlastní osobnost. Když býval nový, byl nejspíš jasně rudý, ale stářím a počasím se ošoupala do zašle červené. Jedno boční zrcátko chybělo a přední světlomet byl rozbitý. Dumala jsem, jak s tím vůbec můžou vyjet na silnici.

Danny, kterému chystání se do školy trvalo nejdéle, vyběhl ze dveří a snažil se vyhnout matčiným radám. Hodil klíčky od auta Colovi, který si sedl za volant. Nemusela jsem být žádný génius, aby mi došlo, že mu bylo přiděleno řízení. Po chvilce mi došlo, že auto bylo plné. Danny, Isaak a Alex vzadu, zatímco Cole, Lee a Nathan seděli vepředu.

"Um," začala jsem nejistě, stále na trávě, "kam si mám sednout já?"

"No, vždycky tam můžeš dojít pěšky," odpověděl mi Lee sarkasticky.

Potlačila jsem ukrutnou potřebu na něj vypláznout jazyk, tak moc mě vytáčel. Díky bohu za Nathana, nebo bych nejspíš opravdu musela pěšky.

"Neboj, Jackie. Vmáčkni se dopředu. Všichni jsme krásní a hubení" vřele se na mě usmál ze sedadla spolujezdce skrz okýnko.

"Nathane, viděls Leeův špek? Poslední dobou se moc cpe čokoládovým koláčem tety Kathy," poškádlil Isaak svého mladšího bratra.

Lee něco nesrozumitelně zabručel a zkřížil si uraženě ruce na prsou. Nevypadal zrovna nadšeně, že musí sedět vpředu se mnou, ale já otevřela dveře a vmáčkla se dovnitř.

Dojet do školy nám zabralo asi dvacet minut. Cestou jsem se dozvěděla něco málo dalšího o povaze kluků. Sečteno a podtrženo, byli jako parta holek a pomlouvali snad ještě víc. Nejprve v autě bylo ticho, nejspíš kvůli mé přítomnosti, ale brzo se kluci uvolnili a skoro zapomněli, že tam vůbec jsem. Mluvili o tom, kdo se dostane do jarních sportovních týmů a kdo ne. Potom řešili, co by si měli obléct na party, kterou někdo pořádal v pátek večer a kdo všechno tam bude. Ale nejvíc se bavili o holkách: která je milá, která nosí nejlepší parfém a která má největší prsa.

Bylo to nejděsivějších dvacet minut mého života. Ne proto, že by Walterovi byli nějak děsiví, ale proto, že mi došlo, jak málo toho o klucích vlastně vím. Byla jsem úplně v háji.