My life with the Walter Boys (CZ translation)

52. kapitola: Placák

"Zmáčkla jsi špatné patro," zamračil se Kevin, když jsem zmáčkla 8. palubu místo 10.

"Ne, nezmáčkla," zazubila jsem se na něj, "jenom si uděláme takovou malou zajížďku."

Jakmile se kolečko s číslem 8 rozzářilo oranžově a dveře výtahu se s cinknutím otevřely, rychle jsem vystoupila. Kluci mě nejistě následovali, rozhlížejíc se kolem sebe, po elegantně vymalovaných zdech.

"Co děláme na patře s apartmá?" zeptal se mě s vyvalenýma očima Nate, "nemají tady náhodou ochranku a tak?"

Kevin se kamarádovi vysmál: "No, ochranku mají vlastně na každém, blbečku."

"Jenom si rychle potřebuju vzít z pokoje," řekla jsem a vytáhla si z plážové tašky kartu od pokoje.

"Páni, vaši musí být v balíku!" hvízdl překvapeně Kevin.

Pokrčila jsem rameny: "Jo, něco takovýho." Spíš BYLI v balíku.

Jen co na zámku bliklo zelené světýlko, otevřela jsem dveře a přes rameno klukům řekla, aby si udělali pohodlí. Kevin s Natem se nadšeně uvelebili na gauči před obří televizí, a tak jsem jim ukázala hrací systém.

Kyle za nimi tiše postával. Možná mu byla velikost pokoje nepříjemná?

Popravdě, čekala jsem, že Kevin s Natem budou mít pokoje na 8. palubě taky, ale asi to ode mě byla blbost, předpokládat, že každý z Kalifornie má peníze. Rozhodně jsem je sem nevzala proto, abych je ohromila, ale hádám, že to pomohlo.

Jen na Kylovi mi prostě něco... nedokázala jsem ten pocit popsat. Vzhlédl a zadíval se na mě. Já se na něj usmála, aby si nemyslel, že jsem divná, když ho tak pozoruju.

Potom, než stihl něco říct, jsem vyšla zpátky do chodby a zhluboka se nadechla. Protočila jsem rameny, abych si je uvolnila, a nervózně zvedla ruku. 

Ještě než jsem stihla zaťukat na dřevo, Will rozrazil dveře dokořán. "Oh, čau, Jackie!" vyhrkl a málem mě u porazil, jak spěchal z pokoje. Když jsem si všimla trochy slunečního krému, která mu zůstala nerozmazaná nad obočím, musela jsem se hodně usilovně snažit se nerozesmát. "Hledáš mámu?"

"Wille? Zlatíčko?" uslyšela jsem zevnitř volat Haley, "Rozmyslela jsem se. Můžeš mi donést radši čokládovou zmrzlinu?"

"Jasná věc, zlato," odpověděl jí Will a už spěchal chodbou pryč.

"Tak fajn," zamumlala jsem, sledujíc jeho vzdalující se postavu. Haleyin hlas musel způsobit, že Will úplně zapomněl, že stojím před ním. 

Pokrčila jsem rameny a vešla dovnitř. Možná to bude snazší, když tu nebude.

Haley lenošila na gauči a četla si jednu z těch příšerných knížek z letiště. Rozhlédla jsem se okolo, abych se ujistila, že ani pan Walter, ani paní Walterová, nejsou v doslechu.

Haley vzhlédla od knížky: "Ahoj, Jackie," usmála se na mě. Moc jsme se neznaly, před svatbou jsme se potkaly jen jednou, ale vždy na mě byla moc milá. "Hledáš paní Walterovou? Odešla asi před deseti minutami."

Pochybovačně jsem se kousla do rtu, přešla těch pár kroků, které mě od ní dělily, a posadila se do křesla vedle ní. "Popravdě, mám otázku na tebe," řekla jsem a moc se snažila neznít nervózně.

Věděla jsem, že žádám hodně, ale mohl by to být dobrý způsob, jak přimět Alexe s Colem žárlit.

"Oh," řekla Haley a odložila knížku, "jasně, ptej se."