My life with the Walter Boys (CZ translation)

15. kapitola: Jsi přesně jako on

Vyskočila jsem z postele, aby mě Cole nechytil.

"Raději bys měla utíkat, Jackie," zavolal za mnou, jen co jsem vystřelila ze dveří.

Ukázalo se, že Cole a já jsme v běhu stejně dobří. Možná byl rychlejší než já, ale v domě jsem se okolo nábytku pohybovala ladněji. Celou dobu, co mě honil okolo kuchyňského stolu, jsem se chichotala.

"Rychle odsud, Jackie," zavolalo na mě jedno dvojče a otevřelo zadní dveře dokořán. Nedokážu říct, jestli to byl Jack, nebo Jordan. Seskočila jsem skody z verandy a sprintovala zahradou. Cítila jsem, že mě dohání. Utíkat ven byla velká chyba a Cole mě brzo dohonil. Moje chodidla dopadala na zem víc a víc, jak jsem se snažila utíkat rychleji.

"Mám tě," zachechtal se hystericky Cole. Chytil se mojí kapuce a stáhl mě dolů. Rychle jsem se snažila vstít, ale přepral mě zpátky dolů. "Nikam nepůjdeš," zasyčel Cole nade mnou. Najednou jsem dostala strach. Colův pohled rozhodně nevypadal, jako že žertuje.

"Cole Georgi Waltere! Slez z Jackie, teď hned!" zakřičela Katherine. Cole frustrovaně zavřel oči. "Slyšel jsi mě, Cole? Teď hned!" zaječela znovu.

Naklonil se dolů a zašeptal mi do ucha: "Tohle dokončíme později."

Ukázalo se, že se Walterovi rozhodně nebáli mě potrestat. Potom, co si poslechly obě verze příběhu, pan a paní Walterovi rozhodli, že Cole i já budeme mít na tři týdny zaracha. Žádná televize a v žádným případě kamarádi. Upřímně, až tak mi ten trest nevadil. Jenom jsem byla ráda, že Cole dostal, co si zasloužil a byla jsem si skoro jistá, že se Katherine uchechtla, když vešla k němu do pokoje prohlédnout si škody.

Paní Walterová brzo ráno odvezla Alexe k doktorovi, protože se uprostřed noci probudil nemocný. Když si Cole všiml, že chybím, řekl všem, že nás vzala oba, protože mě bylo taky špatně. A oni mu věřili.

"Opravdu mě to mrzí, Jackie," řekl Nathan a posadil se na mou postel. Byli jsme po večeři a flákali se u mě v pokoji. S Nathanem jsem si byla ze všech Walterů asi nejbližší. Byla jsem ráda, že mě na začátek zaracha zabaví. "Kdybych to jen věděl."

"To je dobrý," ubezpečila jsem ho snad pomilionté. Pořád se ještě nepřestal omlouvat za to, co se stalo.

"Jsi si jistá?" zeptal se. Otočila jsem se k němu a vrhla na něj jeden ze svých pohledů. "Dobře, dobře!" zvedl ruce, jako že se vzdává. "A jenom tak mimochodem, ty fialový kytičky, co jsi mu namalovala na dveře, byly parádní."

Vybuchla jsem smíchy: "Jo, myslela jsem si, že je oceníš."

"Ne vážně, byly. Připomněly mi ty, co rostou dole u rybníku, jak jsi je sbírala na prvním běhu," řekl a usmál se.

"Jo, přesně o to jsem se snažila." Každé ráno na našem ranním běhu jsme s Nathanem běhaly kolem rybníčku obklopeném nádhernými levandulemi. Jsou tak krásné, že pokaždé, když tudy běžíme, si jednu utrhnu. "Každopádně," změnila jsem téma, "proč byl vůbec na mě Cole tak naštvaný?"

Nathan se ošil: "Alex ti to neřekl?"

"Ne, vůbec ne. Po večeři se mi tak nějak vyhýbal, když nad tím tak přemýšlím."

"Ou," řekl Nathan.

"Co?" zeptala jsem se a zpříma jsem se na něj podívala. "Co se děje?"

"Nic," potřásl hlavou.

"To je kravina, Nathane. Vím, že mi lžeš."

"Jackie, já nejsem ten, kdo by ti to měl říct."

"No tak, Nathane," dotírala jsem, "já bych ti to řekla. Prosíím?" Po pár vteřinách mých nejlepších psích očí se Nathan vzdal.

"Dobře, ale nikomu neříkej, že jsem ti to řekl."

"Jo, jasně," přikývla jsem.

Nathan se na mě ještě jednou dlouze podíval a vydrmolil: "Cole si tě zabral jako první, takže byl naštvanej na Alexe."

"Cože?" zeptala jsem se zmateně. Nathan si vzdychl a znovu mi to vysvětlil.

"Když jsi sem poprvé přijela, Cole se tě zamluvil, ale když vás včera večer s Alexem viděl, tak se naštval. Neslyšela jsi je po sobě řvát, když jsi odešla?"

"Ne!" Začínala jsem bublat vzteky. "Kdo si myslí že je?" Vyskočila jsem z postele a vyřítila se z pokoje.

"Doprdele. Jackie, vrať se. Jenom to ještě zhoršíš," volal za mnou Nathan.

Bez klepání jsem rozrazila Colovy dveře. Ležel na posteli a četl si, bez trička.

"Jo?" zeptal se Cole sarkasticky, když jsem nic neřekla. Sexy kluci by měli tričko nosit povinně, pomyslela jsem si.

"Kdo si sakra myslíš, že jseš?" zasyčela jsem na něj.

Cole se zvedl z postele a došel až ke mně. "Co tím myslíš?" zeptal se a zavřel dveře do pokoje, aby nás nikdo neslyšel.

"Ale notak, víš úplně přesně, co myslím, Cole! Jsi nechutný. Jsem člověk, víš, ne něco, co si můžeš 'zamluvit'!" řekla jsem a prsty u toho naznačila uvozovky.

"Cože?" zeptal se Cole a snažil se vypadat zmateně. Mě ale neoblafne.

"Navíc máš doháje holku, ty klučičí děvko!" řekla jsem mu a odstrčila ho od sebe.

"Pardon?" Jeho oči se blýskaly.

Ignorovala jsem ho a pokračovala. "A navíc budeš ještě řvát na Alexe, jenom proto, že jsme spolu trávili čas?"

"To není to, o čem jsme se včera večer bavili," opáčil Cole.

"Oh, vážně? Vsadím se, že kdybych za ním teď šla, řekl by mi pravdu."

"Pochybuju, že s tebou chce mluvit," ušklíbl se Cole.

"Jo, jasně," naštvaně jsem vyštěkla.

"Ne vážně. O tom jsem s ním včera mluvil, jak hroznej člověk jsi. Slíbil mi, že s tebou už nepromluví. A co jsi dneska udělala je jen důkaz."

"Nevěřím ti," řekla jsem a snažila se nemyslet na to, jak se na mě Alex po večeři vykašlal. Já a špatný člověk? Kde se to bere? Možná, že jeho náhlá změna chování je Kellyina zásluha?

"Jen se přesvědč sama," usmál se Cole a otevřel mi dveře.

"Fajn!" vyjela jsem na něj a oddupala chodbou, naštvaná ještě víc než předtím.

"Kdo je to?" zavolal Alex z pokoje, když jsem zaklepala.

"Já," odpověděla jsem. Na chvilku bylo ticho a pak se dveře otevřely, ale jen malinko.

"Co chceš?" zeptal se Alex, ale držel dveře tak, abych nemohla dovnitř.

"Můžu si s tebou jenom popovídat?" zeptala jsem se.

"Teď ne, mám spoustu práce."

"A s čím asi tak? Celý den jsi byl nemocný."

"Právě. A proto musím dohnat školu," odpověděl a pokusil se zavřít dveře.

"Alexi, kdo je to?" uslyšela jsem dívčí tlumený hlas. Alex vzdychl a vytáhl telefon, který držel schovaný za zády.

"Nikdo, Mary, klídek." Na vteřinu jsem stála šokovaná, ale pak jsem si něco uvědomila.

"Bože, jsi úplně jako on!" zakřičela jsem a utekla chodbou. Nezůstala jsem dost dlouho na to, abych viděla zničený pohled na Alexově obličeji.