My life with the Walter Boys (CZ translation)

13. kapitola: Typický teenager

Když jsem šla chodbou k Alexovu pokoji, byla jsem nervózní. Kdykoliv jsem se na něj během večeře podívala, rychle se odvrátil.

Posunula jsem si batoh na zádech a vyhrnula si tím tričko. Honem jsem si ho stáhla zase dolů, nechtěla jsem vypadat jako šlapka.

"No tak, Alexi, vždycky se na zápas koukáme spolu!" uslyšela jsem někoho si stěžovat, když jsem došla blíž.

"Jo, ale slíbil jsem Jackie, že spolu budem dělat na úkolu do Anatomie," řekl Alex.

"Ty se na mě chceš vykašlat kvůli ní? Kašli na Jackie!" odpověděl Lee. Když Alex neodpověděl, nastala pauza. "Ou, už to chápu. Tak tohle chceš dělat, hm?"

"Ne," zastával se Alex sám sebe, "budeme dělat na úkolu."

"Jo, jasně," zavrčel Lee na odchodu. "Krávo," zamumlal a protáhl se kolem mě, když si všiml, že tam stojím. Na chvilku jsem zvažovala, že se otočím a půjdu zpátky do pokoje, ale Alex vystrčil hlavu do chodby.

"Aaa, doprdele," řekl, když mě uviděl a prohrábl si vlasy. Podívala jsem se na něj a nohy se mi proměnily v želé. Pokaždé mě to dostalo. "Tys to všechno slyšela, že?"

"Eh?" dostala jsem ze sebe nechápavě. Byla jsem moc zaneprázdněná pozorováním ho.

"Hádku mě a Leeho?" napověděl trošku zmateně Alex. Začervenala jsem se a omluvila se. "Promiň, nechtěla jsem překážet nebo tak."

"Ne, Jackie, to je v pohodě. Nedělej si kvůli němu starosti, musí se přes to přenýst," řekl Alex a otevřel dveře dokořán. "Pojď dál."

Alexův pokoj vypadal jako typický klučičí pokoj. Oblečení se válelo úplně všude a stůl byl pokrytý prázdnými obaly od brambůrků. Hromada videoher vedle televize byla tak vysoká, že by se mohla každou chvíli zhroutit na zem. Na zdech byly plakáty sporťáků a hubených modelek v bikinách.

"Jo, promiň, nestihl jsem uklidit," řekl a odkopl tenisky stranou.

"Alexi, potřeboval bys celou jednotku SWAT týmu, abys to tu uklidil," zasmála jsem se a sundala si batoh. Alex se zašklebil a sedl si ke stolu.

"Hej, nepozval jsem tě sem, aby sis hrála na mámu," zažertoval.

"Jsem tak ráda že nejsem tvoje máma, jestli tvůj pokoj takhle vypadá pořád."

"Jo, taky jsem rád, že nejsi moje máma," řekl Alex s pohledem upřeným na mě. Pohled jsem mu oplácela, ale nevěděla jsem, co odpovědět. Chvilku bylo ticho, než se Alex otočil a vzal si učebnici Anatomie.

"Dobře, takže kapitola devět?" zeptala jsem se a listovala vlastní knížkou.

Asi hodinu jsme se snažili studovat, celou dobu jsme si u toho povídali a smáli se.

"Díky za dnešní pomoc," řekla jsem a usmála se na něj.

"Jasně, žádný problém." Oba jsme vstali a zamířili ke dveřím. Alex mě chytil za obě ruce a otočil, abych se dívala na něj. "Kdykoliv budeš potřebovat pomoc, Jackie, stačí říct," řekl a díval se dolů na mě. S úsměvem jsem přikývla.

"Hej, Alexi, co máš v plánu?" vřítil se do pokoje Cole. Když nás oba uviděl, zamračil se. "Ou, sorry, nechtěl jsem přerušit nic důležitýho" a zabouchl za sebou hlasitě dveře. Vzdychla jsem si.

"Co se děje?" zeptal se Alex ustaraně.

"Jenom už mě nebaví všechny naštvávat. Nesnažím se o to. Prostě se to tak stane," odpověděla jsem mu.

"Jackie, s tím si nedělej hlavu. Chvilku potrvá, než si všichni zvyknou, že tu bydlíš. Vím, že tě všichni mají rádi."

Překřížila jsem ruce na prsou a zamračila se.

"Dobře, všichni kromě Leeho, ale ten nesnáší všechno a všechny."

Pár vteřin jsme se na sebe dívali, ale pak jsme oba vybuchli smíchy.

"Možná, že mě všichni mají rádi," pokrčila jsem nakonec rameny, "ale to neznamená, že jim nepřekážím."

"V tomhle domě je dvanáct dětí. Opravdu si myslíš, že na jednom navíc záleží? Navíc, máma zbožňuje, že má v domě konečně holku, a včera mi Nathan říkal, že je nadšený, že má s kým ráno běhat."

"Dobře," vzdala jsem se. "Uvidíme se zítra?"

"Nemám tak úplně na výběr, že? Tak nějak tu bydlíš," zavtipkoval.

"Hej!" vykřikla jsem a šťouchla ho do ramene, "máš být milej."

"Co když jsem záporák?" navrhl a provokativně zvedl obočí.

"Záporák, co mi právě pomohl s domácím úkolem?"

"Samozřejmě z toho budu něco mít. Mám fakt špatnej vliv. Kdybys byla chytrá, držela by ses dál," zašklebil se na mě Alex.

"No, já chytrá nejsem a ty se budeš muset snažit víc než jen tohle," řekla jsem. Najednou jsem dostala vlnu odvahy a líbla Alexe na tvář, než jsem vyšla do chodby.

"Dobrou, Jackie," řekl sladce.

"Dobrou, Alexi," zavolala jsem přes rameno. Celou cestu do pokoje jsem se usmívala, překvapená, jak jsem zvládla flirtovat. Alex nebyl o nic lepší, ale byl sladkej a okouzlující. Prý záporák.