My life with the Walter Boys (CZ translation)

38. kapitola: Mřížka na růže

"Dobře, Isaaku, Alexi, vezměte to zezadu," zavelel Cole a hodil černý pytel na zem. Rychle ho rozepnul a oběma hodil ruličku toaletního papíru.

Všichni jsme stáli před třípatrovým domem ředitele McHala. Samotný dům stál docela daleko od silnice a v předzahrádce byla spousta stromů, Cole přesto zaparkoval náklaďáček o blok dál, pro jistotu.

"Je obrovský," zašeptala jsem Dannymu stojícímu vedle mě, "a je tu tolik stromů."

Danny s úsměvem přikývl: "Pro dobrý otoaleťákování je perfektní."

Cole se po mě škaredě podíval: "Jste moc hlasití!" zasyčel na nás.

"Fajn, pane šéf, dej mi úkol," řekl mu Danny.

Cole po něm hodil krabici s vidličkama. "Byl to tvůj nápad, tak se dej do toho."

"Půjdu s ním," rozhodla jsem se a zavěsila se do Dannyho. Nechtěla jsem zůstat sama s Colem a Leem.

"Nemyslím," zavrčel Cole, popadl mě za kapuci mikiny a táhl mě směrem pryč, "mám pro tebe perfektní práci."

****

"To v žádným případě neudělám!" protestovala jsem s rukama překříženýma na hrudníku. "Jsi šílenej."

"No, musí to udělat někdo lehkej," odporoval Cole, "normálně to dělá Nathan, ale vzhledem k tomu, že je dočasně mimo službu..."

"Ohh, tak dobře!" zavrčela jsem a vytrhla mu ruličku papíru z ruky.

"Hodná holka," štípl mě Cole provokativně do tváře.

"Jdi se vycpat," zašeptala jsem za ním, otočila se a chytila se mřížky na růže. Doufala jsem, že má otočka byla dostatečně rychlá, aby Cola moje vlasy zasáhly do tváře.

"Jen dávej pozor, ať se to nezlomí," naváděl mě Cole, zatímco jsem testovala váhu na spodní příčce. Jakmile jsem si byla jistá, že mě to udrží, přitáhla jsem se nahoru. Bylo to jako šplhat po žebříku.

"Auuu!" vykřikla jsem, když jsem si zapíchla trn do prstu.

"Buď zticha!" zasyčel na mě zespoda Cole, "chceš se nechat chytit? To je balkón do jejich ložnice!"

"Jo, já vím. Už jsi mi to řekl asi po padesáté," odpověděla jsem mu a vycucla si z prstu kapku krve, "ale bylo by milejší, kdyby jsi mi dal rukavice."

"Přestaň fňukat jako děcko a šplhej," vyštěkl zpátky.

"Bla bla bla," zamumlala jsem a začala zase šplhat.

Vlézt po růžovém plotě a otoaleťákovat řediteli dům by normálně na mém TO DO seznamu rozhodně nebylo, ale Cole chtěl omotat horní balkón a vydíráním mě do toho navezl.

Když jsem konečně vylezla až nahoru, potichoučku jsem se převalila přes zábradlí. Vylézt nahoru s ruličkou papíru bylo těžké, ale zvládla jsem to.

Posuvné dveře na balkón byly zakryté závěsem, ale srdce mi přesto začalo zběsile bít. Měla jsem pocit, že mě všichni v domě vidí, tak jsem začala zběsile rozhazovat toaletní papír všude okolo.

"Nezapomeň to omotat kolem zábradlí," houkl na mě zespoda Cole.

Koukla jsem dolů a ironicky mu zasalutovala.

On jen instruoval dál: "Jo, a obal i dveře."

"Jo, jo," brblala jsem si pod vousy. Jestli chce být tak náročný, měl si sém vylézt sám.

Jakmile jsem omotala zábradlí, po špičkách jsem dohopkala ke dveřím. Srdce mi bušilo jako šílené. Ředitel McHale byl právě teď asi uvnitř, pár kroků ode mě a spal.