*Nathaly*
Jakmile ode mě odvrátil svoji tvář, vrátil se ke svému tradičnímu odtažitému chladnému chování, jakoby dával najevo, že neví nic o mojí existenci a jsem mu úplně ukradená.
Zamanbeně a sklíčeně se podívám zpátky na svůj sešit, přičemž začímám pociťovat nepříjemný teplý žar na mojich tvářích, co byla jasná předpověď toho, že moje pokožka nabrala jasně červený nádech. Skloním hlavu, tak aby mi vlasy zakryli alespoň část obličeje a doufám, že si ničeho nevšimne.
Začnou mě pálit oči a já přemýšlím jestli je to důsledek téhle trapné situace, nebo mám oči podrážděné od řasenky.
Trochu zdvihnu hlavu a dívám se na dlouhé zlatavé vlasy Nancy Bielstornovej, sedící přede mnou, které se na světle nádherně lesknou, rozprostřené na jejích zádech jako dlouhý vlnitý závoj, a závidím jí její sebedůvěru.
Byla pověstná tím, co si o sobě myslela. Samozřejmě ona si to mohla dovolit. Ne, že bych se chtěla chovat podobně narcisticky jako ona, ale stejně bych si chtěla vědět důvěřovat aspoň zpoloviny tak, jako ona sama sobě.
Učitel nám dá pokyn, abychom si otevřeli učebnice a zapsali si čísla stránek, které se máme naučit na test.
Potřesu hlavou a ignoruji ho, protože vím, že už za necelou minutu bude zvonit a já se nemůžu dočkat až odsud vypadnu.
Moje předtucha se vyplní a za chvíli se místností skutečně rozezní hlasité zazvonění, které mi zařezává do uší a výrazně mi připomína vyzvánění starého žlutého budíku, který kdysi dostala Courtney k narozeninám.
Studenti začnou otráveně vstávat a balit si věci do tašek, nevnímajíc poslední detaily o budoucím testu, kterými se náš učitel snaží překřičet zvonek a hlasitu mluvu, co okamžitě zaplnila třídu.
Já pořád zůstávam sedět na místě a čekám dokud se místnost kolem vyprázdní. Otráveně sleduji kluky, kteří se okamžitě shloukli kolem Nancy jako poslušné psi běžící za svým pánem pro kousek masa, aby jí pomohli s věcma. Rukou si pohrávám s tužkou ležíci na mojí lavici a zkoumám její měnící se stín na bílé stránce sešitu.
Slyším, jak se vedle mě se zavrzaním odsune židle, když Alex vstává, až se toho blízkého zvuku vylekám a obrátím na něho pohled.
Ani se na mě nepodívá, urychleně si naháže věci do batohu a výdá se směrem ke bílím dveřím na chodbu, přičemž se důsledně vyhýbá ostatním studentům a ani jednou nezvedne pohled od svých tenisek. Ani jednou se nezastaví a neohlédne se, natož aby mi něco řekl a nedá najevo, že bych vo vůbec zajímala.
Očima ho doprovázím až dokud nevýjde ze třídy a nezmizí někde v tom houfu lidí na chodbě.
Sklopím pohled na své ruce položené na stehnech a pár krát se zhluboka nedechnu než se přinutím taky vstát a vyjít ze třídy.
Před dveřmi se stihla už udělat 'kolona' studentů, kteří se snaží dostat na další hodinu do svých tříd a já uvíznu někde v tlačenici mezi nima. Nic pořádně nevidím, protože mě obklopí vyšší žáci z posledního ročníku, kteří mi zablokují výhled dopředu a dotlačí mě na hranu schodů vedoucích do nižšího patra.
Při první příležitosti vklouznu na holčičí záchody, co byly zhodou okolností nejbližší dveře, ke kterým se mi podařilo dostat. Klopítnu na mokrých bílich dlaždicích a zabouchnu za sebou dveře, čímž se utlmí hluk a hlasitá vrava vycházejicí v chodby.
Mám štěstí a na toaletách zrovna nikdo není, a tak se zamknu do nejvzdálenější kabinky při vysokém okně zakrytém fólii.
Sklopím desku na záchodě a sednu si na ni. Hlavu si složím do dlaní. Potřebuji se trochu uklidnit a vyjasnit si všechno v hlavě než budu muset jít zpátky do třídy.
Hlavně musím zapracovat na pocení mých dlaní, které ne a ne přestat a nutilo mě otírat si ruce neustále o stehna.
Pořád nechápu, co se tam vlastně stalo, ale nějak nemám potřebu to řešit.
Nosem vyfouknu vzduch, který jsem záměrně držela dlouho v plicích, až se mi žačala točit hlava.
Postavím se na nohy navlečené v černých legínách a vyjdu z mrňavé kabínky, která je zvenku natřená nepříjemnou vybledlou zelenou barvou.
Rukama se opřu o jedno z keramických umyvadel a dlouho jenom tak hledím do jeho odtoku. Pustím si studenou vodu a trochu si opláchnu obličej.
Odvážím se podívat do zrcadla vysícího nad umyvadlem a zadívám se sama sobě do očí. Zračí se v nich nejistota, co mě přinutí se na svůj odraz zamračit. Pokusím se usmát, ale podaří se mi tak maximálně vystrouhat nepřesvědčivou umělou grimasu, zatím co v mých očích zůstáva pořád stejný výraz.
Zakroutím hlavou a nahrnu si tak ještě víc vlasy do tváře. Napravím si náramky na rukách, tak abych si byla jistá, že všechno zakrývají a opatrně vykouknu na chodbu.
Dav studentů už zřídl, na chodbě se jich potlouká už jenom pár. Výjdu ze dveří a pečlivě je za sebou zavřu. Náhlím se školou k naší třídě na další hodinu a po cestě si ještě stihnu vybrat potřebné učebnice ze skřínky v dolním patře.
Do mojí lavice dosednu asi půl minuty před zvoněním a za chvíli musím zase vstávat spolu s celou třídou na 'pozdrav' učiteli, který vešel do třídy.
Uleví se mi, že už nemusím nervózně bez pohybu sedět vedle Alexe, ale zároveň to jednu hlubší část mého já trochu zamrzí.
Unaveně si složím ruky na lavici a hlavu si položím na předloktí.
Čeká mě ještě hodně nudný den.
-------------------------------------------------------
Listy na stromech venku před školou se tu už zbarvili do nejrůznějších barev od žluté až po vínově rudou a čím dál tím větší hromada opadaného listí se válela na mokré trávě.
Nad hlavou mi pořád visí temné mračna s předzvěstí, že za chvíli bude znova pršet.
Kolem mě projde nějaká paní ve středním věku s vlasy obarvenými vybledlou blonďavou barvou, která na vodítku tahá malého bíleho pudlíka pobíhajícího v kupách napadaného listí.
Když prochází kolem mě, malý bílý chopáč mi proběhne kolem nohou až jsem nucena klopítnout do jedné z hromad zhrabaného listí. Pár z listů se vznese kolem mě a já zavzpomínám, jak jsem jako malá takhle skákala přes hromady listí, které někdo předtím poctivě zhrabal, aby nezakrývaly chodník a já je znova rozházela všude kolem. Na jednu chvílu zatoužím podléhnout dětinskosti a přeskákat přes ty hromady tak jako kdysi.
Ta myšlenka je přinutí k úškrnu.
--------------------------------------------------
Kapitola o ničem, ale musím sem něco dát než se začne zase něco dít (☆^ー^☆)
Omluvte pravopis (#^.^#)
Ďalší se pokusím přidat co nejdřív^^
